Jak se íránská „strategická trpělivost“ změnila na vážné odstrašování
Jak se íránská „strategická trpělivost“ změnila na vážné odstrašování
18.4.2024 Komentáře Témata: Izrael, Írán 1104 slov
Odvetné údery Íránu proti Izraeli nebyly vedeny osamoceně. Strategičtí partneři Rusko a Čína kryjí Teheránu záda a jejich role v západoasijském konfliktu bude jen růst, pokud USA neudrží Izrael na uzdě.
Něco málo přes 48 hodin před leteckým vzkazem Íránu Izraeli přes oblohu západní Asie potvrdil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov do protokolu to, co dosud bylo přinejlepším tichým diplomatickým jednáním:
Ruská strana je v kontaktu s íránskými partnery ohledně situace na Blízkém východě po izraelském útoku na íránský konzulát v Sýrii.
Rjabkov dodal: „Jsme v neustálém kontaktu [s Íránem]. V blízké budoucnosti se očekávají nové hluboké rozhovory o celé řadě otázek týkajících se Blízkého východu i v rámci BRICS.“
Poté nastínil Velký obraz:
Souhlas s izraelskými akcemi na Blízkém východě, které jsou jádrem politiky Washingtonu, se v mnoha ohledech stává hlavní příčinou nových tragédií.
Zde nám stručně řečeno vrchní diplomatický koordinátor Ruska v BRICS – v roce ruského předsednictví této multipolární organizace – nepřímo vzkázal, že Rusko kryje Íránu záda. Je třeba poznamenat, že Írán se teprve v lednu stal plnohodnotným členem BRICS+.
Letecké poselství Íránu z tohoto víkendu to potvrdilo v praxi: jeho raketové naváděcí systémy využívaly čínský satelitní navigační systém Beidou i ruský systém GLONASS.
Jedná se o rusko-čínské zpravodajské vedení zezadu a názorný příklad BRICS+ v pohybu.
Rjabkovovo „zůstáváme ve stálém kontaktu“ plus informace o satelitní navigaci potvrzují hluboce provázanou spolupráci mezi rusko-čínským strategickým partnerstvím a jejich vzájemným strategickým partnerem Íránem. Na základě rozsáhlých zkušeností z Ukrajiny Moskva věděla, že biblická psychopatická genocidní entita bude pokračovat v eskalaci, pokud Írán bude pouze pokračovat ve „strategické trpělivosti“.
Přeměna „strategické trpělivosti“ v novou strategickou rovnováhu musela nějakou dobu trvat – včetně výměn na vysoké úrovni s ruskou stranou. Koneckonců stále existovalo riziko, že izraelský útok na íránský konzulát/rezidenci velvyslance v Damašku by se mohl ukázat jako remix zabití arcivévody Františka Ferdinanda v roce 2024.
A nezapomeňte na Hormuzský průliv
Teheránu se přece jen podařilo zvrátit masivní západní psychologické operace, jejichž cílem bylo dotlačit jej ke strategickému přešlapu.
Írán začal s mistrovským tahem na špatné nasměrování. Ve chvíli, kdy se americko-izraelské porno strachu, podporované pochybnými západními „informacemi“, rozjelo na plné obrátky, provedl Sbor islámských revolučních gard (IRGC) rychlý úkrok stranou a poblíž Hormuzského průlivu se zmocnil kontejnerové lodi patřící Izraeli.
Byl to nesmírně elegantní manévr – připomněl Západu, že Teherán má Hormuzský průliv v rukou, což je pro celý západní ekonomický domeček z karet nesrovnatelně nebezpečnější než jakýkoli omezený úder na jejich „letadlovou loď“ v západní Asii. K tomu ale stejně došlo.
A opět s jistou dávkou elegance. Na rozdíl od oné „morální“ armády specializované na zabíjení žen, dětí a starců a bombardování nemocnic, mešit, škol, univerzit a humanitárních konvojů se íránský útok zaměřil na klíčové izraelské vojenské objekty, jako jsou letecké základny Nevatim a Ramon v Negevu a zpravodajské centrum na okupovaných Golanských výšinách – tedy tři centra, která Tel Aviv využil při úderu na íránský konzulát v Damašku.
Jednalo se o vysoce choreografické představení. Četné signály včasného varování darovaly Tel Avivu dostatek času, aby využil amerických informací a evakuoval stíhačky a personál, což bylo náležitě následováno množstvím amerických vojenských radarů koordinujících obrannou strategii.
