České národní listy

Na uvítanou  prezidenta Beneše

Od Košic přes Brno až po Prahu byl spontánně a srdečně vítán prezident E. Beneš po svém dlouholetém exilu. Pozdravovaly ho statisíce  občanů osvobozené republiky na náměstích měst i ve vesnicích, kudy projížděl. Vítající lidé mu chtěli vyjádřit svou vděčnost za to, co pro republiku udělal, i svou lásku.  Pamětníci dobře ví, že velká většina lidí naší vlasti pana prezidenta považovala za svého prezidenta. 

Básnici psali  oslavné verše, z nichž zlomek zlomku  přinášíme.

Tím hořkým chlebem dní, které jsme prožívali

a solí slz, jež vyplakala zem,

Vás nevítáme. My Vás milovali

v těch dobách přetěžkých a my Vás milujem.

Když v nocích bezesných u našich amplionů

hvězdami dálek zazníval Váš hlas,

jako by někdo strhl s očí clonu,

jak bychom byli někde blízko Vás.

Vy jste nám dolíval oleje do plamene

ve chvílích zoufalých. Dnes, kdy Vám končí pout,

lid náruč otvírá,  na  srdce vděkuplné

chce si Vás přivinout.

Jaroslav Seifert

Presidentu Benešovi

Květiny zvadnou, slovo někdy zradí,

i ruka ruce může často lhát.

Když jste jel mostem, který máme rádi,

v přívalu slávy šuměl vody spád.

A řeka nelže. Její řeč je jiná

a je v ní věrnost země odvěká.

Tak mluví matka vítající syna,

který se šťastně vrací zdaleka.

I acháty se v kapli zatřpytily,

já jsem je viděl, já znám jejich třpyt,

však slzy štěstí, tekoucí v té chvíli,

jsou vzácnější: to plakal štěstím lid.

Jsou vzácnější než všechny drahokamy,

i zlato skvostů korunovačních.

Vždyť tak jste poznal, že jsme všichni s Vámi

a že jsme byli s Vámi v dobách zlých.

Jaroslav Seifert

ČNL