Výzva k jednání mezi tzv. sudetoněmeckým landsmanšatem a čs .ústavními orgány
Výzva k jednání mezi tzv. sudetoněmeckým landsmanšatem a čs .ústavními orgány
Usnesení z výroční schůze „Sudetoněmecké rady“ v Bad Kissingen
Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva bude od 1. ledna 2010 platit i pro Českou republiku, bylo v lázních Bad Kissingen schváleno toto usnesení:
1. ČR musí konečně zrušit rasistické a lidským právům odporující Benešovy dekrety, včetně tzv. amnestijních zákonů.
2. Česká vláda, parlament a senát se vyzývají, aby přistoupily konečně k přímému dialogu se sudetoněmeckým landsmanšaftem.
3. Vlády SRN, Rakouska a Maďarska se žádají, aby nadále úzce spolupracovaly, aby se kolektivně postiženým národnostním skupinám, které byly zbaveny práv, tedy sudetským Němcům, Karpatským Němcům, jakož i Maďarům, byla konečně navrácena spravedlnost.
4. Představitelé států a vlád v EU by se měli starat o to, aby vyhánění, v souladu s dřívějšími závěry Evropského parlamentu, bylo jasně odsouzeno a nespravedlivé dekrety odstraněny.
Usnesení podepsal Franz Longin, předseda, a Gerhard Müller, místopředseda.
Listy č. 82 (Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku), SdZ, 13.11.09 str. 3
Jen informativní poznámka ČNL k mezinárodně právní subjektivitě
Výhradně subjekty, které mají mezinárodně-právní subjektivitu mohou jednat v oblasti mezinárodní, zavazovat se a nabývat nových práv. Jsou to zásadně všechny mezinárodně-právní organizace a státy
Některé jeho subjekty však mají jen omezenou, fragmentární, mezinárodně-právní subjektivitu. Jde např. o země, jež jsou součástí složeného státu. Abychom byli konkrétní, Bavorsko je zemí, jež je částí SRN, a proto nemá např. ministerstvo zahraničí, ani ministerstvo obrany. Jednání zemské vlády je především soustředěno na oblast kulturní, zdravotnickou, dopravy, školství. Prezident ČR nemá v Bavorsku žádný zemský ani jiný orgán, s kterým by mohl jednat neomezeně v oblasti mezinárodně-právní.
Partnerem naší vlády a dalších ústavních orgánů, včetně prezidenta, jsou německé spolkové ústavní orgány, prezident SRN, vláda a další. V době, kdy Václav Klaus stál v čele ČR, tak dbal, aby mezinárodnímu právu bylo učiněno zadost, aby příslušný čs. ústavní orgán jednal se svým ústavním protějškem na německé straně.
To byl jeden z hlavních důvodů, proč čs.ústavní orgány odmítaly jednat s tzv. sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL) a jeho vedením. Pro ně byl SL pouze německou vnitrostátní organizací, která neměla žádnou mezinárodně - právní subjektivitu, tudíž žádný čs. ústavní orgán se SL nemohl ani jednat, nacožpak uzavírat s ním nějaké dohody, byť ústní.
A právě tuto přísně mezinárodně - právní praxi bylo třeba změkčit tak, aby vedení SL bylo pro čs. ústavní orgány přijatelným partnerem. Horst Seehofer od doby, kdy se stal bavorským premiérem, zároveň též patronem SL, zahájil aktivní politiku vůči ČR. Vozil sudeťáky, jako členy své delegace do Prahy, kde je přijímal a hostil Karel Schwarzenberg, tehdy ministr zahraničních věcí ČR, která se vyznamenal i tím, že o sobě prohlásil, že je Böhme, nikoliv Čech, v Černínském paláci. Aktivisticky dokonce i připravil setkání sudeťáků s představiteli německé menšiny v ČR.
Co se v té době dělo za oponou? H. Seehofer naléhal opětovně, aby již konečně byla zahájena přímá jednání mezi SL a vládou ČR. Neuspěl. Takže SL v zákulisí se obrátil na Angelu Merkelovou, tehdy kancléřku SRN, aby osobně zasáhla v Praze, a to se stalo. A výsledek? Příště.
Připravil Dr. O. Tuleškov
