17. listopad 1939 v Brně I, II
17. listopad 1939 v Brně I, II
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
Aktivizace sudetoněmeckých nacionalistických hnuti, která po Hessově projevu z 24. prosince 1933 k zahraničním Němcům nabírala na síle a prudkosti, neboť se berlínská vláda solidarizovala s jejich požadavky a cíli a prohlásila se za jejich ochránce a Berlín za ideové centrum, vyvolala k životu Studentskou frontu za mír, pokrok a svobodu. Na její manifestaci slavnostními řečníky byli profesoři fil. fak. Masarykovy univ. Jan Uher a Vladimír Helfert (Moravský zemský archiv, dále jen MZA, B 40, fasc. 248, čj. 6331, 12.6. 1936.)
Rozvíjející se světové hnuti za mír, svobodu a demokracii se stává výrazným fenoménem 30. let 20. století. Vznik Mezinárodni mírové ligy v čele s P. RoIIandem a H. Barbussem byl odpovědí ne vzrůstající nebezpečí války a utrpení i oběti lidstva. Vedle nich Ligu tvořili věhlasní představitelé vědy, kultury a uměni, přední politici, obránci humanity, demokracie, rovnosti a míru.
V počátcích našeho mírového hnuti se vedle již vzpomínaných pracovníků FFMU zasloužilo Etické hnuti čs. studentstva (EHS) a na jeho rozvoji se podíleli přední vědci, umělci a spisovatelé: Bohuslav Havránek, Jiři Mahen, Jiří Kroha, Vladislav Vančura. Jan Kukařovský, Vladimír Úlehla, J. L. Fischer, O. Fischer, A. I. Bláha, Josef Tvrdý, Jan Vážný aj. pracovníci brněnských vysokých škol. Mírovým aktivitám zasvětila svou činnost Levá fronta, Ars, Klub pro moderní vědu a uměni. S rostoucím nebezpečím pro naši svobodu rozvijí činnost Vlastenecké demokratické antifašistické hnuti studentské, opírající se o studentské koleje. Jeho významný představitel Jaroslav Žáček, předseda sdružení sociálně demokratické mládeže, studentstva a EHS v Brně, se stal členem Comité Mondial des Étudiants contre la guerre, le fascisme et Ia réaction culturelle v Paříži. Na přípravě protiválečného kongresu v Amsterodamu 1932 se podíleli profesoři Bláha, Fischer, Helfert, Antonín Trýb a Bedřich Václavek. V roce 1935/36 vystoupili brněnští profesoři na obranu svobody vědeckého bádáni a projevy ve prospěch rumunských vysokoškolských učitelů prof. Constantinesca, předsedy rumunského demokratického bloku, a dr. Tudora Bognaria. Tak přes hranice států a národů probouzejí se a sdružuji sily a hnuti, varující před nespočetnými oběťmi moderní války, hájící svobodu národů a nezávislost států, demokracii a mír, skutečné to hodnoty moderního humanitního vývoje. .
Je tu ještě jeden výrazný rys těchto obranných projevů. Písemné stati, články v novinách a studie se opírají o vědecké poznáni a stejně jako projevy veřejné odhaluji a pranýřují fašismus a nacismus. Co je třeba zvláště zdůraznit, vesměs jsou prosty jakékoliv fobie vůči německým spoluobčanům a německému národu. Jsou neseny duchem úcty k německé vědě a umění, k německé kultuře vůbec. Nejlépe se tyto vztahy přátelství projevily, když Československá republika. naši občané s otevřenou náručí poskytovali azyl občanům Rakouska a Německa po roce 1933, resp. 1934, a to v době, kdy se jejich vlast zachovala k nim macešsky (Viz Jiří Veselý a kol.: Azyl v Československu 1933 -1938, Praha 1983, Passim.) Jaký to propastný protiklad k tomu, co Hitler již v roce 1932 připravoval pro jiné národy. Ze svých úvah v kruhu přátel tehdy prohlásil: "Česká báze bude zbavena českého obyvatelstva a bude osídlena Němci." O dva roky později se k otázce té vrátil a poznamenal: „Jestliže jsem odhodlán obětovat v příští válce miliony lidí vlastního národa, a to bez nejmenší lítosti, že se tu prolévá drahocenná německá krev, pak mám přímo povinnost, abych zároveň vyhubil miliony lidi nižší rasy. kteří se množí jako hmyz.“ Takto vyřčené Hitlerovy myšlenky byly inspirující pro sudetoněmecké návrhy tzv. Grundplanungu pro ČSR a její obyvatele, aktualizované po 16. březnu 1839 a 1940 v memorandech K. H. Franka, K. V. Neuratha i brněnské organizace NSDAP. formulované dr. Schwabern a ing. F. FoItou. Barbarsky cynické jsou teze Instrukční brožury pro německé vojáky. Tam se opět uvádí: "Na Čechy je potřeba pohlížet z rasového hlediska jako na PoIáky, převažují u nich ostické rysy, a proto je nelze poněmčit jako celek, i když pro poněmčeni přichází v úvahu větší část Čechů nežli PoIáků... Má-li Čech v dané chvíli poněkud odlišné postaveni než Polák, je to pouze dočasný důsledek okolnosti, za kterých došlo k rozbití Československa."(K. Rlchter a kol., Bez démonů minulosti, Rodiče Praha, 2003, 5.119-120).
17. listopad 1939 v Brně II
Co mu předcházelo a následovalo
Prof. PhDr. František Hejl, CSc., výňatek z díla
IV.
