České národní listy

17.listopad, 21.srpen - a kde jsou další klíčová výročí?

Jiří Jaroš Nickelli,  ČSPB Moravská Třebová

Když jsem v Metru z 18.srpna 2023 četl interwiew Barbory Šubrtové, organizátorky akce Never More 68 s redaktorem Markem Peškou, připadal jsem si jako dinosaurus našich dějin. Jako přímý pamětník srpna 68 a samozřejmě doby předchozí si dobře pamatuji reálie té doby. Proto mne zarazila tvrzení, že výročí srpna by mělo být stejně připomínáno, jako výročí 17.listopadu. Navíc nebylo řečeno, jak by měl být připomínán 17.listopad - jako výročí kruté velkoněmecké represálie národa se studenty v čele, anebo jako výročí toho, čemu se říká boj o demokracii roku 89? Odpověď na to by měl dát sám původní název výročí, pocházející z Londýna - Světový den studentstva. Leč zpět k 21. srpnu - jak to vlastně bylo.

Brno 21.srpna 1968 obsazovali ukrajinští a další sovětští vojáci, což jsem přímo zažil. Dále jsem zažil ve své bývalé domovské obci Bílovicích nad Svitavou nikoli Sověty, nýbrž Bulhary. Chlapci vůbec nevěděli, kde se nacházejí a domluvil jsem se s nimi rusky, když nabírali vodu v helmách ze Svitavy. Ukázal jsem jim studnu pitné vody a informoval je, že jsou v Československu - mysleli, že jsou v Rakousku a jedou do Německa. 

V té době Olomouc obsazovali Poláci, Liberec Němci, Bratislavu Maďaři...což vím od svých vrstevníků.

Madam Šubrtová se určitě nemýlí v charakteristice národa roku 68 a v jeho víře v socialismus s lidskou tvář. Na druhé straně zásadně nesouhlasím s jejím ideologickým tvrzením, cituji" Pro mně je naprosto nepřijatelné, aby bylo možné 55 let po okupaci znovu oprašovat sovětskou propagandu, mísit ji s tupým národovectvím a neskrývaným rasismem, aby se pokřivovala naše historie". Konec citátu.

Tak takto ne, madam Šubrtová. Jste příliš mladičká na to, abyste chápala zkušenosti starších generací s velkoněmeckým nacismem, který vyvražďoval naše rodiny, a bez zásahu tehdejších Sovětů by tady nikdo z nás nebyl, včetně Vás. Velkoněmecká okupace 1939 totiž byla nevyvratitelně  jiná liga ničitelství, nežli sovětská roku 1968. O tom snad diskutovat nemusíme.

Sám pocházím z rodiny a příbuzenstva zasaženého nacisty tak, že dva strýcové Obrany národa zahynuli v Osvětimi, dědečka zabilo gestapo, další strýc vězněn léta v Breslau a otce jako nejmladší totálně nasazen. Všechny tyto zkušenosti vedly nejen k roku 1945, ale i k roku 1968, a proto si většina národa cenila socialismu s lidskou tváří, který byl, jak uvádíte, převálcován - a já dodávám  Brežněvovými, Ulbrichtovými, Kadárovými a Gomulkovými tanky, kteří takto nahráli na smeč všem mantrám o "neudržitelnosti a nereformovatelnosti socialismu", kdy se každý československý emigrant stal "chodící reklamou antisocialismu". 

Přitom socialistické Rumunsko a socialistická Jugoslávie okupaci odmítly. A socialistická Jugoslávie byla léta pro Čechoslováky nedostižným vzorem, jak může fungovat  jiná cesta socialismu, a Jugoslávii získala významné místo ve hnutí tzv. nezúčastněných zemích spolu s Indií. I proto bylo nutno Jugoslávii zlikvidovat jako stát a režim pomoci ustašovců, placených Západem. Protože jsem měl příbuzné v Jugoslávii, vím o tom i osobně dosti.

Ale opět k tématu - kde zůstala další významná tragická výročí? Kde máme výročí Mnichova a hitlerovské okupace pohraničí? Kde máme výročí českých obětí fašismu? Máme sice památný den vyhlazení Lidic - ale to je vše??? To je absolutně nedostatečné. A takový požadavek by například měl být "tupým národovectvím"? Co je to za termín? Češi nikdy nehlásali šovinismus - šovinismus spojený s nacismem hlásili pouze českoslovenští Němci alias Sudetoněmci. K nim se přidali  fašisté luďáci,  fašisté Maďaři a někteří Poláci. Ti pak s Němci porcovali Československo. To bylo vše. A tak bychom mohli pokračovat. 

Máme výročí židovského a romského holocaustu - velmi správně. Ale nemáme výročí slovanské genocidy, utajujeme výročí 15.března 1939 téměř ve všech médiích. Proč? Abychom nerozezlili mocného německého souseda???

Nakonec jen tolik. Madam Šubrtová se určitě nemýlí v tom, že roztříštěný národ se v těchto otázkách nesjednotí. Neodpovídá ovšem na otázku proč. Kořen netkví rozhodně ve výměně generací "kdy podle ní mají mladí "mnohem více empatie a soucitu". Ke komu, ptám se? K Velkoněmcům, kteří zničili I.ČSR, k Sudetoněmcům, kteří většinově zradili I.ČSR a zaslouženě dostali odsun (a to ne všichni, jak se dnes lže, ale statisíce loajálních Němců mohly setrvat v ČSR podle dekretů!) nebo k obětem německé okupace , a k obětem sovětské okupace? Pieta k obětem sovětské okupace je důležitá. Ale stejně tak je důležitá pieta k obětem velkoněmecké okupace. A v tom novodobá republika totálně selhává - i přes všechny možné projevy v Terezíně. Není možné oceňovat jen atentátníky na Heydricha a nebrat v úvahu 365 tisíc padlých a zavražděných Čechoslováků III. reichem. Je tu stále 365 tisíc pozůstalých rodin, je tu 700 tisíc rodin pozůstalých po otrocky nasazených v říši, je tu 350 tisíc rodin pozůstalých po vyhnaných Češích z pohraničí a vnitrozemí. A stát se nestará ani o jejich památníky zřizované vlastenci na vlastní náklady, ani o piety na jejich památku. Stát má na starosti jiné věci - poděkování praporečníku Sudetoněmců, nebo kárání Čechů za jakési neidentifikovatelné "zločiny předků". O zásluhách  Herr Posselta nic nevíme, stejně jako o jakýchsi "zločinech Čechů". zato hodně víme o zločinech Velkoněmců, Sudetoněmců, a bohužel i o zločinech komunistických soudců a orgánů v určité éře, stejně jako o obětech sovětsko-varšavské okupace. Pouze bychom si nepřáli, aby se propaganda směšovala s vlastenectvím. Paušální pohledy na věc, jaké prezentuje madam Šubrtová, řešení otázky určitě neprospějí.