České národní listy

Proletář a dělník - zakázaná slova novorežimu

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB z.s.

Doktor Josef Skála, kandidát věd, v posledním čase sepsal pojednání "Proletářů je je víc, než kdykoli v minulosti. Tím méně je ale těch, kteří se za ně považují" /42Tčen Názorový deník/. Proč tomu tak je?

Zdá se, že odpověď je jednoduchá, když se podíváme na současná média. Tam slovo dělník a proletář vymizelo ze slovníku takzvaných výzkumných novinářů . investigativců, jak se dnes říká. Západní ideologie totiž všechno, co souviselo s pojetím socialismu a nedej bože, komunismu! vyloučila z vědomí čtenářů a posluchačů jako něco kacířského, něco zvráceného, něco zastaralého, něco nemódního, něco nepokrokového, něco ze smetiska dějin. A její noví inkvizitoři, strategičtí komunikátoři, profesoři a kněží novorežimu slova dělník a proletář upoutali na řetězy autocenzury a věčného mlčení "silencia magna".  A tak tu nemáme dělníky ani proletáře. Koho tedy máme, kdo vyrábí v potu tváře hodnoty, které ukrádají vlastníci montoven, výroben, ještě existujících továren, a magnáti, zvaní dnes oligarchové? No přece máme operátory. Sprosté slovo dělník a proletář bylo nahrazeno hrdě znějícím pojmem operátor.

A není to jen tato slovní změna. Máme změny další. Už nemáme dělnickou třídu ani proletariát. Máme nižší pracující třídu a máme hlavně "střední třídu". Copak je to za označení, ta "střední třída"? To je slátanina dvou skutečných tříd - dělnické třídy čili proletářů na straně jedné - a maloburžoasie, živnostníků a drobných podnikatelů na straně druhé. Ještě jako emeritní technický muzejník musím dodat toto. Dnes se všude budují muzea průmyslových magnátů a muzea šlechty - a šmahem byla zničena muzea dělnictva a proletářů, jako jakési "relikty zločinné minulosti" (jaká pitomost!) Opravdu? Proč by u nás nemohla být muzea dělnictva, oproštěná od ideologických nánosů. Vždyť je to součást našich dějin, všechny ty továrny, přehrady, elektrárny, mosty a tunely a jiné stavby, jako v minulosti všechny hrady, zámky a kláštery, všechny vysázené lesy a zoraná pole, nevytvořily ruce šlechty, prelátů nebo úředníků, ale ruce dělníků, rolníků a techniků. Avšak zpět k "střední třídě".

Tuto slátaninu vymysleli anglosaští sociologové a převzali i někteří naši profesoři a vědci. Je to de facto ta skupina společnosti, která se před Francouzskou revolucí nazývala "střední stav" (tehdy měštanstvo, rolnictvo a městský lid). Ale když marxisté provedli analýzu skutečných společenských tříd podle vlastnictví a vztahu k prostředkům výroby, začali zcela přesně užívat pojmy jako dělnická třída, proletariát,  maloburžoasie a velkoburžoasie - tedy pojmy, které pro dnešní média a badatele i politiky novorežimu "od ďábla jsou". Proto byly vymyšleny pojmy jako "nižší pracující třída, střední třída a elity" (víme, za koho jsou pokládány dnes elity, tj. zástupci průmyslových a zemědělských magnátů, restituenty pozemkových statků včetně církve, bankéři a obslužná manažerská skupina včetně silových složek režimu). Dále byly vymýceny pojmy jako lumpenproletariát a lumpenburžoasie, to jest příslušníci tříd spojení s organizovaným zločinem, s mafii (krásné příklady jsou z historie USA a jejich odborů!) Tento odkaz je důležitý, právě tam je nutno hledat organizátory různých barevných revolucí a majdanů!

Na tomto uvedeném třídění není nic složitého - a právě proto novorežim pod rouškou tzv. "občanské společnosti" (kterou u nás zavedl a propagoval havlismus), která měla být vizionářsky "beztřídní" a společnost "před zákonem rovných" - a hlavně, jak pan  president Havel hlásal, měla být "společností spravedlivější, než socialismus". A co se ukázalo? Že tato vize byla obří pyramidální nesmysl. Ale posloužila svému účelu dokonale.

Za 30 let už mladší generace nevěděly o socialismu nic víc, než že to byl "zločinný systém, kde vládla jedna kasta komunistů kastě porobených mas." Že to bylo jinak, že to jinak bylo v proklínaném SSSR, jinak v Jugoslávii, jinak v Polsku, jinak v Rumunsku, jinak v Číně - a jinak v Izraeli, který  sám se systémem kibuců se léta pokládal za "socialistický stát"! - o tom všem mladší generace vědí až na výjimky houby s octem. Dokonce se prvek socialismu dostal i do znaku Rakouské republiky, kde z pařátů tradiční orlice byly odstraněny znaky habsburských insignií, a nahrazeny čím - nu, srpem a kladivem. Jen si ten jejich znak prohlédněte, zdali mám či nemám pravdu. Oficiální ideologie novorežimu  toto vše smetla s poukazem na "nesmysly o třetích cestách reformátorského socialismu, který se nikdy neosvědčil" -  a bylo vymalováno.

Takže dnes jsou generace oblbovány různými "středními třídami", "elitami" a "operátory" a rolníkům Evropy se říká módně a nesmyslně "farmáři" jakoby sedláci, rolníci a družstevníci všech typů jaksi zanikli - což je další politická lež. Tak třeba družstva byla zakládána již od starého Rakouska , především kampeličky (a na rozdíl od dnešního skandálu), měly velmi positivní význam. Polský socialismus zas družstva v pravém smyslu neznal - měl pouze státní statky a soukromé rolníky (u jedněch takových jsem na pracovní stáži v Polsku bydlel). Jugoslávský socialismus zase měl závodní samosprávy, které neznalo Československo, atd. Takže socialismus nebyl ani jednolitý ani uniformní.  A toto vše píši jako nekomunista, jako muž dosti persekvovaný za socialismu, z rozkulačené rodiny a znárodněného příbuzenstva. Ale také jako muž rehabilitovaný za socialismu samotným presidentem, a později i vyznamenaný medailí za národní kulturní památku vodní mlýn Slup u Znojma...Nemusíte souhlasit, ale říkejme fakta, říkejme pravdu. Takže jsem měl možnost na vlastní kůži ochutnat zápory a klady "starorežimu" i "výdobytky novorežimní demokracie", kdy jsem byl deset let souzen za  pravdivou pamětní desku svých příbuzných odbojářů. Možná, až mladší generace získají podobné zkušenosti, posoudí sami, co bylo včera,  co je dnes, a co je čeká. Oni  se nemusejí vracet ke "starému socialismu", ale určitě se vrátí k myšlence spravedlivé společnosti rovných. Jak zpíval Werich: "Až spatříme duhu, z Kordiller až po Pamír, bez pánů a sluhů, budem slavit mír".  Vzpomeňte si, co napsal náš klasik  Jan Neruda: "My, které počítají dělníci mezi pány, ale páni správně mezi dělníky". Tak jsem pravil.