Rusko poprvé promluvilo k Západu jazykem, kterému Západ rozumí

Alexandr Neukropnyj

21. prosince 2021

Rusko vstoupilo na dost nebezpečnou cestu, která pro něj v této době nemá alternativu. Za doby jeho existence jakožto nezávislého postsovětského státu je to asi poprvé, kdy promluvilo s „kolektivním Západem“ jazykem, který jediný Západ dokáže pochopit, a to jazykem ultimát. Až dosud to bylo naopak. Moskvu vychovávali, poučovali, „stavěli do latě“, dávali cenné pokyny, hlavně o tom, jak má provádět vlastní zahraniční i domácí politiku. Po příchodu Putina k vládě se tento režim začal oslabovat a nyní byl zcela ukončen.

Dnes už nejde o Ukrajinu nebo o SP-2. Osud Ruska se rozhoduje tady a teď, před našima očima. S velkou dávkou jistoty je možno říci, že v sázce je úplně vše – určuje se nejen vektor Ruska na dlouho, ale rozhoduje se samotná existence Ruska. Pokud „mírové návrhy“ Kremlu budou USA a aliancí odmítnuty, bude Moskva buď muset přiznat porážku, anebo velmi tvrdě reagovat. Jasně se ukazuje, že by diplomaty mohli vystřídat zástupci jiného úřadu. Nutno si uvědomit, že je dnes mimořádná a jedinečná situace, umožňující Rusku zvýšit sázky na maximum a zvítězit. Je potřeba pracovat do konce.

Skutečných hulvátů je mnoho

Ruským „zapřisáhlým přátelům“ byly k obeznámení se, posouzení a konečnému rozhodnutí se předány návrhy, obsahující záruky nejen bezpečnosti ruských hranic, ale v podstatě i upevnění práva na vlastní zónu „životních zájmů“ v postsovětském prostoru. Na Západě to působilo efektem vybuchlé bomby, což znamená, že neřekli nic. Po pravdě řečeno nynější situace připomíná mohutné vosí hnízdo, do něhož někdo vrazil pořádnou hůl.

Brusel a Washington obvykle jednají relativně slušně. Přesto byla první reakce na ruské iniciativy málo zdvořilá, nebyla vidět chuť k jednání. Jak u Stoltenberga, tak Psakiové, která se staví za postoj Bílého domu. Oba stejně blekotají o „neochvějné podpoře územní celistvosti Ukrajiny“ a hlavně o „jejím právu na samostatnou volbu zahraničně politického vektoru“. Znamená to vstup Ukrajiny do NATO, navzdory požadavku Ruska. Učinit v zemi státní převrat a posunout ji na Západ, to se nepočítá. Ale zcela odůvodněné snahy Moskvy, která pečuje o svoji bezpečnost, je podle nich „nátlak“, a to nejde. USA a NATO paličatě jedou po svém a na Rusko přehazují vinu za „krizi“ a požadují „deeskalaci“. Je to rozhovor němého s hluchými.

Rusko dlouho snášelo výpady Západu buď se stoickým klidem, nebo nanejvýš s nelibostí jen nesměle vyjadřovanou. Proto je považováno za neschopné zasadit se o své zájmy ignorujíce rázná napomínání a okřikování ze strany světového společenství. Rok 2014 tato přesvědčení nerozptýlil, ale ještě posílil. Mělo to své důvody, ale nyní pokračuje „kolektivní Západ“ v komunikaci s Moskvou stejným způsobem: Jen se opovažte! Prohlášení Stoltenberga a Psakiové je jen jemný drobeček.

Například bývalý velvyslanec USA v Moskvě McFaul vystoupil se svou představou a uveřejnil šest bodů, které by měl splnit Washington před zahájením nějakých jednání „s těmi drzými Rusy“. Jejich krátký výtah spočívá v tom, že Rusko musí odvolat své vojáky z Moldavska, Gruzie a Ukrajiny. Nesmí uznat Abcházii, Jižní Osetii a Podněstří, nesmí podporovat separatistický Donbas, musí Kyjevu vrátit Krym. Z Kaliningradu musí odstranit Iskandery. To však není všechno. Ale kupodivu na seznamu není požadavek na klíče od Moskvy. Spravedlivým hněvem plane Andrzej Duda: „Žádné ústupky Rusku! Ustupovat musí jen ono!“ Vilnius křičí, že je „připraven odolávat ruské agresi“, přesto od NATO vyžaduje „zkoncentrovat vojska na východní frontě“. Ano, skutečných hulvátů je plno. Především v zemích, které Moskva žádá, aby se co nejdříve zbavily soldatesky NATO.

