České národní listy

          Atentát na tak významnou a vysoce postavenou osobu se v žádné z okupovaných zemí nestal. Akce proto vyvolala značný mezinárodní ohlas. Okupované české země se dostávají na titulní stránky světového tisku. Exilová vláda tímto, přes strašlivé důsledky pro domácí odboj, získává silnou pozici u spojenců. Zejména dochází k oduznání mnichovské dohody. Jan Masaryk přiznal, že vypálené Lidice a Ležáky měly vojenskou hodnotu několika divizí. Ještě v létě 1942 odvolává britská a poté i francouzská vláda svůj hanebný podpis na mnichovském diktátu. Vznikly tak zásadní předpoklady k obnovení hranic země v jejich podobě před mnichovským diktátem.

Přestože W. Jaksch se po válce z exilu do Československa nikdy nevrátil, takže nemohl být ani osobně v Brně, barvitě a dramaticky až do obdivuhodných detailů, pokud ovšem nejsou plodem bujné fantazie, líčí důsledky frontových bojů pro Brno. Ke sledovanému tématu uvádí: ”Německé obyvatelstvo v počtu 50 000 bylo umístěno v koncentračních táborech na okraji města". Ani Jakschův informátor nepřežil frontové boje ve městě, jinak by nemohl přehlédnout, že většinu německého obyvatelstva evakuovaly orgány NSDAP, někdy i dost důrazně. Pasáž o brněnském transferu kulminuje tvrzením, že v obci Pohořelec (zkomoleno v originálu - V. Ž.), která leží na cestě, zahynulo 4 000 Němců. Na kopci Muschelbergu u Mikulova, nedaleko hranic, je pohřbeno 800 brněnských Němců." Pochod v Jakschově podání trval 10 dní a "podle velmi skromných odhadů zahynulo při něm téměř 10 000 lidí."

Wenzel Jaksch, dosud usazený v Londýně, podnikl v březnu a dubnu 1947 dvouměsíční cestu po Německu a na podzim 1947 byl na propagační návštěvě ve Švédsku. Nyní se československé úřady dovídají, že se hodlá odebrat do Německa a usídliti se trvale ve Frankfurtu, aby tam pokračoval ve své politické činnosti. Tyto návštěvy a tento jeho úmysl vytvářejí velmi vážné politické důsledky mezi Němci odsunutými z Československa, kteří spatřují v Jakschovi vedoucího činitele svých protičeskoslovenských snah. Jest oprávněná obava, že jeho usazení se v Německu a jeho odsud řízená politická činnost by vzbudily mezi odsunutými Němci nejen zvýšenou agitaci proti ČSR, ale také neodůvodněné naděje na změnu jejich osudu, jak o něm rozhodla Postupimská konference, takže by byly s to zpomalit jejich žádoucí splynutí s německým prostředím a jejich asimilaci s německými poměry ...***

Nejenže uvnitř pohraničních opevnění existovala „pátá kolona“, tří milionů Němců v pohraničí se zmocnilo prohitlerovské nadšení, každý pátý voják byl Němec.To, co se tehdy v pohraničí dělo, byla již nevypovězená válka proti nám. Ale co horšího, mezinárodní veřejné mínění ovládla politika a rétorika „appeasementu“, usmiřování, hrozilo nám, že nás prohlásí za rušitele tolik žádoucího míru!

USA nemají žádnou úctu k mezinárodnímu řádu založenému na Chartě OSN a mezinárodním právu, řekl Čao a dodal, že USA nevedly válku pouze 16 let za více než 200 let od založení země. S odvoláním na práce a studie spisovatelů a univerzit z USA mluvčí uvedl, že od konce druhé světové války se USA pokusily svrhnout více než 50 zahraničních vlád a zasahovaly do demokratických voleb v nejméně 30 zemích. Jen od roku 2001 si války a vojenské operace vedené USA ve jménu boje proti terorismu vyžádaly životy více než 800 000 lidí a z více než 20 milionů lidí se stali uprchlíci.

Selakovičovi bylo řečeno, že pokud Srbsko nebude hlasovat proti Rusku, riskuje ztrátu všech dodávek ropy. Kromě toho bude cesta Srbska ke vstupu do EU zablokována a západní investice budou staženy.

Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946 z Jablonce nad Nisou. Tedy více než rok po konci války.[4] To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka.

