Dříve než jsme začali vydávat vzpomínky našich hraničářů, jsme vydali stovky překladů z tzv. sudetoněmeckého tisku
Dříve než jsme začali vydávat vzpomínky našich hraničářů, jsme vydali stovky překladů z tzv. sudetoněmeckého tisku
Od r. 1995 do počátku r. 2019 jsme přeložili některé projevy či jejich části, které byly proneseny na sjezdech SL, či setkáních Rakouského SL. Překládali jsme tzv. sudetoněmecký tisk, zčásti „Sudetendeutsche Zeitung“ či rakouský „Sudetenpost“, případně i jiné včetně „Landeszeitung“, listu německé menšiny v ČR.
O nás mluvili představitelé SL, či dokonce i jeho bavorští patroni, dokonce i kancléřka SRN A. Merkelová. Co jsme se dozvěděli? Že jsme „sudetské Němce“ vyhnali, předtím ještě okradli. Že jsme se dopustili vůči ním válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy. Refrénem, který se opakuje, jsou tzv. zločinné Benešovy dekrety“, musí být zrušeny. Samozřejmě proudy špíny byly vylity i na pana prezidenta E. Beneše. A tak léta stále dokola. To trvalo i po uzavření tzv. Česko-německé deklarace v r. 1997, a to v neztenčené míře. Proti nám jel naostro a samozřejmě opakovaně i tzv. Svaz vyhnanců, v němž po léta královala E. Steinbachová. Hrůzné. Již jen chybělo vyhlášení osvícených „sudetských mudrců“, že jsme my začali válku, že oni jsou naší obětí.
Hluboká absence Postupimské dohody, Pařížské reparační úmluvy a dalších spojeneckých smluv trvá v myslích nejen „věrných landsmanů“ až do dnes.
Na sjezdech SL byli často i čs. diplomaté. Ke všem těm nepravdám samozřejmě mlčeli, stejně tak i čeští účastníci těchto sjezdů. Poukazovali jsme na to, psali na MZV ČR i na jiná místa, ale bez výsledku.
Sjezdové haly, kde původně bylo až na 100 tisíc účastníků, pomalu se vyprazdňovaly. Účastníků bylo stále méně, v současnosti jich nejsou snad ani dva tisíce, z toho je pěkná řádka „Čechů“. Sudetů je údajně v současnosti celkově již jen kolem 8 tisíc. Kolik z nich je však ještě schopných prosazovat „právo na vlast“, a na jakési odškodnění? A tak do velké hry o dějiny, i naše dějiny, vstupují stále více „naši germanofilové a sudetomilové“. Pravda již dlouho pláče, zřejmě bude vbrzku plakat ještě více. Dnešní mocenské elity již téměř neznají slova jako český národ, české zájmy, český stát. Je proto na nás, abychom těmto silným tendencím kladli odpor.
Právě letité poznání toho, co o nás hlásali a hlásají landsmani, naši předkové by řekli, že v hrdlo lžou, nás vedou k obraně, která vede i k publikování nejrůznějších vzpomínek pamětníků na dobu předmnichovskou i pomnichovskou, dobu válečnou i poválečnou. Nejde nám jen a jen o pravdu ve sporech česko-německých, ale o pravdu širší, která svědčí o hrůzných zločinech Němců, nejen nacistů, v Evropě, o porážce hitlerismu a vítězství spojenecké koalice Anglie, SSSR, USA a dalších států. Právě toto vítězství zabránilo likvidaci českého národa a umožnilo nám nový život
Vydávání vzpomínek na naše utrpení, na utrpení německých antifašistů, židů, bylo a je inspirováno nezměrným utrpením, kterým jsme prošli. Vedle „Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938“, které publikujeme, existují a další sbírky vzpomínek vyhnaných Čechů. Jednou z nich jsou, „Vzpomínky pamětníků na vyhnání Čechů z pohraničí“, jež sestavil Josef Sedlák z Plzně, vyvěšujeme současně též na našich stránkách.
Další vzpomínky pamětníků jsou obsaženy v díle „Soužití Čechů a Němců na Znojemsku“. Podobnou tématikou z určitého časového nadhledu se zabývá i publikace „Soužití Čechů s Němci v českých zemích“.
Osudy Čechů, kteří ze závažných důvodů zůstali v pohraničí i v době, kdy z něho byla vytvořena tzv. Sudetengau, nám přibližuje dílo „Zapomenuté pohraničí“, jehož spoluautorkou je PhDr. Jaroslava Čajová.
Ve spolupráci s původními vydavateli či s jejich souhlasem, případnou finanční podporou, vydaly Křesťanskosociální hnutí a České národní listy všechna výše uvedená díla, některá i vícekrát, pro potřebu vlasteneckých organizací. To je náš příspěvek k vítězství pravdy, které jistě přijde. Vzpruhou pro nás jsou i slova Jana Amose Komenského: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“
Dr. O. Tuleškov
