České národní listy

 Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 IV

Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Provokační demonstrace

            Také v Poběžovicích zorganizovali funkcionáři SdP společný poslech A. Hitlera a ještě 12. září se na místním náměstí sešlo asi  2.000 demonstrantů. Skandovali protistátní a protičeská hesla, zpívali zakázané písně. To nebylo ještě tak zlé, ale demonstranti, kteří přijeli z Nemanic byli ozbrojeni. Při jejich kontrole však henleinovci kladli odpor a dozorce Engela střelili do ruky a do břicha. Těžce raněný příslušník finanční stráže se dovlekl do Hasselbachu (Lískové), odkud byl dopraven do nemocnice v Domažlicích. Na jiném místě byl zraněn strážmistr Václav Fiala, utrpěl průstřel plic a 14. září byl zraněn ještě strážmistr Beneš, vyšetřující předchozí napadení. Všichni účastníci útoku byli zjištěni, ale k zatčení již nedošlo, téměř všichni Němci z Nemanic uprchli do Německa a tam byli vydáváni za oběti českého teroru. Za hrdinu byl vyhlášen řidič Josef Paa, který zemřel na výstřel z henleinovských řad při zmatku, který nastal při zákroku proti ozbrojeným teroristům.

            Ve Varnsdorfu rovněž ve večerních hodinách procházelo asi 500 demonstrantů, když nebylo proti ním zakročeno jejich počet rychle stoupal. Před třiadvacátou hodinou přitáhl dav asi 1.200 osob k celnici s hrozbou, že zdemolují celnici, když nebudou vpuštěni na německou stranu, kde je za závorami již očekávali nacisté s prapory. Také na druhé Varnsdorfské celnici si vynutilo přechod do Německa dalších 1.500 až  2.000 osob. Vyjadřovali se, že se jdou do Německa vyzbrojit. Tamní oddělení finanční stráže měla jen 19 mužů a když nechtělo způsobit krveprolití, byli zcela bezmocní. Další přechod si henleinovci vynutili ještě 14. září 1938. Za hranicemi sudetoněmečtí muži vstupovali do freikorpsu a 22. září se zbraněmi přepadli družstva SOS. Současně dostávali za úkol zjišťovat zpravodajsky zajímavé údaje, také o morálce SOS, jejich technickém vybavení apod.

První noc ozbrojeného povstání se henleinovci ve Vejprtech zmocnili nádraží, pošty a odzbrojili státní policii a přepadli celnici.  V  místní tělocvičně  uvěznili  na 100 Čechů, jen na 15 mužů na četnické stanici se neodvážili. Také družstvo SOS se henleinovcům nevzdalo. Vzbouřenci však odvlekli několik německých antifašistů, odvlekli je proti jejich souhlasu do Německa a předali do rukou gestapa.

            Poštovní úřady Zelená Hora, Tisová, Schwaderbach a mnoho dalších obsadili henleinovci a provoz dovolili jen pod kontrolou. A z ministerstva vnitra přicházely pouze pokyny k nepoužívání zbraní, k zachování klidu. Nacisté organizovali ve velkém také odposlech.

            Závažné nedostatky se projevily během zářijového puče, negativně se projevila mnohostranná podřízenost četnictva ministerstvu vnitra v Praze i jednotlivým okresním hejtmanům, podřízenost jednotek SOS ministerstvu vnitra, ale v případe války jen ministerstvu národní obrany, přitom doba demonstrací a teroristických akcí byla dobou s rozporným charakterem hodnocení a ministerstvo vnitra se nechtělo jen tak lehce vzdát svého vlivu. Dostatečně nebyl promyšlen ani plán nasazení jednotek SOS, síla vnitřního nepřítele nebyla správně a včas odhalena. Přetížení příslušníci SOS jednali často podle vlastní iniciativy a s velkým sebeobětováním zajišťovali ochranu státních hranic. Oddíl SOS v Moravské Ostravě měl 18 raněných. Vyhodnocené zkušenosti vedly k jedinému závěru: i v době míru musí být jednotky SOS podřízeny ministerstvu národní obrany, to bylo přece jen energičtější v organizování odporu, ministerstvo vnitra stále myslelo na nějaký kompromis. Nacisté hodnotili SOS jako elitní útvary.

            Armádní generál L. Krejčí vydal bezprostředně po Hitlerově řeči 12. září rozkaz, jímž byla nařízena velitelská pohotovost.

Obranná opatření

            13. září byly soustředěny dvě divize do prostoru, z kterého mohly operovat jak v případě války, tak i k potlačení povstání. Motomechanizované brigády 1. a 4. rychlé divize přišly do prostoru Karlových Varů. 2. rychlá divize se soustředila do oblasti Olomouce a Litovle. Do okresu a míst ohrožených teroristy byly vyslány asistenční vojenské jednotky. Byla to rázná a účinná opatření, vyhlášené stanné právo podložila reálnou silou. Do boje o chebský hotel Viktoria, kde bylo sídlo SdP, musely proti kulometům nastoupit jednotky motorizované brigády z Karlových Var. V Horním Benešově bylo rozehnáno na 500 demonstrantů ohrožujících skladiště pro stavbu opevnění. Ve Verneřicích byla napadena četnická stanice, zajatí celníci byli na místní radnici ztýrání. Osvobozeni byli až vojenskou jednotkou z nedalekého Rychnova, přivolanou na pomoc jedním německým antifašistou. Demokratičtí Němci často vykonávali důvěrnickou službu.

            Jen 14. září bylo hlášeno, že v bojích s teroristy padlo 9 celníků, 1 čs. voják a dva občané, zraněno bylo 61 osob.

            13. září ve 23 hod. byl povolán druhý nejmladší ročník zálohy a části ročníku 1932 a 1934. Stav čs. armády se zvýšil o 180.000 mužů a dosáhl počtu 360.000, což přibližně vyrovnávalo nemobilizační stav německé armády.

            Uvedené akce poněkud stabilizovaly poměry v pohraničí, ale henleinovští teroristé ve svých akcích neustali, ještě v noci 13. září se bojovalo ve Schwaderbachu, boj si vyžádal dva české životy a strážmistr Josef Hejduk byl zraněn.

            18. září 1938 byla v několika obcích na Broumovsku provedena domovní prohlídka. V Ruprechticích se však Josef Bittner pokusil o útěk a musel být zadržen, henleinovec Anton Heusler použil automatickou zbraň a těžce postřelil respicienta Františka Valentu, člena finanční stráže. Na Broumovsku nebyl klid ani po domovních prohlídkách. 20. září střežili celnici ve Starostíně jen tři příslušníci finanční stráže, teroristé zaútočili v noci z říšskoněmeckého území za použití dvou ručních granátů se naše hlídka ubránila.

            Posádka kunštátské celnice pozorovala již 19. září podezřelý pohyb na druhé straně hranic, v jednu hodinu v noci 20. září se skupina teroristů přebrodila mělkým korytem říčky a zahájila palbu na budovu celnice. Ta se ubránila a k ránu se teroristé stáhli zase zpět do Německa, jen vystřílené nábojnice po nich zůstaly.

            20. září se také skupina ozbrojeních henleinovců stáhla z německé strany pod Šerlich a pod Malou Deštnou. Ráno 21. září ve 4,20 hod. zaútočili - vojín Alois Preclík byl lehce zraněn. Posádka Masarykovy chaty se ubránila. V téže době jiná skupina povstalců napadala celnici v Nové Vsi, dozorce Jaroslav Rázek byl zraněn, odpověděl však na útok střelbou. Ústup teroristů kryl kulomet z německé strany hranic. Nacistům narušování našeho území nedělalo žádné starosti. Ověřovali si tím i bojovou pohotovost. V noci 22. září byla napadena též bartošovická celnice, ve které měli službu příslušníci finanční stráže a vojáci, celkem jen pět mužů. Než přišla vojenská posila byla celá budova v plamenech. Sláma byla přinesena z německé strany hranic. 25. září byl na obchůzce zastřelen zákeřně dozorce finanční stráže Josef Navrátil. V Srbské na Frýdlantsku položili 23. září život další tři příslušníci finanční stráže, Václav Cep, Josef Vojta a Bohumil Hošek.