Jdi na obsah Jdi na menu
 


Imidž jako hlavní princip zahraniční politiky ČR

12. 12. 2021

Imidž jako hlavní princip zahraniční politiky ČR

Prof. PhDr.St. Kučerová,CSc

 

Krátkou paměť měl pan Saša Mitrofanov, když chtěl  před časem  složit „Rekviem nad hrdou levicí.“ Rozuměj -  nad  sociální demokracií. Ta  strana přece odešla již mnohem dřív! Prý  krouží kolem  A.Babiše  a  to je  ten odchod, podle pana Mitrofanova. Teprve krouží? Ale vždyť s ním  zcela regulérně  v koaliční vládě minulého odbdobí  seděla! Ale to, že ztratila svůj politický kredit a  s ním většinu   sympatizatů a voličů, to mělo přece  jiný důvod. Na to se pan Mitrofanov nepamatoval?  

Vedoucí činitelé Evropské unie, zaskočení před několika  lety nepředvídanou mohutností  bez přestání se valících  proudů imigrantů ze zemí  Blízkého východu a z Afriky, vymysleli, že se množství uprchlíků  bude přidělovat jednotlivým členským zemím podle předem stanovených kvót. Představitelé některých malých států, které  v jiných  historických podmínkách  získaly jiné  společné životní zkušenosti, jako třeba   představitelé Vyšegrádské čtyřky, České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska, se shodli v názoru, že kvóty pro přidělování uprchlíků nemají smysl, že nejsou adekvátní reakcí na imigrantskou krizi a že nemohou přispět k řešení nově vzniklé situace v Evropě. Odmítli kvóty. Slovensko se tehdy  rozhodlo podat na nedemokratické  přidělování kvót žalobu. Podobné stanovisko zaujalo  Maďarsko. Český ministr financí Babiš dal  k úvaze, zda bychom se neměli k Slovensku přidat s podobnou žalobou. Jaká byla odpověď vládních činitelů? S úžasem jsme se dověděli z úst pana (ex)ministra zahraničí pana  Schwarzenberga, že by nám to zhoršilo „imidž“ v EU, a  co horšího, úřadující pan premiér Sobotka, předseda levicové sociálně demokratické strany, se vyjádřil stejně. Šlo mu o to, aby se kolem dané otázky nestupňovalo napětí v Evropské unii,  abychom si nezhoršili svou „pozici“, své postavení.  

 

Z toho plyne, že naši čelní politikové se nerozhodují podle rozumného úsudku o národních zájmech  na základě pravdivého poznání fakt, ani podle ohledu na součinnost a vzájemnost blízkých partnerů v středoevropském seskupení, ale účelově podřízenecky  podle toho, jak dělat  „dobrý dojem“ na vedoucí činitele EU, jak pečovat o  žádoucí „imidž“. Jak se představitelům velmocí líbit, jas se jim zavděčit, jak neváhat plnit jejich přání.  

 

Vztah k migrační krizi  však není jedinou hrubou a odstrašující chybou našeho premiéra Sobotky   a některých členů jeho vlády. Oni chtějí  mít „dobrý imidž“  nejen u současného   vedení EU, ale i u  představitelů  historického sudetoněmeckého revanšismu.  sám mluvčí  „sudetoněmeckých landsmanschaftů“, Pan Posselt, ocenil  premiéra Sobotku zato, že začal  zastávat svou funkci  tam, kde  bývalý  premiér Nečas skončil. V neuvěřitelném předstírání  národního  kolaborantství.

 

A ještě bychom na závěr mohli připomenout, jak si  Sobotkova sociální demokracie získala celonárodní sympatie slibem zabránit dalekosáhlým církevním restitucím. A jak pak  po volbách své sympatizanty hořce zklamala, když od  protirestitučních  snah zcela oportunisticky a  bez váhání odstoupila. Tehdy ztratila většinu svých  dosavadních  voličů.  To všechno jsou  pravé důvody, pro které by pan Mitrofanov v minulosti  mohl skládat své „Rekviem“ nad sobotkovskou sociální demokracií.