České národní listy

Vše vyvrcholilo v osmatřicátém, kdy mladí Němci prchli z republiky, vytvářeli bojové oddíly Freikorps a ty přepadaly naší armádu

V roce 1929 jsem se s rodiči přistěhoval do Nové Bystřice, městečka těsně na hranici s Rakouskem. Bylo mi pět let. Obec měla asi 2 500 německých obyvatel, Čechů zde bylo v té době asi 300. Do roku 1936 bylo soužití Čechů a Němců bezproblémové. Česká menšina zde žila velmi čilým kulturním životem. Byl tam Sokol, Národní jednota pošumavská, hudební a pěvecký kroužek. Byl zde postaven i český kulturní dům, prostě vše bylo velmi krásné.

Koncem roku 1936 a 37 se vše začalo měnit. Mladí Němci dostávali z Německa "školení" a své vlastní soukmenovce šikanováním nutili, aby Čechy nenáviděli a na každém kroku jim dělali nepříjemnosti a násilí. Kteří Němci tak nejednali, bylo jim vyhrožováno, že až přijde Führer, pomstí se jim. A tak i ti slušní Němci se nám začali vyhýbat a bát se. Vše vyvrcholilo v osmatřicátém, kdy mladí Němci prchli z republiky, vytvářeli bojové oddíly "Freikorps" a ty přepadaly naší armádu a Stráž obrany státu (SOS). Zůstali tam jen staří lidé a děti.

Vrcholem bylo září 1938, kdy jednoho dne, to mi bylo čtrnáct let, přišel otec a řekl matce. "Připrav jen to nejnutnější, odpoledne přijede vojenské auto a všechny Čechy odvezou do vnitrozemí." To se již čekal vpád německé armády. A tak jsem prchali jen s ruksakem, všechno ostatní jsme tu nechali. Ti, co včas neprchli, pocítili od německých "nadlidí" "lásku" k Čechům; když to dobře dopadlo, tak bitím a nucením, aby se dali k Němcům, dále šikanováním a vězněním, v mnoha případech í fyzickou likvidací.

A tito lidé si nyní stěžují, že v roce 1945 museli z tohoto území odejít za stejných - já si myslím, že slušnějších - podmínek než v roce 1938 my. Němci určitě tenkrát způsobili našim lidem mnohem více utrpení, a to, co se jim stalo, bylo přece jejich přáním - "Heim ins Reich" - Náš Führer poroučí, my posloucháme" atd.

Jiří Beneš, tehdy Nová Bystřice