Československo v meziválečném období zaujímalo klíčovou pozici při zachováváni mocenské rovnováhy v Evropě. Všeobecná krize, v niž se transformovala krize hospodářská, nabyla mocensko-politické povahy a hrozila vyústit ve válečné konflikt, jehož průběh a zvláště oběti nemohl nikdo předpovídat. Kořenem rozrušeni. evropského versailleského bezpečnostního systému byl již vzpomínaný Gentleman Agreements Pact z 18. června 1936, jimž se dostalo Německu rovného velmocenského postaveni. Rozvinuti čilé diplomatické aktivity mezi Londýnem a Berlínem mělo pouze jeden výsledek: upevnilo se postaveni Německa na evropské pevnině, uvolnila se mu cesta k horečnému zbrojeni, oslabilo se postaveni ČSR na Západě a Henleln získal ochotné konzervativce, shovívavě naslouchající jeho výkladům o pronásledováni Němců v Československu. Dokonce A. Eden, později ministr zahraničí v Churchillově vládě za druhé světové války, měl ještě 16. března 1934 jiný názor, když na varováni Jana Masaryka o válečných plánech Hitlera odpověděl, že po pětihodinovém rozhovoru s HitIerem jej pokládá „za poctivého fanatika, který nechce války". Henlein se 9. prosince 1936 v Londýně uvedl přednáškou O postaveni německé menšiny v ČSR, rozvinul tu vysoké kontakty, u nichž získal řadu sympatii a přímou podporu při prosazováni (tehdy) svých autonomistických koncepcí (Ivan Brož, Diplomat veselé mysli a smutné duše, Praha 2000, str. 107 a n.). Za podzimních jednáni Halifaxe v Berlíně Göring vyslovil "důvodnou naději, že bilaterální jednáni s Československem a Rakouskem bude přenecháno Německu a že se Anglie do něho nebude vměšovat." Když se Masaryk v důvěrném rozhovoru s Edenem optal na otázku ČSR, případně na Hitlerovy záměry, dostalo se mu této odpovědi:" O nějakém napadeni Československa nebo Rakouska nemůže zatím být ani řeči (podtrženo F. H.).
Vážné události doma v ČSR, kde z vlády odešli 3 němečtí demokratičtí ministři, a rovněž v zahraničí, zvl. v Anglii, která zcela převzala otěže mezinárodní politiky západních demokracii, došlo k demisi Edena a na jeho místo Chamberlain jmenoval svého člověka lorda Halifaxe, spolehlivého stoupence sblížení s HitIerem. 28. dubna došlo k anglo-francouzskému jednáni o henleinovských karlovarských požadavcích a 7. května formou demarše bylo čsl. vládě sděleno:
1) V případě konfliktu nemůže Anglie pomoci ČSR,
2) ze strany ČSR je nutno provést co největší ústupky sudetským Němcům a
3) v tomto směru je nutné zahájit okamžité jednáni s Henleinem.
Tak promluvil "spojenec", vlastně oba - i Francie! Několik dnů nato, sděluje britský ministr obrany vedoucím představitelům tisku USA "Osud ČSR je zpečetěn!" (Tamt., str. 123).
Co následovalo do konce září 1938, byla jen krutá. nedůstojná tragikomedie. 30. září 1938 a následný třináctý a patnáctý březen 1938 mocensko-politická krize a krize morálně politická dosáhla svého vrcholu. Potenciální pevná fronta na pevnině byla ztracena, obrana míru a stability prolomena. Kolik amorální, nekulturní otrlosti prokázal Chamberlein za svých cest k Hitlerovi a po návratu do Hestonu, je neslýchané. Vystupuje z letadla mával zástupům kusem papíru - dohodou s Hitlerem o vzájemné spolupráci anglo-německé, "o míru do konce století. " Jak nekulturně, ba barbarsky nám znějí jeho slova 3 dny předtím pronesená v anglickém rozhlase. ProhIásil: „…Jak hrozné, nepředstavitelné. neuvěřitelné je, že bychom tu měli kopat zákopy a zkoušet plynové masky kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme." Neváhal bych odjeti na třetí návštěvu do Německa…" (Churchill, Druhá světová válka I. s. 284). Ano, bylo to "ukřižování" (Morella). A za několik týdnů bude anglický lid vděčně děkovat československým letcům, kteří významným podílem se zasloužili na konečném vítězství v boji proti Görlngově luftwaffe, nehledíce na oběti! I on zodpovídá za miliony mrtvých a další miliony zmrzačených, tento muž úzkého obzoru a malých schopností! A na strašném tom díle se svým podílem zasloužila I německá menšina československé demokratické a spořádané I mírumilovné republiky, v niž požívala rovná práva s většinovým slovanským obyvatelstvem. Světově proslulý poIitolog a britský poIitik John Laski, profesor londýnské School of Ecconomics and PoliticaI Sciences v dopisu, který zaslal redakci Sociologické revue (prof. Bláhovi). napsal: „Hranice Československa jsou hranicemi svobodného světa." Podobné stanovisko zaujal Jerry A. Neprasha, ředitel sociolog, ústavu Univerzity Franklina a Marshalla v USA: "Kdyby přítomné (Mnichov) bylo s to zaručit trvalý mír, myslím, že ať jakkoli milujeme svou zemi, všichni bychom je přijali. Ale potlačení. útisk a podvod a vláda násilí a moci - to není mír. Národy západní Evropy poznají. že ztratily nikoli Československo, nýbrž samy sebe a opravdu vše z civilizovaného světa v budoucích generacích. Kam spěje lidstvo, jestliže moc a tupost vládnou osudy národů… "(Soc. revue 1938).
