Vůdce přece řekl, že Rusové nejsou lidé, ti patří mezi zvířata
Vůdce přece řekl, že Rusové nejsou lidé, ti patří mezi zvířata
O zločinech wehrmachtu v Rusku vypráví německý generál W. von Thoma
THOMA, generál něm. tankových jednotek: Lidi sedí jednou v prosinci spolu, v jednom selském stavení v Alexandrovce - bylo to asi 20 kilometrů od mého velitelského stanoviště, byli tam hejtman, poručík od tankistů a poddůstojníci v jediné teplé místnosti. Vypili spolu jeden malý pohárek vína. To vše je zjištěno soudem. Každý měl tak půl polního pohárku kořalky. Tím se nemůže nikdo opít, a velitel také sám velice energicky popíral, že by byli opilí. Říkal, že byli naprosto střízliví, to na tom bylo to nejzvláštnější. A teď se stalo tohle: hejtman říká nadporučíkovi: "Ach, už se na ten selský ksicht nemůžu koukat!" ... vytáhne revolver a střelí sedláka přes stůl - a přitom ho sám pozval.
EBERBACH, generál: Byl ale přece taky odsouzen k těžkému trestu, ten hejtman.
THOMA: Ano, ale teď poslouchejte, co se ještě stalo: řekl pak svému ordonanci, aby ho odtáhl. Žena začala strašlivě křičet, výt, běžela s dětmi - holčičkou, chlapečkem a dva měsíce starým dítětem - dřepla si hned nahoru na pec, schovala se v koutě, a plakala, což je v takové situaci samozřejmé. Tu : řekl (hejtman) nadporučíkovi: "Ať tu je klid; pryč s nimi!"
Ten vytáhl revolver a ženu zastřelil. Tu pak taky od táhli. Pak tu byla holčička, desetiletý kluk a dva měsíce staré dítě. Mezitím přivedli nějakého chlapa, měl to být muzikant, měl tahací harmoniku, hrál - a oni pili dál. Najednou (hejtman) zase přišel a povídá: "Ano, ta musí taky pryč!" A dodal: "Zastřelte i ostatní!" A tak ten zastřelil holčičku. Teď tu byl desetiletý chlapec. Hejtman řekl: "Odveďte ho pryč a zastřelte ho venku!" Tak ho odvedli ven a zastřelili ranou do týla. Teď se nahoře rozplakal ten dvouměsíční uzlíček: "Heee -" Tak on povídá: "Pryč s tím dobytkem!" Tak to dítě praštili, vytáhli za nohu (z povijanu) a hodili ven do sněhu. Lidé to pochopitelně druhý den nahlásili. Poslal jsem tam hned radu válečného soudu. "To je případ i pro psychiatra, " říkal. Oni se zuby nehty bránili, že by byli opilí, že prý byli naprosto při rozumu. A potom před soudem - "A proč jste to vůbec udělal?" On řekl: "Ti, které jsme zastřelili, nejsou lidé. VŮDCE přece řekl, že Rusové nejsou lidé, ti patří mezi zvířata; nám se nemůže vůbec nic stát." "Ale to jsou přece lidé, kteří tady běhají okolo!" "Pane generále, vůdce říká, že to nejsou lidé, a proto si myslíme, že nemůžeme být obžalováni z vraždy, když to nejsou lidé." To byla jejich obrana. Pak vynesl válečný soud rozsudek, jeden byl degradován a odsouzen do káznice a druhý - který také střílel, hejtman tedy na víc, protože přece nesl odpovědnost - dostal pár let káznice. Já jsem rozsudek nepodepsal. Ta strašná věc rozhořčila všechno mužstvo. Vždyť vám říkám, že Němci jsou dobří. Já jsem pro oba žádal trest smrti, a to veřejným "zastřelením u jednotky". Jsou to důstojníci, řekl rada válečného soudu, a tak je teď nemůžeme zastřelit, dokud to nedovolí VŮDCE. Za osm dní přišla odpověď: "Podle VŮDCE je naprosto v pořádku, že jsou ti lidé potrestáni. Ale zastřelit je odmítá, protože tamti nebyli podle jeho názoru lidé." A tak nebyli potrestáni. Odešli k nějaké trestné rotě 266.
Z knihy „Odposlechy“, němečtí generálové v britském válečném zajetí v letech 1942-1945, Sönke Neitzel, německý originál Abgähert, Berlín, 2005, Ikar Praha, 2009, str. 264-265.
