100. výročí ČSR a barikády české společnosti
100. výročí ČSR a barikády české společnosti
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli
Zdálo by se nesmyslné tázat se po nějakých barikádách v české společnosti, zvláště o tak významném výročí pro moderní českou státnost, jako je 100. výročí vzniku Československé republiky (tehdy nazývané Republika Československá, ve zkratce RČS.). Bohužel, pravdou je opak.
Nebudu vypočítávat, kolik slavnostních akci se za poslední dobu konalo ke 100. výročí republiky. Bylo jich a ještě jich bude hodně, a často to byly akce vysoce kvalitní - namátkou uveďme například dvojvýstavu Slovanské epopeje Alfonse Muchy v Praze a v Brně, projekt Legiovlaku, různé pietní akce k výročí Zborova, Bachmače, Doss Alta, Darney a Vouziers, které mají i zahraniční dosah, pietní akty Sokolova i osvobození Ostravy, Brna a dalších míst, pietní akt k Pražskému povstání a také akce na oslavu Spojenců, kteří osvobozovali ČSR ve II. světové válce, ať to byli Američané v západních Čechách, nebo Rusové, národy SSSR a Rumuni na 95 procentech území republiky, kdy položilo život za Československo 144 tisíc rudoarmějců a 80 tisíc vojáků Rumunské královské armády, padlých Američanů bylo asi kolem 150ti.
Na druhé straně nemůžeme nevidět, že v době tohoto slavného jubilejního roku kruhy nenávidějící a ostouzející republiku uspořádaly řadu cílených kampaní, ostouzejících založení ČSR, její zakladatele, pohrdající nástupnickým státem starého mocnářství. Dokonce jsme byli nejen svědky, ale dokonce i aktivními protivníky akcí, které nejen popíraly republiky, ale oslavovaly i její kuté nepřátele - zejména československé Němce v jejich většině, dále tu monarchistickou šlechtu, jež byla od počátku nepřátelskou k republice, a dávaly prostor veřejným pomlouvačům nejen republiky, ale i jejich zakladatelů, a z nich permanentně nejvíce ostouzečům odkazu presidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše. Mám tu na zřeteli veřejná vystoupení pánů Krystlíků, Pithartů, Hermanů, Bělobrádků, Sobotků atd., kteří veřejně ostouzeli dr. Beneše a jeho činnost jak za I. světové války, tak zejména za II. světové války a po ní. Mám tu na mysli i různá rádoby historizující vystoupení akademiků jako profesora Bělohradského, který se vyjádřil, že založení ČSR bylo tragedií, apod. Právě tyto kampaně a akce vytvořily ony barikády, které potvrzují hluboký rozkol české společnosti.
Tento rozkol nastolil již převrat roku 1989 a zahájil jej expresident Havel svou tragickou ostudnou omluvou tzv. sudetským Němcům. Tento axiom dějin nelze nijak vyvrátit. Tedy ne nějaký president Zeman, Klaus, ale president Havel se svými společníky to byli, kdož prvně rozpoltili národ na dva základní nepřátelské tábory, což trvá dodnes v té či oné podobě.
Na co zapomněli tito "barikádníci odporu proti ČSR"? Zapomněli především na skutečnost, že stará rakousko-uherská monarchie, právě ona, kterou tak mnozí z nich farizejsky oplakávali, nebyla žádnou idylickou "širší vlastí" porobených národů. Nebyla žádným liberálním rájem ani Čechů, ani Slováků, ani Rusínů, ani Poláků, ani Slovinců, ani Chorvatů, ani Srbů, ani Dalmatů, ani Rumunů, ani Italů.
Ať vykládají co chtějí, ať vytvářejí mediální paobraz (termin dr. Plocka) jakéhosi "liberálního Rakouska", prostě přepisují dějiny a vytvářejí další historickou lež. Rakousko-Uhersko byl slepenec unifikovaný habsbursko-lotrinskou dynastií v poslední etapě, s vládou austrohungarské nobility. Byla to říše "jednoho trůnu a náboženství", která po staletí preferovala pouze militantní katolicismus, jehož moc stála na bodácích armády. Etnická, sociální a nakonec politická emancipace těchto fakticky porobených národů nakonec říši zlikvidovala, nikoli nějaké zákulisní machinace TGM a Beneše, jak to prezentovali odpůrci republiky, a jak to nejjasněji vyjádřila excísařovna Zita v seriálu o padlé monarchii rakouské televize. I. světová válka byla pouhým katalyzátorem tohoto procesu a ten nebyl žádné dílo "ďábelských zednářských lóží a židobolševiků", jak to dodnes melou monarchisté a jejich čeleď. Ostatně, cožpak byl TGM, jehož Reflex ,evědoucí si rady s jeho původem, posměšně zobrazil jako "T.G.Habsburka", nějakým "židobolševikem"? Sami vidíme tragický nesmysl hlásaný těmito reprezentanty.