Tyto údaje uvedl předseda Srbské společnosti pro boj s rakovinou profesor S. Čikarič v původní senzační studii „Válečné zločiny – genocida v době míru“, zveřejněné v prosinci 2012. Jako bezprostřední příčinu hromadného výskytu rakoviny S. Čikarič uvádí munici a bomby s ochuzeným uranem, používanou letectvem NATO. Generál S. Petkovič poznamenává, že 44% náletů s municí s ochuzeným uranem připadlo na posledních deset dní bombardování, tj. po uzavření dohody o ukončení agrese.

Za pouhé tři měsíce mohutných sankcí proti Rusku Západ zažívá strmou inflaci, raketový růst cen paliv i elektřiny a svět díky faktu, že nechce zmírnit sankce proti Rusku i potravinovou krizi a africké země nedostatek obilí. A ruský rubl a obchodní bilance jsou ve skvělé v historii dosud neznámé kondici.

„Není možné, aby dítě bylo skutečně pouze komoditou, kterou je možné si pořídit, v případě, že mám dostatek financí. Současně je z našeho pohledu neakceptovatelné, aby, pokud daná země má naprosto přesně vymezené podmínky pro aplikaci náhradního mateřství, bylo toto jednoduše možné obejít tím způsobem, že matka je vyslána k porodu do České republiky,“ řekl Jaroslav Ibehej, mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), jejíž vyšetřovatelé na případu pracují.

Za chvíli bude celý svět sentimentálně vykládat, co všechno Němci zkusili. Ano, zkusili! To uznávám. … Začas – možná, že za pět, možná již za dva roky – budou Němci vytýkat náš nacionalismus, náš národní šovinismus, až přijdou se stížnostmi, že jsme vyhnali tolik a tolik Němců z našich krajin, až budou vypočítávat, jaké hodnoty u nás ztratili, a až přijdou s požadavkem, že chtějí takové a takové odškodnění.  Musíme jim odpovídat, že ani haléře jim nedáme, dokud oni nezaplatí  do posledního krejcaru, co za protektorátu zde ukradli a uloupili, dokud do posledního krejcaru nezaplatí, co zde u nás zničili.

Ihned po schůzi byl výnos ZNV dán v plném znění na vědomí místnímu velitelství NBS v Brně s kategorickým příkazem k jeho neprodlenému provedení. Přípis rovněž zdůrazňoval výjimky podle 7. odstavce všeobecných směrnic. Spadaly do nich všechny nemocné osoby, invalidé, těhotné ženy před porodem, matky po porodu. Němci a Němky z tzv. smíšených manželství a jejich děti, pokud jsou evidovány jako Češi, dále persekvovaní Židé německé národnosti a všichni odpůrci nacistického režimu. Zástupci repatriovaných Židů následujícího dne požádali, aby v prověřovacích komisích mohli hájit zájmy svých souvěrců a bylo jim bez námitek vyhověno.

Obyvatelstvo města Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob. Národní výbor musel před vězením umístit kulomety.

Jmenný seznam tohoto transportu se nezachoval. Osud .lidi z brněnských Kaunicových koleji však potvrdil i rakouský občan Franz Arnold z Vídně, který na dotaz rodičů Marie Sedláčkové "Manky", odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňově odešli. Když jsem se od výslechu vrátit, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynově komoře jen přiotráveni, jelikož plyn někam unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli vězňově usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem si stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu příjeli, že tam také zahynuli."

Ona šetří a tvrdě – na nás. Na naší zdravotní péči, na našem sociálním systému, na našem vzdělávání.

Pravda českých dějin je základem nejen naší identity. Lživé podání dějin v imperiálním zájmu mocnějších sousedů ohrožuje samu naši existenci.

Právo landsmani na svůj domov, na svoji vlast mají. Je však v Německu. Naše pohraničí je nedílnou součástí ČR, je domovem občanů ČR.

Mám na mysli antislovanskou a antiruskou propagandu zatracující i velikány světové kultury a civilizace počínaje Čajkovským a konče Valentinou Těreškovovou.

Po prostudování názorů odborníků na energetiku začínám mít dojem, že tato vláda vydrží tak maximálně do počátku topné sezóny. I to je pro ni nečekaný úspěch, tipoval jsem její životnost tak do žní.

Neustále se rozšiřuje, o nové balíčky rozrůstá a všechny hranice překračuje také rozsah vyhlašovaných sankcí. Rovněž zde se všemi silami zapojila čtyřicítka zemí ovládaná bílými muži a ženami, zatímco zbylých 150 států obývaných jinými rasami a kulturami se k sankcím staví vlažně, či je dokonce ostentativně nerespektuje. Od Číny přes Indii, Írán a Saúdskou Arábii až po africké země a země Latinské Ameriky.