České národní listy

Zábor a první týdny - aktivita různých složek proti Čechům, židům a německým antifašistům 2

Henleinovci nutili své odpůrce čistit studny, zametat ulice nebo také odstraňovat české nápisy. Ve Smržovce a Velkých Hamrech museli tyto činnosti provádět Češi za posměchu Němců. "Osoby české národnosti musely vykonávati  práce pod jejich dohledem (ordnerů - pozn. J.B.), a to odstraňovati veškeré české nápisy a tabulky jak na českých školách, tak označení ulic apod., případně zamazávati takové nápisy za posměchu Němců. Práce takové mimo jiné musel konati sklářský dělník Kodejš a jiní, dále zametání ulic, mytí budov; odměnou bylo poskytnutí polévky bez další odměny."

Obdobně se na úklidu libereckých ulic, které byly "poházeny zaschlým kvítím, jež bylo házeno na říšskoněmecké vojíny", podíleli všichni liberečtí Češi, komunisté a další "nepohodlné" osoby. Pracovní aktivita byla saturována obědem a vekou chleba. Někde se s "odpůrci nového režimu" zacházelo daleko hůře. Vedle nadávek docházelo i na fyzické inzultace. V Novém Dvoře u Českého Krumlova Češi nuceně pracovali na polích pod dohledem ordnerů, kteří s nimi zacházeli hrubě a plivali po nich. Poměry některých obyvatel Štětí, kteří byli zatčeni, vyhlížely tragicky. "Denně jsou nuceni konat nejhrubší práce. Také Šťastná, ač byla téměř k smrti stlučena, byla dnes viděna ve Štětí, jak na rozkaz ordnerů zametá ulice a vozí povozem bez koní slamníky do ubikací ordnerů a oddílů SS. Beranová byla trýzněna u labského přívozu tím, že musela nosit skříně a velké kusy nábytku na loď. V Jirkově byli němečtí sociální demokraté a komunisté, jakož i jejich ženy, zfackováni a donuceni čistit ulice a veřejná prostranství. V Teplicích zadržený ústecký starosta Leopold Pölzel (DSAP) byl nejhrubším způsobem potupen, popliván, tlučen a zesměšňován. Ordneři ho ostříhali dohola a donutili čistit glozety a zametat soudní celu, lidovou jídelnu a ulici před městským úřadem v Ústí nad Labem. V důsledku teroru a výslechů se pokusil o sebevraždu. Ve Schwaderbachu (Bublava)byli Henleinovi odpůrci doslovně sehnáni dohromady a potom v kolonách dopraveni na hranice, kde pod dohledem odstraňovali hraniční ploty. Nucené práce se nevyhnuly ani židům. V Prachaticích musel jeden židovský advokát čistit klozety vlastníma rukama.

 Obecně ordneři (FS) prováděli zatýkání, týrání, vyhánění a vyhošťovaní nepohodlných osob - Čechů, demokratických Němců a židů, páchali domovní prohlídky či sestavovali různé seznamy lidí přistěhovaných do pohraničí po roce 1918, byli k ruce wehrmachtu a gestapu. Podíleli se také jistou dobu na střežení demarkační čáry. Nejaktivnější byli v mezidobí po odchodu československých ozbrojených složek a příchodu německé armády. Jejich činnost se  příchodem německých vojenských a bezpečnostních složek nezastavila.

Při provádění domovních prohlídek, během nichž si často počínali neurvale. zatýkali nepřátele nového režimu a předávali je gestapu nebo je odváděli k výslechu a internaci. Svědkové a informátoři, kteří dodávali podklady pro situační zprávy, viděli v jednání ordnerů především pomstychtivost a nenávist. Z hlášení jednoho z okresních úřadů se dá dovodit, jak bylo hodnocení přiléhavé: "Prohlídky byly vykonávány s neobyčejnou bezohledností zejména u místních komunistů, sociálních demokratů a členů českých spolků. V soukromých bytech při výkonu domovních prohlídek  byly lidem roztrhány peřiny a peří z nich vyházeno, místním rolníkům bylo smícháno obilí všech druhů." V Horní Kalné na Jilemnicku hrozili ženě nepřítomného menšinového funkcionáře, aby okamžitě vydala zbraně, jinak bude zastřelena. "Vyhrožovali jí revolvery a provedli bezohledně domovní prohlídku, která neměla pozitivního výsledku."

