Žatec mezi válkami 6
Žatec mezi válkami 6
PhDr. Pavel Macháček
Po anšlusu Rakouska a mnichovské dohodě došlo k vyhrocení situace a začalo se střílet. Rodiče mne odvezli do vnitrozemí k babičce a za pár dní přijeli také.
Nemohu popisovat vše, co se tehdy dělo. Je toho příliš a je to velmi smutné. Viděla jsem matky s plačícími hladovými dětmi, tak jak to teď vidíme z Jugoslávie, sedící na rancích na lounském nádraží, se zavázanýma rukama - neboť jim Němci, než je vyhnali, strhali nehty. Také se pamatuji na rodiny, které i rok žily v odstavených vagonech, v ratejnách, v pastouškách, neboť nebylo kam tyto utečence umístit a to nemluvím o jejich pracovním zařazení.
Pak přišel březen 1939 a protektorát. Do Žatce jsem přijela až po válce a to začátkem června 1945. Celá rodina se přijela podívat, zda je možno vrátit se do svých domovů. Žatec byl strašně poničen. O tom teď nikdo nemluví, že Němci na konci války ze msty zničili, co mohli, i když tam při ústupu zanechali německé obyvatelstvo. Koupaliště vyhodili do vzduchu, tenisové kurty rozbili, stromy v parku porazili." K.Š., tehdy Žatec.
"Pocházím ze smíšeného manželství. Otec byl Čech, matka sudetská Němka. Rodiče žili skromně a v pohodě od r. 1919 v Měcholupech u Žatce, kde si otec otevřel malířskou živnost. Matka pocházela z chudé devítičlenné německé rodiny a po provdání se vždy a ve všem hlásila k československému státu. Moje sestra, narozená v r. 1921, chodila v Měcholupech do české školy, mně bylo v r. 1938 šest let . Až do doby uchopení moci nacisty v Německu žily obě národnosti celkem v pohodě. Pak se vše postupně zhoršovalo. Sudetští Němci, zfanatizovaní Henleinovým štvaním, začali vše české bojkotovat. Také němečtí obyvatelé naší obce byli henleinovskými letáky nabádáni, aby bojkotovali živnost mého otce.
Z pohraničí jsme byli doslova vyštváni. Sotvaže si rodiče za těžkých podmínek dostavěli rodinný domek, byli nuceni jej ještě částečně zadlužený opustit. Za dočasný pobyt jsme zvolili Slaný." L.L., tehdy Měcholupy u Žatce
Již 9.10.1938 po okupaci německou armádou začali ordneři z SdP zajišťovat všechny "nepřátelské" elementy a levičáky, kteří v Žatci zůstali. Zároveň mnozí očekávali, že budou patřičně oceněni za své zásluhy, mimo jiné českým a židovským majetkem.
V ten den už nebyl ve městě ani jeden Žid, přesto že jich tam donedávna žilo 760. Avšak 10.11.1938 propukly individuální protižidovské akce Němců, rozhořčených vraždou německého diplomata v Paříži. Podpálili žateckou synagogu. Do držení města se dostaly kromě trosek synagogy budova rabína, židovský hřbitov a přilehlé pozemky. Němci výhodně skupovali židovské domy a arizovali židovský majetek.
