Pochody a transporty smrti 12
Pochody a transporty smrti 12
Poznámka ČNL: Přečtěte si pozorně, prosíme, jak nelidsky trpěli naši předkové, jak jim pomáhali naši lidé, Češi.
Při průchodu Mladou Boleslaví umožnilo české četnictvo obyvatelstvu promísit se s 1540 slovenskými zajatci a předat jim potraviny…
Miroslav Čáň ze Zašova vzpomíná:
„V prvém týdnu února 1945 jsem při přecházení železniční lávky nad nádražím v Moravské Ostravě-Přívoze zůstal se skupinou lidí stát a házel jídlo a cigarety do vagónu transportu z KT Osvětim. Stráže SS tehdy na nás vypálily dávku ze samopalu, kulky nám jen zasvištěly nad hlavami.“
„Do Moravské Ostravy jsme přijeli dne 20.1.1945. Zpráva o našem příjezdu se rychle rozšířila, scházeli se lidé, kdo měl kousek chleba, snažil se jej nějak vhodit do vagónu mezi nás. Byl jsem svědkem postřelení jednoho člověka, který nám z mostu shazoval chléb. Jednalo se o Theodora Savku, který krátce na to skutečně zemřel. Kolem vagónů chodily ženy, patrně příslušnice Červeného kříže a rozdávaly do natažených rukou krajíčky chleba.“
Vzpomíná Bedřich Urbančík, skladník ČSD, Moravský Písek:
„V lednu a únoru 1945, když jsem měl noční službu, brával jsem si více krajíců chleba. Když transport zastavil, snažili jsme se s kolegou Vaňkem vlézt přímo pod některý vagón, kde jsme do spuštěných hrnků těch chudáků dávali chléb. To ale záleželo na tom, jak pozdě v noci vlak přijel. Někdy se nám to podařilo, někdy ne, protože někteří SS běhali kolem vlaku jako zdivočelí psi s puškami připravenými ihned střílet.“…
František Horký, železničář z Moravského Písku, vzpomíná:
„Za naší zahradou zastavil transport smrti s vězni, protože vlak neměl volno. Můj otec slyšel volání a prosby o trochu vody. Nabral do velikého kbelíku vody a nesl ho přes zahrádku k brance a trati, že ji těm chudákům podá. Z nejbližších budek vyskočili dva SS a oba jej pažbami pušek tak nelidsky zmlátili, že se celý zkrvavený stěží doplazil domů.“ …
Od 20. dubna 1945 byl sestavován transport smrti z KT Richard v Litoměřicích pro KT Dachau. Pomocí obvodního revolučního výboru železničářů místní stanice a ilegální organizace horníků na dole Bohemia-Otvovicích se podařilo osvobodit a ukrýt v opuštěné štole 52 vězňů. Vlak se podařilo zastavit v Libčicích, kde místní a okolní občané dali vězňům jídlo. V podvečer 29.4.1945 dorazil transport o 77 vozech a 4 000 vězni do Roztok u Prahy, kde byl očekáván a záměrně zastaven, zdržen a odsunut na vedlejší kolej, po dobu 20 hodin.
Transport očekávalo asi 1 000 občanů, šokovaných zuboženým stavem vězňů, byli svědky otřesné události: Někteří vězni, hladem téměř šílení, se vrhli na vedlejší kolej, kde stály 2 vagóny s umělým tukem a bramborami. Jiní se chtěli napít nádražní pumpy, ale byli zastřeleni. Po jednání Revolučního národního výboru a v obavách ze shromážděného davu, dovolil velitel strážního oddílu poskytnout vězňům pomoc. Z nádražní čekárny byla zřízena vyvařovna, do níž přinášeli potraviny zástupci mnoha obcí. Vězňům byly podávány polévky, konve čaje, žitné kávy, mléka, knedlíky, upravené brambory, buchty, koláče, cukr a další potraviny. Část prostorného nástupiště a protější zahrada MUDr. Ladislava Tichého se staly provizorním obvazištěm a poskytovala se tam zdravotnická pomoc i léky za obětavé pomoci místních lékařů a sester ČK.
Budova bývalého chudobince, která nouzově sloužila škole a vojenskému skladu, byla ihned uvolněna, byl vyvěšen prapor ČK a nápis „Infekce-Karanténa“ a zřídila se tu provizorní nemocnice se 70 lůžky pro ty nejubožejší. Vyskytoval se tu skvrnitý tyf, úplavice, TBC, hnisavé záněty kožní a další zhoubné nemoci. Podařilo se tu ukrýt a osvobodit přes 500 vězňů, mezi nimiž byl březohorský lékař Jan Černý… Přes veškerou péči 91 vězňů různých národností zemřelo, vždy se nepodařilo zjistit jejich jména. Byli pohřbeni ve společném hrobě na hřbitově v Levém Hradci, za velké účasti místních občanů i širokého okolí. Jejich společný hrob byl zasypán květy. Z transportu bylo zachráněno 300 Čechů.
Před odjezdem transportu 30. dubna 1945 v 16 hodin směrem na Prahu stalo se roztocké náměstí místem bouřlivé mnohatisícové demonstrace, při níž byla provolávána hanba a smrt německým fašistům, sláva ČSR a zpívala se i československá státní hymna. Před železničními závorami podařilo se ještě osvobodit 7 Holanďanů. Očekávaný vlak byl zastaven v Podbabě, Bubenči, Holešovicích-Bubnech, kde se podařilo osvobodit dalších 900 vězňů. Proti pomoci transportu se neodvážilo vystoupit ani pražské gestapo, jehož pracovníci dvakrát vyšetřovali situaci v Roztokách u Prahy.
Na nádraží v Praze-Holešovicích přijel vlak s vězni z KT. Zpráva o jejich příjezdu se rozkřikla po okolí a čeští lidé se tam hrnuli s potravinami a kousky oděvů. Dostavila se i asistence české policie a když uviděl bestiální dílo nacistů, postavila se na ochranu Pražanů i vězňů. Němci nakonec byli rádi, že se jim podařilo aspoň většinu vězňů dostat zpět do vagónů a vlak rychle odjel.
Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945
( Výňatky z knihy Františka Nedbalka, editor Václav Kural, Univerzita J.E. Purkyně, Ústí nad Labem 2005)
