Stěhování obcí etapy 1a
Stěhování obcí etapy 1a
6. ledna 1941 zasílá Okresní úřad ve Vyškově starostům obcí Hamilton, Lhoty, Rychtářova, Pařezovic a Opatovic již zmíněné popisné archy, které musí každá stěhující se rodina pečlivě vyplnit, aby okupační úřady získaly do poloviny února dokonalý přehled o stavu a majetku stěhujícího se obyvatelstva…
Ačkoli ještě stále není vydána příslušná vyhláška o stěhování, začíná se v lednu s podpisováním kupních smluv…Bylo dost těch, kteří odmítali podepsat a našli se tací, kteří nepodepsali. V tomto případě obdržel takový odbojník obsílku následujícího znění: Věc – předvolání. „Pro účely německé branné moci bude, jak známo, zapotřebí Vaší nemovitosti v Rychtářově. Přesto, že jste byl předvolán, k jednání jste se nedostavil. Žádám Vás tímto naposled, aby jste se dostavil v úterý dne 4. března 1941 v 11.30 hodin do místnosti výkupní komise v Rychtářově za účelem uzavření kupní smlouvy. Upozorňuji Vás, že Vaše nemovitost bude vyvlastněna, nedostavíte-li se v určenou dobu. Následky vyvlastnění jsou Vám jistě známy. Podepsán Aufkaufsamt Vyškov“ (Úřad pro výkup).
I přes tuto hrozbu čtyři vystěhovalci z Rychtářova nepodepsali. Proto byli násilně vystěhováni a úřady jim nesměly být v ničem nápomocny. V té době měla již řada přestěhovalců za sebou zoufalou pouť hledání nových bytů. Po marném pátrání na území celé Moravy se nakonec vrací domů na Vyškovsko, protože na celé Moravě je nedostatek ubytovacích příležitostí zapříčiněný událostmi v roce 1938 a 1939, kdy se zde přistěhovalo mnoho utečenců z okupovaného pohraničí a ze Slovenska. Situace je ještě ztížena tím, že Němci prakticky znemožňují přesídlencům zakoupení volných domků, hospodářských stavení, pozemků a stavebních míst na Vyškovsku i v dalších okresech. Háček spočívá v tom, že každou takovou koupi musí schválit Oberlandrát (Vrchní zemský úřad) a ten pokud se jedná jen o poněkud slušnější objekty žádosti zamítá. Ty mají být podle vyjádření nacistů rezervovány pro hrdiny a invalidy z války. Protože termín vystěhování se kvapem blíží, vzbuzuje taková situace ve vesnicích neklid.
Když je o těchto problémech informován okresní hejtman Bergman, má na to jednoduchý recept. Sebevědomě prohlásí, že když tady na Moravě není možno zajistit ubytování, budou připraveny vagony a vlaky a obyvatelstvo z vyklizených obcí bude vystěhováno do Polska, kde je místa dost, protože jsou tam liduprázdné prostory. Zároveň naznačil, že každé porušení klidu a pořádku by mělo těžké následky nejen pro jednotlivce, ale pro celý český národ. Pro jistotu jsou však v obcích zesíleny počty četnictva…
Počátkem března vyjíždí z určených obcí první povozy s přestěhovalci a jejich majetkem. Deštivé počasí této akci příliš nepřeje. Všude panuje neklid, zoufalství a zklamání. Nervozita je značně zvyšována příchodem vojenských strážních oddílů. Po celý měsíc je možno vidět po všech cestách a silnicích směřujících k Vyškovu stovky vozů různých druhů, ale i převrácené povozy, roztroušené věci a zařízení. Před odjezdem ještě kontrola, protože si Němci přesně stanovili, jak musela po vystěhování budova vypadat. Každý dům musel být všude zajištěn, hnoje vyvezeny na určená místa za vesnicí, hůry, sýpky, stodoly, stáje a dvory musely být čistě vymeteny a hlavní klíč od budovy odevzdán vojenskému strážnímu oddílu. To jsou nejtěžší okamžiky v životě obyvatelstva stěhovaných obcí. Prostá žena z Rychtářova tehdy vyjádřila své pocity dojímavými veršíky:
/Buď sbohem domove,/ milá ty vesničko,/ mě v tobě bývalo/vždy tak miloučko.//
/V tobě jsem vyrostla,/ chodila do školy,/v tobě též pohřbila/dva drahé poklady.//
/Dva drahé poklady,/ na našem hřbitově,/ jak smutno mně bude/ po tobě,domove.//
/Loučím se-ne navždy,/jen na čas kratičký,/vždyť já chci dřímati/ v hrobě své matičky.//
Přes všechnu tíhu situace zůstává zde víra v brzký návrat v lepších časech. Ta se projevila u většiny vyhnanců. Když se před odjezdem konala v obcích společná shromáždění, kde se všichni naposled sešli pohromadě a loučili se s přáním všeho dobrého – tiše přidávali – „a ať se brzy zase uvidíme.“ Ale přesto pláč a vzlykot žen a strnulé tváře mužů, to jsou poslední dojmy před odjezdem. A potom již cesta do nových příbytků na různých místech Moravy, ale i Čech, mezi neznámé lidi a do cizího prostředí. Někteří musí jet několikrát a často na různá místa, protože na jednom místě si domluvili uložení hospodářského náčiní, jinde zásob a na místo ubytování veze rodinu a nábytek. Protože příležitostí k ustájení dobytka a uskladnění nářadí bylo málo a všem se nepodařilo si je zajistit, někteří přesídlenci rozprodali dobytek i nářadí náhodným kupcům, samozřejmě se ztrátami.
