České národní listy

Fatální omyl ústavního právníka dr. Koudelky

o kauze Colloredo - Mansfeld

Pan doktor Zdeněk Koudelka, ústavní právník, se vyznamenal doslova jako arbiter elegantiae v mnoha soudních kauzách, například v kauze Salm. Ovšem v kauze Colloredo-Mansfeld vytvořil sofistikovanou teorii, protiřečící základním historickým reáliím protektorátní éry rodu. Polemizuji s jeho vyjádřením v Parlamentních listech 6.7.2020 pod názvem Colloredo-Mansfeld jako prubířský kámen právního řádu. V čem spočívá zásadní omyl pana doktora Koudelky v hodnocení kauzy Colloredo-Mansfeld.

Již starověcí filosofové v logice upozornili na fakt, že pokud analytik vychází z nesprávné premisy, zboří to celou jeho teorii. A to se dle mne nechtěně podařili právě dr.Koudelkovi. On ve své analýze totiž vychází z předpokladu – nikoli faktu! – který před ním předestřel slovutný kníže Schwarzenberg. Ten totiž na obranu protektorátní éry Colloredů tvrdil, že „rodina byla věrná, loajální k ČSR a za okupace trpěla“. Což je obecně řečeno nepravda. Nejdříve ovšem pokračujme v teorii pana doktora Koudelky. Autor teorie o poškození rodu Colloredo-Mansfeldů tvrdí, že kauza je příkladem zhoubnosti positivní diskriminace v našem právu. Vidí to naprosto jednoduše. Gestapo dne 16.2.1942 Colloredům zabavilo majetek. Tudíž jej zabavila III. Říše. A  Benešova republika neuznávala (správně řečeno) akty zvůle vůči občanům ČSR. Tudíž podle pana doktora Koudelky bylo povinností republiky vrátit Colloredům majetek ihned po válce. Nestalo se a dr. Koudelka činí závěr, dle mne zbrklý, - „republika si přivlastnila výnos Gestapa“, tudíž lze říci, že šlo o „špinavé peníze“. Tady střelil pan právník těžkého kozla.

Z historie víme, že Gestapo nebyl stát – byl to přece III.reich a Gestapo bylo pouhý pohůnek reichu. Tudíž zabavil věci III.reich. Mého strýce sice odvleklo do vězení Gestapo,ale byl to III.reich, jenž rozhodl o jeho likvidaci v Osvětimi… Dědečka sice umořilo rovněž Gestapo,ale byl to opět III.reich, stát kat, kdo o tom rozhodl, ne katovi holomci. A celou teorii o odškodnění Colloredů a vice versa i dalších poškozených, dovršuje tím ,že navrhuje,aby se ze zákona o mimosoudních rehabilitacích z roku 1994 vyškrtl u persekucí přívlastek „rasové“. A tím bude vše napraveno. Ke cti pana doktora Koudelky budiž řečeno, že prejudikuje rovnost persekucí,kdy vraždy v Lidicích ,vraždy partyzánů staví na stejnou úroveň jako židovskou persekuci. To je ovšem volání proroka na poušti. Než přejděme k faktografii éry rodu Colloredo-Mansfeld v protektorátě. Zde byla dávno renomovanými vědci vyvrácena teorie pana knížete o tom, že Colloredové byli lokální a zůstali věrni ČSR. To je zásadní historická nepravda – a vyvrátil ji již první Nález Ústavního soudu předsedy senátu prof.Musila z roku 2004, jenž jsem rozebral ve své stati o kauze Colloredo v Haló novinách dne 22.června 2020 (Proč se nálezy Ústavního soudu o Colloredo-Mansfeldech staly Stalingradem protektorátních restituentů.) A právě zde je zakopán pes totální chyby pana doktora Koudelky ve výkladu o pozici rodu Colloredo-Mansfeld za protektorátu. Zde se šermovalo podpisem příbuzného pana dr.Josefa Colloredo-Mansfelda, Weickhardta, jenž podepsal prohlášení loajality šlechty v ČSR k republice a dr.Beneši roku 1938. Ovšem veřejnosti se utajuje,a to musí a má právník vědět, že sám Weickhard tuto věrnost ČSR odvolal a sám dr.Josef Colloredo-Mansfeld v poníženém dopise kompetentům reichu tvrdí,že šlo o „jeho mladickou nerozvážnost“! Toto neví ani pan kníže ani pan doktor? A nevědí také, že pan dr. Josef Colloredo-Mansfeld v dopise vyhrožoval všem,  kdož jej obviní z nevěrnosti III.reichu,soudem pro urážku na cti. A že se zaň přimlouval Gestapu sám jeho švagr SS Hauptscharführer Helmut Rabl, jenž poukazoval na jeho německou dceru Kristinu  a  na jeho německou manželku, jež obě nabyly říšskou státní příslušnost. Pan kníže neví, že dr.Colloredo-Mansfeld písemně prohlásil, že on sám je „ z nejmenší části Čech“? Dopisy jsou publikovány a soudně přeloženy v knize CUI BONO RESTITUCE II.,113-118.) A pan kníže neví, že dr.Colloredo a jeho příbuzní navštěvovali samotného reichsprotektora von Neuratha, přímého zástupce Hitlera v protektorátu, jak to přináší kniha docenta Bendy, jenž v U.S.A objevil Návštěvní knihu Konstantina von Neuratha ( Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, Tuláček Praha II.vyd.,794, Hubertus Hieronymus Colloredo-Mansfeld u Neuratha 19.9.1940!, Weikhard Colloredo-Mansfeld,801, 19.11.1940! Dr.Josef Colloredo-Mansfeld s chotí, 802, 5.1.1941, Hieronymus Colloredo opět 12.1.1941,803) Tak páni badatelé, dolézali Colloredové k Neurathovi, zástupci Hitlera, nebo ne? Byl to styk s nejvyšším zástupcem agresora, jenž rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR nebo nebyl?? Tak jakápak loajalita Colloredů  K ČSR, nehledě k tomu, že se dohledaly jejich přihlášky k III.reichu Fragebogeny (opět například viz kniha CUI BONO RESTITUCE II., Fragebogen otce restituentky,102-103.)

