České národní listy

Zapomenuté pohraničí 2

Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová

5.2.

Přišlo nařízení z Opavy. Německá škola musí být bezpodmínečně zříze­na. Počala velká agitace pro. Proti se ozval článek v olomouckém Pozoru a letáky po obci. Přijelo gestapo a vyšetřovalo tehdy ještě českého tajemní­ka na obecním úřadě Kryla č. 94, knihovníka a české učitelstvo pro do­mnělé rozmnožování letáků: "Zle, matičko, zle, brandenburci zde" atd. "Nevyhrožujeme, ale varujeme" (dle nacistického příkladu). "Žádné dítě do německé školy" - a ještě jinaké. Velmi byli udiveni dvojjazyčným ozna­čením obecního úřadu. Brzy poté muselo být jen německé. Nic nevyšetřili. Byla tehdy skutečná národní jednota. Někdo to musel ale odpykat.

19. března 1939 uvrhlo gestapo do vazby ve Šternberku R. Plháka, uči­tele R. Spurného, jehož udal správce školy Kunstfeld, že vlastní padělanou propustku přes hranici, vystavenou v Lítovli, protože měl zakázány jízdy do Protektorátu. Bylo to dílo zrádné české učitelky P.

Po třech týdnech vazby byli na Bílou sobotu před svátky propuštěni. Učitel F. Spurný zbaven vyučování i platu, byl nucen se vystěhovat za ne­dalekou hranici. Učitelka P. dělala při prvním letákovém vyšetřování hrdinku, až všechny udivovala. Zanedlouho vlivem nových vedoucích čini­telů v obci bezpříkladně zradila tak, že se to popsat nedá.

Vychvalovanou svornost okupantů udržovala jen diktatura. Projevovalo se to u nás v obci, kde měli být vzorem. My byli tehdy svornější. Oni pod­léhali žárlivosti, malichernostem a závisti pro lepší funkce. My podléhali více citu pro utlačované, jim jako vedoucí složce nadřazené cit chyběl, jak to vždy bývá.

Kdo se nepřizpůsobil, byl stále na pozorování. Byla k nám vystěhována židovská rodina Hekschova z Moravské Libiny na prázdný statek čís. 105 (L. Kyselý). Libinští, nacismem zfanatizováni, je vyhnali. U nás našli cit a porozumění před hrozným koncem jejich života.

Byl velký boj o moc a nadřazenost mezi našimi mocipány. Pošta a škola, to byly dvě fronty, které se snažily získat četnictvo bydlící do února 1939 v Břevenci, potom v Šumvaldě. I byly zváženy velké hříchy osazenstva poš­tovního úřadu - ku cti velitele četnické stanice Hummela, říšského Němce od Bodamského jezera, nutno přiznat jeho nezaujatost vůči nám a cit pro spravedlnost, spravedlivé a rázné jeho zásluhy o jich vypovězení z poštov­ního úřadu. Občané s povděkem si oddychli.

    Než druhá fronta oberlehrera Kunstfelda si z toho příklad nevzala. Mimo mnoha jiného vyhodil českou školnici. Bylo po pohřbu 28. února 1939, kdy asi 20 občanů si dovolilo u tohoto učitele protestovat. Tehdy ješ­tě v nás doznívala nějaká tzv. suverenita a nebojácnost v záležitostech obecních. On ale nás sprostě vykázal ze školy, že to je jeho věc.

    Večer týž den se školní výbor usnesl na pasivní rezistenci vůči škole, když mu odpírána poslední malá práva.

Po velké agitaci bylo získáno pro německou školu 25 žáků. V únoru se přestěhoval německý správce školy učitel Röder, jemuž byla nucena česká učitelka uvolnit byt ve staré škole.

6.2         

Též veřejná knihovna byla přestěhována do sálu v hostinci na Rychtě. Od 1. března 1939 otevřena poprvé v dějinách obce německá škola.

