Ad absurdum, Marek Řezanka
Ad absurdum
Marek Řezanka
Žijeme v době prapodivné
kdy z Amen máme „a man“
Na zdravý rozum hloupost plivne
tím líp, čím větší dement
„A men“ je blbost umocněná
tu vyřkne pravý lumen
Latiník zatím v koutě sténá
a čert se modlí k „woman“
Kdo o latině pranic neví
ať v angličtině vládne:
Člen neurčitý (je to prevít)
dát všude není snadné
U plurálu vždy správně schází
tak musím se ptát znova:
Zda dnes již normy, moji drazí
jdou přímo z Kocourkova?
Možná už napadlo vás také
co šlo by dělat s hymnou
„Hywomen“ je holt dnešním znakem
s „hywomen“ si vás všimnou
Vznešená hymna dávno nezní
a nechme nyní stranou
co počnou korektních her vězni
s panensky ryzí blanou...
Dovětek k básni: Člen americké Sněmovny reprezentantů, Emanuel Cleaver, zakončil modlitbu kromě klasického „Amen“ i slovem „A woman“, žena. Jako by výraz „a men“ poukazoval na mužské pohlaví. Nechme nyní stranou latinu a zaměřme se na anglický pravopis. „Men“ jsou v plurálu muži – a nikdy před nimi nemůže stát člen neurčitý „a“. To jen podtrhuje slaboduchost onoho projevu.
Báseň potom přichází se slovní hříčkou, jak by se dalo pracovat s pojmem hymna či panenská blána (obojí je v anglickém překladu „hymen“).
Celé toto by mohlo být úsměvné, kdyby to nebyl trend doby. Doby, která si nevšímá, že stávající systém narazil na své limity a kolabuje – a odvádí naši pozornost k obrazoborectví a prznění našeho jazyka i myšlení.
