České národní listy

Tzv. sudetští Němci nebyli nikdy samostatným národem, ale pouze národností menšinou, která žila na našem státním území

„Sudetští“ Němci si již před několika desetiletími vymysleli  „právo na vlast“, které najdete v jejich dokumentech,  v oficiálních prohlášeních. Studujete-li však jakékoliv poválečné dokumenty mezinárodního práva, nenajdete v nich nic, co by pro toto jejich právo na vlast svědčilo. Spíše právě naopak. Přesídlení Němců z Polska, Československa a Maďarská chápali spojenci též jako ochranné opatření před možným opětným zneužitím německých menšin k dalším možným výbojům a válkám v budoucnosti.

„Sudetští Němci“ podle rozhodnutí spojenců, obsažených např. v Postupimské dohodě, v Usnesení Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20.11.1945 a v dalších, byli trvale přesídleni do Německa, aniž by v uvedených dokumentech byla třeba jen jedna poznámka, že jejich přesídlení je  dočasné.

Můžeme tedy říci, že právo na vlast si sudeti vymysleli, obdarovali se jím a nyní se snaží přesvědčit ostatní, aby toto „právo“ též uznali. Pro místní páté kolony to zřejmě nebude problém, pro velkou většinu občanů v ČR a v Polsku to bude naprosto nepřijatelné.

Základní problém „sudetských Němců“ spočívá v tom, že se považují za národ. A když Německo a Rakousko-Uhersko prohrály první světovou válku a americký prezident Wilson jako podmínku k uzavření příměří výslovně stanovil, aby porobeným národům Rakouska - Uherska bylo přiznáno právo na sebeurčení, šlo zejména o Čechoslováky a Jihoslovany, ministr zahraničních věcí Rakouska - Uherska toto právo na sebeurčení podrobeným slovanským národům uznal, a tak otevřel cestu k uzavření dohody o příměří.

Práva národů na sebeurčení se chytli i  Němci, žijící na českém území, a vyhlásili hned odtržení čtyř německých provincií a jejich připojení k německému Rakousku, které mělo být dále sjednoceno s Německem.  Tito Němci žili do té doby jako privilegovaní občané, mající v říši nadpráví nad většinovým slovanským obyvatelstvem v Rakousku.

V odtržených provincích došlo ke vzpouře proti obnovené státnosti české (československé). Mluvily zbraně. Byli mrtví a ranění na obou stranách. Když spojenci podpořili naše stanovisko, obnovit svrchovanost v původních čs. hranicích, německý odpor se drolil. Veškerá krev, která byla prolita v důsledku německé vzpoury, padla na nás, aniž by proto byl nějaký důvod. Ve Verssailles naše hranice uznali a ještě nám uvolnili naše zahraniční legionářské jednotky, abychom mohli obsadit čs. území.  Za ztráty na životech i za materiální škody neslo odpovědnost německé obyvatelstvo, které si to nikdy nepřiznalo.

Pokud se na uvedené podíváme ze širšího hlediska, hned pochopíme, že státy Dohody neválčily  několik let jen proto, aby jimi poražené Německo, odpovědné za vyvolání první světové války a za zločiny s ní spojené, společně s Rakousko-Uherskem, mělo  územně se dále rozšířit a nadto i početně se značně zvětšit.

Když  německé obyvatelstvo žijící na našem území, vidělo, že mu nic nezbývá, než se smířit s tím, že budou v Československu, brzy si opět vytvořilo představu, že jsou nikoliv menšinou v ČSR, ale národem, kterému nebylo poskytnuto právo na sebeurčení. Dále  pak časem sudeti prohlásili, že tzv. Sudety, kde oni žijí, je jejich územím a začali napadat a vyhánět Čechy a v roce 1938 proti nám bojovali se zbraní v ruce. Pomohli Hitlerovi k obsazení pohraničí a následně i našeho zbytkového státního území. Pomáhali v protektorátu v boji proti našemu odboji. Tvořili téměř 50% příslušníků gestapa. Dokonce volali po zrušení protektorátu a zřízení zcela přímé německé zprávy na našem území.  A kvůli jejich zradě naší republiky, kvůli represím vůči nám, na kterých se podíleli, spojenci rozhodli o jejich přesídlení.

Pokud „sudetští Němci“ byli nikoliv národnostní menšinou v ČSR, ale zvláštním národem, proč v Německu je neuznali za zvláštní národ? Proč neuznalo Německo oficiálně, že sudetští Němci, zvláštní národ ve SRN, má právo na území, kde za první republiky žil, a tudíž má právo se na své území vrátit. My jsme pak povinni jim to umožnit.

Nic takového se nestalo. Přesto „sudetští“ Němci se opět cítí být zvláštní národnostní skupinou, národem, která má právo na své původní území.

Vše se tak točí v kruhu. Točilo by se tak dál bez zjevných výsledků, kdyby nebyla u nás silná sudetofilní a proněmecká pátá kolona. Ta má pod kontrolou, zatím, všechny ústavní orgány, takže nebezpečí, které nám hrozí, je velké.

Jedním z bojišť, kde tento zápas probíhá, jsou dekrety prezidenta republiky. Pokud je Němci s podporou páté kolony viditelně prolomí, dostaneme se na nakloněnou rovinu a pojedeme zpět k protektorátu, který, jak víme, řídili Němci a protektorátní území bylo součástí říšského území.

Jsme bezprostředně ohroženi. Kdy se podle toho jako čeští vlastenci budeme chovat a  na nebezpečí přiměřeně a včasně odpovídat, abychom byli schopni uhájit naši státnost, český národ a jazyk?

Dr. O. Tuleškov