České národní listy

My  Češi máme mlsné jazýčky. Ty naše jazýčky uspokojovaly za časů První republiky takové slavné firmy, jako byl Jan Paukert, vynálezce „obloženého chlebíčku“, zachutnal,  proto  do tohoto slavného lahůdkářství na Národní třídě chodil, jak herec Vlasta Burian, tak i T.G.Masaryk. Vyhlášený byl též uzenář Maceška na pražských Vinohradech, nebo Vaňha na Václavském náměstí. Chodilo se i k Lippertovi na pražské Příkopy, nebo do  lahůdkářství Zoufalý na Jungmannově náměstí.  Nebyly to jen tyto firmy, v každém, i v tom nejmenším městě, bylo poctivé lahůdkářství, uzenářství, pekařství. České potravinářské firmy se staly světoznámými svou kvalitou potravin a svou značkou dobývaly svět. Bylo tomu, jak za mocnářství, tak i za první republiky, ale bylo tomu i v době předlistopadové, tedy za socialismu. Za socialismu zmizely sice vývěsní štíty se jmény zakladatelů, ale přesto tradice značek zůstala. Kvalita „Pražské šunky“, trvanlivých salámů, párků, ale i těch obyčejných venkovských špekáčků, byla i za socialismu poctivá, normy byly tehdy přísné. Ke strouhance, sóje a jiných „doplňků“ masa,  bylo ještě daleko.   

Doba se změnila, vše se zrychlilo, ovládl nás konzum a spěch. Dnes místo k Lippertům, Paukertům, Maceškům … chodíme do KFC, či sedíme u McDonalda, nebo stojíme u stánků s pizzou, kebabem, … Zejména na mladou generaci cílí reklama, tedy lákavý západní styl života. Místo pravidelného stravování, snídáme v metru, obědváme něco v klusu, k večeři nám dovezou domů pizzu, v pozadí toho všeho, je často nízká kvalita potravin. To vše zapíjíme přeslazenou, ale dle reklamy, světovou značkou. Nezdravá výživa zejména u dětí, bije na poplach.  Děti tloustnou, obezita je alarmující, místo hřiště, přírody, pohybu, sedí u PC. Přibývá také alergií dětí na mnohé potraviny. Nedivme se.

Místo obilí, brambor, všude kolem nás nedozírné žluté lány řepky. Naše zemědělství ztratilo  soběstačnost. Chemizace půdy narůstá, ptám se,  jak dlouho s tím vydržíme ?  Stále více jsme odkázáni na dovoz, často i velice nekvalitních potravin. Nad kvalitou zavíráme oči.  V Česku mizí potravinářské zpracovatelské podniky, ale i prodejny s českými potravinami, tedy i to řeznictví, uzenářství, lahůdkářství….

Již po řadu let jsme občany Evropské unie, od evropských politiků slyšíme, že jsme rovnými mezi rovnými, přesto stále kulháme, klopýtáme, stojíme někde na okraji. Po listopadu 1989 jsme byli natěšení sliby politiků, že v krátké době srovnáme krok se západními ekonomikami, že naše rostoucí platy nám dovolí kupovat kvalitní potraviny. Je před volbami do EP,  bilancujeme.  Po letech slibů stále více si pochutnáváme na strouhance, sóji, … Proto kvalitní potraviny si jezdíme stále více nakupovat za hranice státu.

Jsme sice občany EU, přesto mám pocit, že až té druhé kategorie. Můžeme cestovat, máme i ty banány, všude  i nablýskané obchody. Přesto stále více s brýlemi na nose čteme, kolik té strouhanky je v té, či v oné zahraniční lahůdce, určené pro český trh. Přebíráme regály s brýlemi, či lupou,  všude náhražky, všude strouhanka, západní výrobci vyhověli naší chuti.

Prý jsme dokonce popelnicí Evropy. 

Přemysl Votava  (národní socialisté)