Profesionálové
Je to už dobré dva roky, co na plenární schůzi Evropského parlamentu ve Štrasburku vystoupila delegace kurdských žen, jejichž jednotka se v první linii účastnila bojů proti Islámskému státu.
Ženy vykládaly stručně a bez emocí o poměrech v zemi, kde už tehdy nezůstal kámen na kameni. Mohly uprchnout do bezpečí evropského azylu, ale zůstaly bojovat na místě. Do Evropy se přesouvali jiní, a to z důvodů nejrůznějších.
Europoslanci přivítali kurdské bojovnice bouřlivým potleskem ve stoje, mnozí měli přitom v očích slzy dojetí.
Nyní tedy armáda země, se kterou nás pojí v rámci NATO úzké obranné svazky a společný zájem na zachování světového míru, překročila hranice a začala vyčišťovat kurdské území od Kurdů.
Mohli bychom parafrázovat slavný výrok pronesený před dvaceti lety při bombardování Jugoslávie a říci, že turecké nálety a bomby nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární. Turecko zamýšlí vyčistit kurdskou oblast Rojava nikoliv snad proto, aby získalo její nerostné zdroje, nýbrž kvůli tomu, aby tam mohlo přesunout miliony utečenců ze svého území.
Shodou okolností právě nyní zasedá v Bruselu Evropský parlament na svém plánovaném dvoudenním plenárním jednání. Zazněl na něm návrh, aby Evropská unie reagovala na agresi Turecka, uvalila embargo na vývoz zbraní a munice do této země a zastavila Turecku platby z rozpočtu EU.
Tento návrh byl smeten ze stolu hlasováním poslanců za frakce lidovců, socialistů a liberálů. Europoslanci tak rozhodli po zralé úvaze, vedeni jen úctou k nejvyšším evropským hodnotám. Každý přece ví, že Turecko je významný obchodní partner, odebírá naše tanky a navíc dělá za Evropu užitečnou práci tím, že internuje v táborech miliony běženců.
Od doby, kdy Evropský parlament vítal s dojetím delegaci kurdských bojovnic, se složení tohoto orgánu částečně obměnilo, mnozí v něm však již po několikáté funkční období zůstali. Člověk by se ani nedivil, pokud by někteří z nich měli při odmítání zmíněného návrhu rezoluce opět slzy v očích. Ani profesionál se čas od času neubrání dojetí.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
