Rodná řeč, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Rodná řeč
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
„Dřív se říkalo, že je zelenina čerstvá. Dnes se říká, že je fresh!“ Televizní reklama.
K podmínkám šíření informací mezi vzdělanci různých států patří mezinárodní jazyk. Kdysi to byla řečtina, pak latina, posléze francouzština. Dnes jsme svědky invaze angličtiny do všech oblastí vědy, techniky, obchodu i volného času. Rodilí mluvčí angličtiny jsou ve výhodě ve všech mezinárodních organizacích. Neanglofonní odborníci se stávají pouze prostředníky angloamerického výzkumu. Vlastní práci, vlastní zkušenosti a způsob myšlení nemohou plně zhodnotit. Co není anglicky, to se nečte. Přitom nadřazený anglický jazyk je mateřštinou ne více než 6-7% obyvatel světa. Již J.A.Komenský věděl, že universální dorozumívací jazyk by měl být umělý, aby nikdo nebyl zvýhodněn a nikdo umlčen. Dnešní esperanto má své stoupence a zastánce, ale angličtinu nenahradí. A invaze angličtiny nepostihla jen oblast vědy a techniky.
Média ve všech evropských zemích prokládají národní jazyky stovkami angloamerických slov a vazeb, znešvařují charakter národního jazyka a ochuzují domácí slovní zásobu. Dík médiím např. naše mládež uctívá superstars, angloamerické hity a celebrity a dává si drink a jointa a všechno je super nebo cool či happy. Sledujeme výsledky Australianopen a kdejakého Play of a sportovci se účastní Draftu a herečky Kastingu. Hledají se nečeská jména pro děti a stydíme se za přechylování, za koncovku -á nebo -ová. Malé stánky s občerstvením na zašlém nádraží v našem městě se honosí anglickými nápisy, jako Blue joy, Love coffee, Cookies, Garden. Směnárna se jmenuje Changement. Společenské centrum nese jméno Centrum news a kulturní střediska v jeho budově se označují jako Family Point a Senior Point. Když jsem se podivila, že se nejmenují česky, dověděla jsem se, že jde o úřední názvy, bez nichž se taková střediska nemohou ani zřizovat ani udržovat a dotovat.Také na travnaté ploše za naším panelovým blokem, na svěží louce lemované stromy, je tabule s nápisem: DiscGolfPark a InfoBoard. Nečesky je označen místní kus krajiny dětství. Kupujeme na leasing, potřebujeme sponzoring, obdivujeme modeling a topmodelky, šopingujeme v hypermarketech a megastorech, máme šou a talkšou a megašou, party a megaparty a všechnoparty. Dáme řeč o mítingu nebo s bodygardem či aupairkou a chceme být in a sexy a ne out nebo dawn. Známá profesorka sociologie mluví v televizi o mainstreamu a vyjadřuje své emoce výkřiky „Wau“! A učitelka tělocviku dělí v lázních třídu na družstva podle toho, jaký kdo má plavecký „level“.
Na ochranu národního jazyka a kultury před jazykovým imperialismem se v některých zemích tvoří programy veřejné péče. Jde např. o Francii, severské země, Německo, Japonsko, Slovensko. ¨
U nás zatím takový celostátní program postrádáme. A přitom máme vlastní úctyhodné tradice. Vynikající literární vědec Albert Pražák ve své knize „Národ se bránil“ velmi zasvěceně ukázal, že obrana jazyka a národa patří k české identitě již od úsvitu našich dějin. Žijeme v srdci Evropy, v místě stálého ohrožení. Od dob Velké Moravy až po druhou válku světovou byla naše mateřština ctěna jako nejcennější kulturní statek, odkazovaný s láskou a vírou příštím generacím. Z těch mnoha pěstitelů, ochránců a ctitelů mateřštiny, které uvádí A.Pražák, jmenujme aspoň Mistra Jana Husa, předbělohorské humanisty, Jednotu bratrskou a Jana Blahoslava, Jana Amose Komenského, Bohuslava Balbína, Josefa Dobrovského a několik pokolení národních buditelů. Dlouho u nás platil verš Svatopluka Čecha: “Moc, sláva, bohatství – co ze všeho nám zbylo? Naše řeč“. Karel Čapek ve své „Chvále řeči mateřské“ označuje řeč „za samu duši a kulturu národa“ a nemůže se nabažit jejího kouzla. V době smrtelného ohrožení našeho národa, v době druhé světové války vyslovili v nezapomenutelných verších své vyznání lásky a obdivu k mateřštině největší básníci, Hora i Halas, Nezval i Seifert. A po válce jsme s vítězstvím slavili i věrnost řeči mateřské. Různým způsobem a na různých místech. Já jsem si třeba vybrala jako téma maturitní písemky rozbor básně Jana Čarka, „Rodná řeč.“ Byla krásná a pojednala jsem ji s úctou a láskou.
Dnes jsme svědky toho, jak velice je naše mateřština v samé podstatě ohrožena. Zasloužila by si účinné ochrany a péče. Obrátila jsem se před časem na odborné jazykovědce. Ale ti odmítají jakoukoli „normotvorbu“. Zastávají neoliberální stanovisko „bezhodnotové vědy“. Vyjadřovat se k úrovni jazyka v masmédiích, ať již tištěných nebo audiovizuálních, to by prý odporovalo „korektnímu“ pojetí vědy. Proto je naše mateřština ponechána na pospas hanobitelům jazyka všeho druhu. A tak je to tedy na nás. Co kdybychom k výročí vzniku Československa, na počest 28. října zahájili uvědomělý zápas za uchování čistoty a krásy našeho jazyka? Jazyka, který nám byl po staletí „Chrámem i tvrzí“, jak před léty nezapomenutelně napsal Pavel Eisner?
