„Můj národe, mluví k tobě tvůj maršál,
„Můj národe, mluví k tobě tvůj maršál,
mluví k tobě z místa bolesti, z tábora malomocných, jménem trpících. Bylo mi souzeno poznat, že víc nežli slávy je na světě lidské bolesti. A jen ten, kdo ji poznal, může také pochopit utrpení a bolest lidského ducha. A jen ten také může naplnit poslání všeho lidstva - mír mezi národy. Můj národe, můj velký a silný národe! Teď, na prahu věčnosti, poznávám, že jsem bloudil, a proto vás všechny prosím: Splňte mír, který jsem podepsal. Zaručte mír mezi národy, přejte svobody všem, pomáhejte slabým a buďte na stráži proti každému násilí. To bude vaše největší vítězství a sláva a vy budete prvním a největším národem mezi všemi. My trpící a ztracení se modlíme za vás a voláme s vámi: Ať žije mír!“
„Kdyby strach sám stačil ovládnout lidi, pak by už nikdy nemohla být válka. Copak myslíte, že se jí většina lidí nebojí? A vidíte, přece bude, vždycky zase bude...“
Karel Čapek, Bílá nemoc, 1937
