České národní listy

"Dieser tschechische Gesindel muss hängen“

Otec se narodil v roce 1900 v Liberci, až do roku 1936 žili rodiče v Horním Růžodole, pak si postavili v Horním Hanychově rodinný domek, kde s námi žili i otcovi rodiče (Růžodol i Hanychov jsou dnes součástí Liberce).

Otec byl skladníkem v Severočeském konzumním družstvu a matka úřednice ve velkoobchodě textilem fy Strass a.s. v Liberci. Otec absolvoval pět tříd české obecné školy a německou měšťanku (česká v Liberci nebyla), matka měla českou obchodní školu v Novém Bydžově. Oba byli členy různých českých spolků. Od roku 1937 dostávali rodiče výhružné dopisy s textem: „Dieser tschechische Gesindel muss hängen“. V Horním Hanychově žilo pět českých rodin. Česká jednotřídka a škola však byly v Dolním Hanychově a tam nás, děti, musel doprovázet někdo z dospělých, protože nás místní výrostci bili.

Persekuce Čechů v Liberci byla již za Rakouska. Děda se musel asi pětkrát stěhovat, protože nechtěl dát děti do německé školy. Ještě v roce 1922, když matka přišla do Liberce za prací, nemohla se policejně přihlásit a musela zde bydlet „načerno“, protože magistrát nechtěl, aby počet Čechů dosáhl čísla, které umožňovalo umístění české policie ve městě.

Otec byl v době mobilizace v armádě. Matka těsně před záborem sbalila několik kufrů a jeden známý nás odvezl autem do vnitrozemí. Po těch výhružných dopisech nebylo rozumné zůstat doma. Děda s babičkou tam zůstali asi tři měsíce, místní henleinovci se jim pokoušeli vytlouci okna, ale narazili už na říšské vojáky, letce, kteří mezitím obsadili náš opuštěný byt. Matka se snažila dostat do Prahy, kde měla matku, dvě sestry a bratra, ale před Prahou jsme byli zastaveni hlídkou a cesta do Prahy nám nebyla povolena. Jeli jsme proto do Chuchelny u Semil, kam matka jezdila služebně do místní textilky. U majitele této továrničky jsme bydleli asi týden, než se matce podařilo sehnat byt. Babička s dědou optovali pro české občanství a začátkem roku 1939 se přestěhovali do vnitrozemí. Museli prodat rodinný domek za méně než desetinu skutečné hodnoty.

Jaroslav Pelant, tehdy Liberec