Než pojďme dále. Zatímco TGM je hanoben ještě stále bojácně a jaksi s atmosférou pavědeckých teorií, u dr. Beneše jsou to již zcela nepokryté útoky na jeho osobu, na jeho činnost za I. světové války, kdy se mu přičítají nejhorší zla proti monarchii a zapomíná se na okolnost, že sama Dohoda nejdříve Benešovi nedůvěřovala a zatýkala jej, než naznala, že má ve spoluzakladateli ČSR platného spojence!
Nesmíme zapomínat na faktor pro vznik ČSR nejpodstatnější. Na založení československých legií. ČSR měl své dobrovolnické a po uznání velmocí regulérní vojsko ještě před vznikem státu. Bez československých legií by nebylo ČSR - a proto se také nenávist protivníků ČSR vždy nejdříve obrátila proti legiím. Nejkrutěji toto ukázal Adolf Hitler.
A dnes pohrobci habsburské říše se neštítí pokračovat v Hitlerově tradici a plivat na legionáře nejrůznější jedovaté sliny - a vinit je dokonce i z krádeží carského zlata, což je neprokázaný idiotismus nemající obdoby.
Je nutno si uvědomit, že v tehdejší době byl domácí odboj po většinu války nesmírně slabý a celá osvobozenecká akce spočívala na bedrech zahraniční reprezentace a jejím nejsilnějším argumentem pro dohodové mocnosti bylo vojsko na straně spojenců. Vojsko aktivní, disciplinované, vojsko velmi úspěšné, protože nebyl pouze legendární Zborov. Naši legionáři bojovali aktivně na čtyřech frontách I. války - na ruské, francouzské, srbské a italské. A byl to jejich boj, který byl přínosem nejen pro ně samé, nejen pro založení státu, ale také pro všechny další Slovany! Byl přínosem pro emancipaci Jihoslovanů, Poláků, Bulharů, atd. A strategicky vyhovoval i mocnostem Dohody, které přivedl k uznání státu Republiky Československé při mírových jednání, a dále při ohrožení státu maďarskou agresí.
Stejně tak se to má i při hodnocení odkazu ČSR v zápase s iredentou Němců, kteří od počátku roku 1918 zaujali nepřátelský postoj ke státu a zakládali odtrženecké regiony, Böhmerwaldgau, Südmähren, Deutschböhmen, a konečně Sudetenland, což byla jen oblast Jeseníků, nikoli celé české pohraničí, jak to prolhaně konstituovali henleinovci s Hitlerem! A byla to Benešova hlavní zásluha, že se československý stát vyrovnal s touto iredentou -a proto jej od počátku nenáviděli zástupci čs. Němců počínaje Logdmanem von Auen a konče K. H. Frankem a Henleinem!
A proto jej nenáviděl i válečný a poválečný zástupce sudetů Wenzel Jaksch, jenž se nikdy nedokázal shodnout s exilovou čs. vládou a zejména s dr. Benešem na poválečném modu vivendi, a jenž lživě protestoval i proti vítězným antifašistickým mocnostem! Je naprostým handicapem sociální demokracie, že se snaží neustále Wenzela Jaksche omlouvat a vyvinit jeho kolektivní obhajobu všech sudetských Němců proti Benešově republice, což je nejen "nepřípustné zjednodušování", ale dokonce i zásadní historická lež!