Nakonec se likvidoval materiál veřejných institucí, spolků a tělovýchovných jednot. Materiál, knihy, nábytek, zařízení a jiné příslušenství se rozdělovalo podle pokynů garanta okresního úřadu Rusmana. Tak se obce postupně vyprázdnily. Zůstalo jen několik desítek těch, kteří přijali zaměstnání u vojenské správy…
Z pěti evakuovaných obcí bylo vystěhováno celkem 699 rodin z 563 domů, které měly 2.887 obyvatel…. 1. dubna 1941 jsou tedy obce etapy 1a (Rychtářov, Lhota, Pařezovice, Opatovice, Hamiltony) vyklizeny. Dohled nad nimi byl svěřen četnickým hlídkám o dvou mužích a jejich správou byl pověřen jako regent tajemník okresního úřadu ve Vyškově Jan Husman. Do opuštěných vesnic přicházejí ihned němečtí vojáci. Jejich prvním úkolem je vysazení okenních rámů a zabednění takto uvolněných prostor. Nová a velká okna se odvážejí pryč, ostatní jsou odnášena na určená místa. Podobně se děje i s dveřmi. Pak je odmontováno kování, vybavení koupelen a vodovodního zařízení. Po té přicházejí na řadu podlahy, sporáky a kamna. Postupně je ničeno další vybavení a zařízení, takže brzy zůstávají stát pouze holé stěny se střechou. Tyto žalostné zbytky se stávají terčem německých děl a bombardovacích letadel. Cvičné střely sice byly plněny betonem, takže nevybuchovaly, avšak svou tíhou jednotlivé budovy značně poškodily, čemuž za vydatné pomoci počasí některé domy úplně podlehly. Podobně se dálo i v zahradách. Vše, co se dalo přesadit, Němci vyrývali a odváželi neznámo kam. Co nezničili oni, to dokonaly po odstranění plotů lesní zvěř a tanky.
Sklizeň byla v prvním roce evakuace dobrá, protože před odchodem vystěhovalců musela být půda vzorně obdělána a z příkazu říšské branné moci sem přijížděly v době žní na výpomoc děvčata z vyškovských závodů… A tak druhým rokem byla sklizeň horší a v roce 1943 vzrostl úhor natolik, že až na malé výjimky zůstala pole neobdělána. Vesnice v té době již byly plně změněny v ruiny a ve skladiště trosek…
Proto celou věc bere do svých rukou vojenská správa cvičiště. Z příkazu jejího velitele je spolkový a obecní majetek dán buď k dispozici jiným obcím a organizacím nacházejícím se mimo území cvičiště nebo převezen na Kozí Horku a zde zničen. Podobně je naloženo i s úředními dokumenty, jako byly úmrtní knihy, matriky apod. Vesměs všechny tyto materiály jsou převezeny do prostoru cvičiště a zde spáleny….
První stěhování českého obyvatelstva na Vyškovsku bylo tedy pro Němce úspěšně zakončeno. Přesto se ukázala řada problémů, se kterými se nepočítalo. Nacisté museli upustit od svého původního plánu, který počítal s hromadným transportem stěhovaného obyvatelstva do Svatobořic, kde byl volný barákový tábor, z kterého se pak měli jednotlivci stěhovat do nových trvalých sídlišť. Museli také ustoupit od vydaného nařízení, zakazující stěhování do určitých okresů a oblastí, i od vzdálenosti vystěhování nejméně na 50 km od původních obydlí. V tomto případě se podřídili realitě a nakonec povolili stěhování v podstatě do nejbližšího okolí…
Že však rozšiřování výcvikového prostoru bylo jen záminkou – krytím prováděné germanizace o tom svědčí skutečnost, že nacisté zásadně odmítali vystěhovalcům přidělovat náhradní nemovitosti a pozemky v jiných místech. Takový postup by totiž byl odpovídající v případě, že by šlo skutečně jen o uvolnění prostoru pro potřeby výcviku. Přitom však nacisté záměrně zdůrazňovali, že vystěhování se provádí podle bývalého čs. zákona na obranu státu č. 63, Sbírky zákonů z roku 1937 a dalších zákonů, které ponechali v platnosti, aby jich mohli využít ve svém zájmu.
Z textu "Ztracené domovy I"(Vystěhování českého obyvatelstva ze severní části Vyškovska) Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová
