České národní listy

Imidž jako hlavní princip zahraniční politiky ČR

Prof. PhDr.St. Kučerová,CSc

Krátkou paměť měl pan Saša Mitrofanov, když chtěl  před časem  složit „Rekviem nad hrdou levicí.“ Rozuměj -  nad  sociální demokracií. Ta  strana přece odešla již mnohem dřív! Prý  krouží kolem  A.Babiše  a  to je  ten odchod, podle pana Mitrofanova. Teprve krouží? Ale vždyť s ním  zcela regulérně  v koaliční vládě minulého odbdobí  seděla! Ale to, že ztratila svůj politický kredit a  s ním většinu   sympatizatů a voličů, to mělo přece  jiný důvod. Na to se pan Mitrofanov nepamatoval?  

Vedoucí činitelé Evropské unie, zaskočení před několika  lety nepředvídanou mohutností  bez přestání se valících  proudů imigrantů ze zemí  Blízkého východu a z Afriky, vymysleli, že se množství uprchlíků  bude přidělovat jednotlivým členským zemím podle předem stanovených kvót. Představitelé některých malých států, které  v jiných  historických podmínkách  získaly jiné  společné životní zkušenosti, jako třeba   představitelé Vyšegrádské čtyřky, České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, se shodli v názoru, že kvóty pro přidělování uprchlíků nemají smysl, že nejsou adekvátní reakcí na imigrantskou krizi a že nemohou přispět k řešení nově vzniklé situace v Evropě. Odmítli kvóty. Slovensko se tehdy  rozhodlo podat na nedemokratické  přidělování kvót žalobu. Podobné stanovisko zaujalo  Maďarsko. Český ministr financí Babiš dal  k úvaze, zda bychom se neměli k Slovensku přidat s podobnou žalobou. Jaká byla odpověď vládních činitelů? S úžasem jsme se dověděli z úst pana (ex)ministra zahraničí pana  Schwarzenberga, že by nám to zhoršilo „imidž“ v EU, a  co horšího, úřadující pan premiér Sobotka, předseda levicové sociálně demokratické strany, se vyjádřil stejně. Šlo mu o to, aby se kolem dané otázky nestupňovalo napětí v Evropské unii,  abychom si nezhoršili svou „pozici“, své postavení.  

Z toho plyne, že naši čelní politikové se nerozhodují podle rozumného úsudku o národních zájmech  na základě pravdivého poznání fakt, ani podle ohledu na součinnost a vzájemnost blízkých partnerů v středoevropském seskupení, ale účelově podřízenecky  podle toho, jak dělat  „dobrý dojem“ na vedoucí činitele EU, jak pečovat o  žádoucí „imidž“. Jak se představitelům velmocí líbit, jas se jim zavděčit, jak neváhat plnit jejich přání.  

Vztah k migrační krizi  však není jedinou hrubou a odstrašující chybou našeho premiéra Sobotky   a některých členů jeho vlády. Oni chtějí  mít „dobrý imidž“  nejen u současného   vedení EU, ale i u  představitelů  historického sudetoněmeckého revanšismu.  sám mluvčí  „sudetoněmeckých landsmanschaftů“, Pan Posselt, ocenil  premiéra Sobotku zato, že začal  zastávat svou funkci  tam, kde  bývalý  premiér Nečas skončil. V neuvěřitelném předstírání  národního  kolaborantství.

A ještě bychom na závěr mohli připomenout, jak si  Sobotkova sociální demokracie získala celonárodní sympatie slibem zabránit dalekosáhlým církevním restitucím. A jak pak  po volbách své sympatizanty hořce zklamala, když od  protirestitučních  snah zcela oportunisticky a  bez váhání odstoupila. Tehdy ztratila většinu svých  dosavadních  voličů.  To všechno jsou  pravé důvody, pro které by pan Mitrofanov v minulosti  mohl skládat své „Rekviem“ nad sobotkovskou sociální demokracií.