Toto vše je nutno vědět. Toto vše je nutno šířit jako nepopiratelná fakta dějin, abychom pochopili dějinný význam odkazu ČSR. ČSR nebyla žádným "zplozencem Versailles", jak to hlásali monarchisté i Hitler a Henlein. ČSR nebyla "aktem násilí a nerozumu", jak to hlásal Hitler ve zločineckém výnosu o protektorátu. ČSR byla restitucí zemí Koruny České na základě historického práva, spojením Čechů a Slováků na základě téhož historického práva, a byla restitucí práv Rusínů na základě přirozeného práva národů na sebeurčení podle Wilsona. Němci a Maďaři již měli své národní státy a již tehdy mohli klidně nenásilně repatriovat do svých zemí. Neudělali to, a stali se naopak ohniskem iredenty a revanše za panskou monarchii, kde neomezeně vládli jako panské národy.
Totéž se opakovalo po II. světové válce. Českoslovenští, alias sudetští a karpatští Němci, nikdy neuznali většinovou vinu (nikoli kolektivní vinu), totiž tu vinu, za kterou byli jako skupina odsouzeni Norimberským soudem! - vinu zločinného spolčení proti ČSR! - (viz Ečer, Norimberský soud, 1946, a Kocourek, Svět žaluje v Norimberku, 1946, naši politici toto vůbec neznají, což je jejich hanba), stále lžou o svém odsunu, který nebyl kolektivní ale většinový (dekrety osvobodily všechny ČSR loajální Němce z odsunu - cca 220 tisíc osob, což dnešní odpůrci zatajují!). A to pomíjíme různé zločiny, které spáchaly stovky sudetských Němců na území ČSR proti nevinným Čechům, Židům, Romum a Slovákům,atd.
A proto tak brojí proti dr. Benešovi, proti ČSR, proti dekretálnímu právu, proti odsunu, za který ČSR dostala mezinárodní ocenění Červeného kříže, což zase pánové Posseltové, Hermanové, Bělobrádkové, Pithartové, Vokřálové, Hollanové, a další, zamlčují a neuznávají. A poněkud slaběji brojí proti Postupimské konferenci a deklaraci a zcela zamlčují Pařížskou reparační dohodu, jež stanovila, že žádný německý konfiskovaný majetek se nesmí dostat zpět do německých rukou. A ČSR je přece signatářem této dohody a její nástupník ČR rovněž, a tato dohoda je platná ve Sbírce zákonů.
Toto vše a ještě řadu dalších atributů odkazu ČSR je nutno neustále připomínat, abychom zabránit historické degradaci, historickému znetvořování a doslovnému falšování naší moderní státnosti, které tak pilně pěstují naši nepřátelé. Proto musíme neustále odsuzovat postoje pánů Pithartů, kteří hlásají takové lži, jako že "Beneše netřeba nijak šetřit" apod.
President Beneš, za jehož republiku pokládali život tisíce vojáků a odbojářů, president jenž po presidentu Osvoboditeli dostal přídomek President Budovatel, jenž obnovil stát po genocidní II. světové válce, jenž doslova ze země vydupal zahraniční vojska západní i východní fronty, takový president si zaslouží nejen zákon morálního ocenění, jenž stále platí, ale i všeobecnou úctu a vážnost. Tu nesmí zpochybňovat žádný zastupitel obce, žádný poslanec, žádný politik, který je hoden pozornosti voličů republiky. Je třeba konečně vymést z veřejné politiky ty, kdož hanobí Benešovu republiku. Je třeba vymést z komunální politiky takové zastupitele, kteří pořádají akce sudetů na území měst a obcí. Je třeba vymést z vysoké vládní politiky ty, kdož dolézají na sudetské srazy, aby se tam za zády českého národa paktovali s landsmany. Je třeba vymést z politiky ty, kdož propagují hanebné výroky kancléřky Merkelové o jakémsi vyhnání sudetů po válce, pro něž prý nebylo morální ani politické oprávnění. Je třeba nahlas prohlásit:
Paní kancléřko, hanebně lžete, proti Norimberskému soudu, proti Postupimi, proti Paříži, proti Rooseveltovi, proti Churchillovi, proti Edenovi, proti Benešovi, proti všem! Je třeba neustále kritizovat ministerstvo zahraničí, které dodnes nedokáže nárokovat československé reparace z obyčejného kolaborantského strachu před současnou velmoci. To vše je nutno neustále opakovat jak mladé generaci, které zhusta nezná ani základní dějiny své moderní republiky, tak vládní moci a orgánům státu a obcí. A to do té doby, dokud jak současná politická reprezentace, tak orgány nezačnou konat v duchu Benešovy republiky a odkazu ČSR.
Takové je stanovisko odbojářů a legionářů.
