České národní listy

Jak je to s úpravou stanov tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu?

Asi po třech letech soudních sporů o novelizaci stanov landsmani ohlásili vítězství. Nebudeme se dále zabývat těmito otázkami. Stačí, když budeme konstatovat, že sudeti se dále drží práva na vlast. Prohlašují o sobě, že jsou jedním ze dvou národů v českých zemích.  Musíme konstatovat, že i toto právo, které si kdysi sami nadělili, nemá žádný základ v mezinárodním právu, je proto nulitní od samého počátku.

S novou intenzitou tzv. sudetoněmecký landsmanšaft znovu popírá platnost dekretů prezidenta republiky. Někteří jeho funkcionáři a dokonce i určití němečtí ústavní činitelé vyhlašují do světa, že „Benešovy dekrety“ musí být zrušeny. K tomu je nutné ještě zdůraznit, že i o nás dále bájí. Prý jsme se dopustili zločinů válečných, proti lidskosti a  dokonce genocidních, samozřejmě především při vyhánění německého obyvatelstva z Československa. Tím tito pánové sami jen potvrzují, že závěry Postupimské dohody, zrovna tak i její terminologie, jim mohou být ukradené. Podobně na tom je i Pařížská reparační smlouva. Za takové situace bude těžké se domoci reparací, které nám Německo ve výši několika bilionů korun dluhuje. Mezinárodní právo obsahuje jeden základní princip, který říká, že agresor je povinen zaplatit své oběti škody, které jí vznikly agresí. Že Němci byli agresory a my jejich obětí, nikdo rozumný nemůže pochybovat. V čem je tedy problém?

Dále již nemusíme zdůrazňovat nic dalšího. Uvedené stačí, aby každý rozumný člověk si uvědomil, že takovíto lidé nemohou být a také nejsou našimi přáteli a spojenci, jak kdysi vytruboval do světa pan B. Sobotka, bývalý předseda vlády ČR.

Ještě jedna menší poznámka. Jak je to s původním programem sudetů? Jde o dvaceti bodový program z šedesátých let minulého století. Nikde jsme nečetli, že by tento program nějak novelizovali nebo ho dokonce, v souvislostí se změnami stanov, zrušili. Pokud jsme něco nepominuli, jde o situaci velmi zajímavou. Může vůbec tento program ještě představovat pověstné druhé želízko „ve hře“?

Dr. O. Tuleškov