Přehmaty ordnerů proti sociálním demokratům, komunistům a židům, ale také českým obyvatelům byly velmi ostré a ordneři řadu z nich i tělesně týrali.  V Mikulově vyvlíkli příslušníky SOS ven z autobusů a za surového bití je vyvedli do budovy okresního úřadu. Ve Vranovské Vsi, Štítarech, Šumvaldě na jižní Moravě terorizovali společně s místními nacisty české obyvatelstvo. Mnoho tamějších Čechů  a německých antifašistů bylo ztýráno. Dva Čechy ubili k smrti. Další na následky týrání zemřel v nemocnici. V Šatově dokonce byli ztlučeni dokonce všichni Češi (česká učitelka  a poštovní posel byli zbiti železnými tyčemi). V obci Nové Mlýny (okres Hustopeče) zmučili celou rodinu českého mlynáře Vaverky a mlynáře potom odvlékli. V Želechovicích v okrese Šumperk dokonce znásilnili dvě Češky.Mrtvola desátníka Reta, který na následky týrání v Nové Vsi na Domažlicku zemřel, byla vydána československým úřadům až na zákrok anglické mise. Ve Štětí zmučili některé osoby tak, že padaly až do mdlob. V Broumově trýznili několik loajálních občanů německé národnosti (bývalé strážníky). Zpolíčkovali také osoby, které odmítali zdravit zvednutím ruky. Nebyli ušetřeni ani židé. Podle zpráv SoPaDe byli po připojení území biti a "zčásti také zastřeleni."

Řáděni ordnerů byla učiněna přítrž alespoň částečně příchodem říšskoněmeckého vojka, které vyžadovalo důkazy o protiněmeckém smýšlení a vystupování. Dálnopis generálního štábu o provedení okupace přikazoval zabránit jakémukoliv nepřátelskému jednání vůči Čechům na jedné nebo na druhé straně linie. Okupační branná moc měla na zabraném území zabezpečit klid a pořádek. Tento příkaz nebyl naplňován absolutně, ale ve většině případů se tak stávalo. "Na některých místech ujímají se též němečtí vojáci a důstojníci občanů české národnosti proti případným ústrkům ze strany německých obyvatel.

Rovněž další směrnice k provádění výkonné moci jednotkami a policií stanovovaly zákaz poškozovat příslušníky české národnosti na životě a majetku. "Také oni podléhají v celém rozsahu ochraně říše.". Některé zprávy dokládají spoluúčast německých vojáků na násilnostech, nebo také pasivitu k ordnerským excesům. Podle svědectví uprchlice z Vyšného v jižních Čechách říšskoněmecké vojsko nezakročilo , když si obchodníci brali věci z bytu uprchlíků, nebo jiných osob české národnosti, které obchodníkům dlužily za nákup potravin nebo u nich měly jiné dluhy. Obdobně chladné zůstalo k ordnerským provokacím vůči českému a německému demokratickému obyvatelstvu v Jablonci nad Jizerou či excesům v Bulharech (okr. Mikulov). Identicky odmítl příslušný důstojník zakročit proti zvlášť surovým násilnostem, které na Domažlicku páchali místní henleinovci. Ti (nepřátelé henleinovců - pozn. J.B.) byli kopáni, po nich šlapáno, slečna Straková byla škrcena a popotahována. Ne nepřístojnosti jsem upozornil poručíka německé armády a byl jsme briskně odmítnut s poznámkou , že nemá čas na urovnávání civilních sporů, že má jiné starosti, v prvé řadě vojenské." V Holýšově a Studénce se na akcích ordnerů přímo podíleli.  Důvody spoluúčasti spočívaly i v zavádějících informací, které armáda od příslušníků SdP dostala. "Zde opět ordnéři na svoje protivníky žalovali různé věci, většinou nepravdivé, takže i německé vojsko dosti ostře proti Čechům zakročovalo. Když se pak přesvědčili, že většina udání je nepravdivá, bylo od tohoto počínání ve značné míře upuštěno. Byly zaznamenány taktéž jednotlivé případy vlastního svévolného postupu vojáků - především zcizování majetku.Statkáři Sommerovi z Bělé pod Bezdězem zabili ze zlomyslnosti  dvanáct psů a jednu kozu. Při obsazování Vimperku vtrhla četa vojínů do domu jedné české vdovy a vyhnala ji i s dvacetiletou dcerou z postele na půdu. Dům "vyjedli"  a odnesli si i vdoviny úspory. Provinilci byli zatčeni. Většina zpráv však uváděla, že vojenské útvary se chovaly k obyvatelstvu korektně v kontrastu s počínáním ordnerů, či Freikorpsu, avšak jejich odchod využili ordneři k tomu, aby opětovně začali uplatňovat svůj vliv. "Bezohledné, brutální a brachiální zacházení s českými lidmi děje se právě tzv.ordnery, kteří se vracejí k známému způsobu svého počínání, kdykoliv zůstanou bez dozoru říšskoněmeckého vojska nebo jiných oficiálních říšskoněmeckých orgánů.

Z díla „Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939“ I n, Jan Benda