Byla to americká palebná síla, která rozbila většinu z toho, co mohlo být rojem 185 bezpilotních letounů Shahed-136 – s použitím všeho od lodní protivzdušné obrany až po stíhačky. Zbytek sestřelila nad Jordánskem armáda Malého krále – arabská ulice mu jeho zradu nikdy nezapomene – a poté desítky izraelských stíhaček.
Obrana Izraele byla de facto nasycena kombinací sebevražedných dronů a balistických raket. Pokud jde o balistické rakety, několik jich proniklo hustým bludištěm izraelské protivzdušné obrany, přičemž Izrael oficiálně uvádí devět úspěšných zásahů – zajímavé je, že všechny zasáhly super relevantní vojenské cíle.
Celá show měla rozpočet megahitu. Izrael – a to ani nepočítáme cenu amerických, britských a izraelských stíhaček – jen vícevrstvý záchytný systém vyšel podle izraelského představitele nejméně na 1,35 miliardy dolarů. Íránské vojenské zdroje vyčíslují náklady na jejich drony a raketové salvy na pouhých 35 milionů dolarů – 2,5 procenta výdajů Tel Avivu – vyrobených plně domácí technologií.
Nová západoasijská šachovnice
Íránu stačilo jen několik hodin, aby strategická trpělivost konečně metastázovala ve vážné odstrašení, čímž vyslal svým protivníkům mimořádně silný a mnohovrstevnatý signál a mistrně změnil hru na celé západoasijské šachovnici.
Kdyby se bibličtí psychopati pustili do skutečné horké války proti Íránu, Tel Aviv nemá šanci zachytit stovky íránských raket – ty nejmodernější jsou ze současné show vyloučeny – bez mechanismu včasného varování rozloženého do několika dnů. Bez zbraňového deštníku Pentagonu a finančních prostředků je izraelská obrana neudržitelná.
Bude fascinující sledovat, jaká ponaučení si z této hojnosti světel na západoasijské obloze odnese Moskva, jejíž šibalské oči sledují zběsilou izraelskou, politickou a vojenskou scénu, zatímco na pomalu se vařící – a nyní křičící – žábě stále přituhuje.
Co se týče USA, západoasijská válka – kterou si samy nenapsaly – nevyhovuje jejich bezprostředním zájmům, jak potvrdila e-mailem jedna staronová stálice Deep State:
To by mohlo vést k trvalému konci oblasti jako regionu produkujícího ropu a k astronomickému zvýšení ceny ropy na úroveň, která by zhroutila světovou finanční strukturu. Lze si představit, že podobně by se mohl zhroutit i bankovní systém Spojených států, pokud by cena ropy stoupla na 900 dolarů za barel, pokud by došlo k odříznutí nebo zničení blízkovýchodní ropy.
Není divu, že Bidenovo komando několik dní před íránskou reakcí horečně prosilo Peking, Rijád a Ankaru, aby Teherán mimo jiné zadržely. Íránci by možná i souhlasili – kdyby Rada bezpečnosti OSN zavedla trvalé příměří v Gaze, aby uklidnila regionální bouři. Washington byl němý.
Otázkou nyní je, zda zůstane němý. Mohammad Bagheri, náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil, přešel přímo k věci:
Prostřednictvím švýcarského velvyslanectví jsme Americe předali vzkaz, že americké základny se stanou vojenským cílem, pokud budou v budoucnu použity při agresivních akcích sionistického režimu. Budeme to považovat za agresi a budeme podle toho jednat.
Dilema USA potvrzuje i bývalý analytik Pentagonu Michael Maloof:
Máme asi 35 základen, které obklopují Írán, a tím se stávají zranitelnými. Měly sloužit jako odstrašující prostředek. Je zřejmé, že odstrašení zde již nepřipadá v úvahu. Nyní se stávají americkou „Achillovou patou“ kvůli své zranitelnosti vůči útoku.
Je otázkou, jak se americko-izraelská kombinace přizpůsobí nové íránské realitě odstrašení. To, co pro tuto historickou chvíli zůstává, je pregnantní letecká show muslimského Íránu, který sám vypustí stovky bezpilotních letounů a raket na Izrael, což je výkon, který je oslavován po celých zemích islámu. A zvláště pak zbídačenou arabskou ulicí, podmaněnou zchátralými monarchiemi, které s Izraelem nadále obchodují přes mrtvoly Palestinců v Gaze.
How Iran’s ‘strategic patience’ switched to serious deterrence vyšel 15.4.2024 na thecradle.co. Překlad v ceně 467 Kč Zvědanec.