Toto vše pak rozebral perfektní první Nález Ústavního soudu z roku 2004 a tím, když konstatoval,že přihláška Fragebogen k III.reichu a norimberským rasovým zákonům byla ZRADOU ČSR a projevem nepřátelství k němu. Tak kdepak pan kníže a pan právník sebrali loajalitu Colloredů k ČSR?? NIKDE. Je to knížeblábol. A postavit celou teorii na premise knížeblábolu o lokalitě Colloredo-Mansfeldů k ČSR je, jak říká  sir Humprey v seriálu Ano,pane premiére, odvážné (znamenající těžkou prohru).

Proto pan právník „vytěsnil I. Nález Ústavního soudu o Colloredo-Mansfeldech ze zorného pole své úvahy“. Musel by totiž přiznat, že na rod se vztahují jednoznačně dekrety presidenta Beneše a Nár. shromáždění a nelze jej nazírat pouze z hlediska predikce II. Nálezu Ústavního soudu,jenž už se věnoval především argumentu o rasové persekuci, jak jej neúspěšně podala madam restituentka.

Podle I.Nálezu Ústavního soudu obecně vzato kdo podepsal přihlášku k III. reichu a norimberským rasovým zákonům, stal se privilegovaným občanem,pokud to reich schválil. Benešovu republiku ovšem oprávněně nezajímalo, zdali žadatel občanství dostal či ne! Rozhodující moment byl moment ZRADY VĚRNOSTI ČSR podpisem přihlášky Fragebogen. A to se v případě Colloredů stalo, punktum, finita la comedia. Takže rozvíjet teorii o mimosoudní rehabilitaci na prubířském kameni kauzy Colloredo je nemístné, nevěrohodné a nepatřičné. Tak to vidí historikové i někteří ústavní právníci, mající opačný názor,než pan dr. Koudelka, například prof. dr. Václav Pavlíček, CSc., emeritus Katedry ústavního práva Karlovy univerzity. První Nález Ústavního soudu o Colloredech by se měl tesat do kamenných desek republiky.

Nakonec na margo odškodnění. Zde bych se na jedné straně měl panu doktoru Koudelkovi poděkovat za jeho správné konstatování rovnosti persekucí  lokálních OBČANU ČSR (Colloredové toto oprávnění ztratili přihlášením se k reichu!), které je mi ovšem k ničemu,protože první řád republiky toto provedl jen částečně, neúplně a nespravedlivě k persekvovaným v protektorátu v případě totaleinsatzu, kdy Česko-německý fond odškodnil jen persekvované v reichu a nikoli v protektorátě! – a na druhé straně bych se měl urazit,protože persekuce Colloredů byla postavena na roveň persekuci odbojářů,partyzánů a obětí nacismu. Tak takto ne, pane doktore! Colloredové – „z nejmenší části Češi, žalobci pro urážku na cti pro obvinění z neloajality k reichu“! – mají být na úrovni s dědečkem legionářem, jenž připravoval výbušniny pro vojenské říšské vlaky, a strýcem, členem Obrany národa, zahynulém v Osvětimi? Ti, kteří byli persekvováni tak, že přišli jen o majetek a náhradou dostali ubytování ve vile jiného persekvovaného?? Nebo se strýcem, jemuž usekli hlavu 20.února 1945 na Pankráci,když jej léta předtím vláčeli vězeními? To je poněkud CHUCPE rovnost.

Prostě a jednoduše – pan doktor komentoval pouze jeden ze dvou Nálezů ústavního soudu, a zanedbal onen první, jenž vybuchl jako atomovka v táboře restituentů a rovnal se Stalingradu všech protektorátních žadatelů restitucí. To je celé.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Autor, emeritus dokumentátor Historicko dokumentační komise UV ČSBS

Je pozůstalý po oběti Gestapa a příbuzný obětí sekyrárny Pankrác a Osvětimi