Ruský ministr zahraničí naposledy varuje

V postoji „nesmiřitelných“ nejsou jen pobaltští trpaslíci a vysloužilí diplomaté. The Wall Street Journal všude vytrubuje, že „splnění požadavků Putina“ bude pro Západ a především pro USA jednoznačně „ponižujícím“. V tomto sboru se ozývá mnoho dalších politiků, médií, představitelů mnoha analytických center a dalších. Moskva odmítá je nejen slyšet, ale hlavně brát je vážně. Zástupce šéfa ruského diplomatického sboru Američanům po právu vytkl, že se zřejmě snaží změnit jednání na pomalu uvadající proces.

Sergej Rjabkov poznamenal, že takové jednání Moskvu neuspokojuje. Dnešní situace je považována za „krajně obtížnou“ s tendencí k dalšímu zhoršování. Vedoucí ruské delegace na vojenských jednáních ve Vídni Konstantin Gavrilov promluvil podobně. Podle něho nastal ve vzájemných vztazích Ruska a NATO „čas pravdy“. Pokud oponentům nedojde, že „stoupat na bolavá místa“ Ruska jim už nikdo nehodlá tolerovat, bude následovat odpověď, jak řekl pan Gavrilov ohledně vojenské a vojensko-technické oblasti. Kdekdo na Západě hned přijal tato slova jako „hrozbu použití jaderných zbraní“, ale je úplně jasné, že se jedná o něco jiného.

Právě v poslední době NATO a zejména Američané poskytovali Rusku množství důvodů a možností k tomu, aby ukázalo, jak by mohla vypadat „vojenská odpověď“ v bezjaderné, ale pro ně velmi bolestivé variantě. Provokační vtrhnutí bojových lodí aliance do ruských vod, lety jejich letadel v blízkosti ruských hranic. Vladimir Putin řekl, že ho podobné věci nerozčilují. Kolektivní Západ se tak snaží dotlačit Kreml právě k takovému jednání.

Ve Washingtonu a v Bruselu si vybrali nevhodnou dobu na rozkymácení práv. Malá otočka ventilu na plynovodu Jamal-Evropa stačí k tomu, aby se cena „modrého paliva“ přiblížila až ke dvěma tisícům dolarů za tisíc kubíků. Možná, že při čtení článku už je tato hranice překročena. Kazit si v této situaci vztahy s Moskvou je sebevražda pro kteroukoliv evropskou zemi. V USA stále tvrdí, že „budou přijímat rozhodnutí výhradně ve shodě se svými transatlantickými partnery“, vycházejíce z jejich názorů a zájmů. Tak prosím. Starý svět má jediný zájem – nezmrznout. Zajistit to může jenom Rusko. To je výhoda.

Zatím byl první vlaštovkou telefonický hovor mezi poradcem Bílého domu pro národní bezpečnost Sullivanem a poradcem Vladimira Putina Jurijem Ušakovem. Američané zřejmě opět hrají na hlupáčka, nebo chtějí vyjednávat, žádají od Ruska deeskalaci a souhlasí s tím, že bude jednáno také o věcech, které vyvolávají nespokojenost NATO. Sergej Rjabkov ohodnotil neochotu USA vést s Ruskem uctivý a partnerský dialog a snahu vnucovat, jako obvykle, vlastní schémata, která jsou vypracována jednostranně, bez ohledu na rovnováhu vzájemných zájmů.

Vypadá to, že si Západ stále neuvědomuje, co má před sebou. Další požadavek, s jehož splněním nikdo zpočátku nepočítal, nebo jde o ultimátum, které od Kremlu neslyšeli od dob, kdy nad ním vlála vlajka se srpem a kladivem. Mají Rusové plán pro případ, že se řekne kategorické ne, nebo se bude vše protahovat do krajnosti? Nebo to bude jako vždy „vyjádření hlubokého znepokojení“? K velké lítosti: Desetiletí, v nichž Moskva zastávala politiku „Hoši, pojďme žít přátelsky!“ udělalo pro ni špatnou službu. Západ bude muset být dotlačen ke správnému rozhodnutí. Otázkou je právě jak a jak tvrdě.

Převzato z Topcor.ru

outesidermedia.cz