Vojna Kunstfeld kontra velitel četnické stanice Hummel skončila od­straněním obou soupeřů. Nenáviděný K. byl přeložen, ale taktéž sympatic­ky Hummel byl odvolán jinam. Vševědoucímu okupantskému systému se situace u nás nehodila do krámu.

15. března obsazen zbytek republiky a tak pohasly všechny naděje, stále ještě živené, že budeme spolu s českým Zábřežskem připojeni tehdy ještě k samostatnému zbytku Moravy. (Tonoucí se každého stébla chytá.)

    S hrůzou a nenávistí byly sledovány kolony motorizovaného vojska, je­doucího večer ze 14. na 15. březen 1939 obcí k nedaleké hranici, by dle vnuceného ujednání vzaly časně zrána pod ochranu vůdce zbytek Moravy a Čech. Bylo posíleno sebevědomí našich mocipánů. Horlivý Spanbauer, četnický strážmistr (sudeťák), strůjce obrazové výtržnosti v hostinci u Váňů na Rychtě, se přičinil, by koncem roku byl hostinec uzavřen.

Opatrnost v projevech byla nejvýš žádoucí. Dle zachovaného opisu na Gend. Inspektor Sternberg (četnickém inspektorátu ve Šternberku) z 11. 6. 1939 byl počet Čechů v Šumvaldě 1625 a Němců 167, v Břevenci Čechů 39 a Němců 357.

V červnu 1939 byl obnoven latinský nápis na pomníku Jana Nepomuckého před kostelem: Sv. J. Nepomuckému oddaní: Sv. Jene Nepomucký, budiž ochráncem v moru! Nato 9. července v neděli ráno se objevil na obnoveném nápisu český plakát s havlíčkovským: "Sv. Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku. Ať nám Bůh dá, co dal tobě, by náš jazyk neshnil v reichským hrobě." Chodilo tehdy mnoho lidí do kostela, ale ne všem se jej podařilo přečíst. Pro velký zájem spadl na zem. Nešťastně jej zvedl F. Axman č. 90 k přečtení. Ale to již mocipáni z pošty pozorovali podezřelý shluk u Jána. Milého Axmana zatkli a do večera uvěznili v nově zřízené šatlavě. Jeden za všechny čtoucí.

Poté 11. července byl odvezen do čtyřdenní vazby ve Šternberku staros­ta Jan Kouřil - mlynář č. 47. Všeobecně usuzováno, že to je odveta za pla­kát. Byl ale udán agentem, placeným provokatérem z Rýmařova, který u Blaháků jej přivedl k diskusi o národnostní otázce, kterou Kouřil hájíl. Byl proto ihned zbaven starostenského úřadu a v případě opakování slíben jemu pobyt v koncentračním táboře.

  Třetím starostou od říjnové okupace určen 1. náměstek Jarolím Ungr, zvolený před rokem za sociální demokraty. Sešlo se jednou sice obecní za­stupitelstvo tak více potajmu, dle zápisu projednány některé záležitosti a u všech byla dojemná snaha po jednotě, tehdy poctivě dodržovaná.

V červenci 1939 byli donuceni někteří rodičové podepsat prohlášení, že dobrovolně pošlou svoje čtrnáctileté dcerky vyjdoucí po prázdninách ško­lu na pracovní výcvik do říše. Akce "Arbeitsdienst" (pracovní služba) způ­sobila rozruch, když šest děvčat bylo odvezeno až k moři severního Německa na práci u německých statkářů. Na štěstí se nábor neopakoval a po roce se šťastně vrátily domů.

Dne 22. července 1939 přišlo na Gemeindesamt (obecní úřad) ozná­mení z landrátu ve Šternberku, jestliže do 29. července občané neohlásí, kdo napsal plakát, zaplatí obec 1000 RM (říšských marek) pokuty. Nikdo pachatele neohlásil, a tak až v říjnu vyměřena pokuta 1,20 RM na jednu osobu (dospělou) české národnosti. Bylo zajímavé, že některé manželky českých občanů, rozené německé národnosti, ochotně zaplatily pokutu, přestože výběrčí ji od nich nežádal. A důrazně přesvědčoval, že ony platit nemusí.