České národní listy

Proč máme neustále poslouchat a číst hanobení pana presidenta Zemana?

Jiří Jaroš Nickelli, Spol. L.Svobody Brno

Položil jsem si tuto otázku při četbě Metra (7.6.21,str.05 "Ovčáček blouzní, reaguje senátor".) Hanobení pana presidenta Zemana sice není nového data – v podstatě je zahájila opozice po jeho zvolení - ale nyní nabývá groteskní a bizarní podoby, jak by pravil mytický Sherlock Holmes.

Senát se má zabývat "zbavením funkce presidenta Zemana". Jakoby nebylo dosti důležitější problematiky. Naprosto se ztotožňuji s vyjádřením pana Mgr. Ovčáčka, vedoucího Kanceláře presidenta republiky, že se jedná o lživý útok organizované skupiny senátorů na presidenta republiky, a že jde o útok na ústavnost, svobodu a demokracii, a že je podezření na trestný čin rozvracení republiky. Proč s panem Ovčáčkem souhlasím?

Protože v právním státě hodném tohoto slova platí presumpce neviny i pro pana presidenta a především pro pana presidenta! Jestliže Ústavní soud nikdy pana presidenta neodsoudil a neshledal jediný důkaz jeho provinění, pak nelze ani senátorům - najmě panu Fischerovi! - povolovat v obvinění presidenta ze špatné citace Ústavy, z "dezorientace" ??? , nebo z "vykládání reality způsobem, který zaměňuje příčinu za následek." Přinesl pan senátor Fischer jediný neprůstřelný důkaz o jakémkoli provinění pana presidenta proti ústavě, proti zákonům republiky nebo jiným předpisům a nařízením? Nepřinesl zhola nic.

Za této situace je na místě ptát se, proč president státu, zvolený většinovým mandátem občanů, je neustále vystavován kriminalizaci a hanobení, včetně  symbolů presidentské role, jako byl hanebný útok "skupiny Z toho ven".

Ptáme se, my občané voliči pana presidenta, kdo si to tu vůbec osobuje právo útočit na presidenta, který od počátku svého mandátu hájí národní zájem státu, hájí prozíravou politiku různých mezistátních azimutů, který se neváhal i omluvit slovanskému státu Srbů za zlo, spolupáchané v minulosti, a jenž nazývá v zájmu dolních milionů občanů věci pravými jmény?

Měli bychom senátu - který neplní roli pojistky demokracie, ale spíše vyvolává dojem, řečeno hyperbolou -  "nášlapné miny státu" - položit antickou otázku "Jak dlouho ještě, Catilinové v senátu, budete otravovat ovzduší republiky? - Qui usque tandem, Catilina?

Pan Fischer, jenž je neúspěšným kandidátem presidenta, neváhá dštít oheň a síru na presidenta, jemuž nesahá ani po kotníky.

Proč tyto výlevy mají šířit média, která si říkají oficiální, nebo masová nebo lidová? Proč si nejdříve neověřují fakta? To jsou otázky, na které se my prostí občané ještě dlouho nedozvíme řádnou odpověď. A tak pro tuto dobu se musíme chovat  jako spisovatel Hašek, popisující jistého informátora Pepka Vyskoče, zaměstnaného putimskou strážnicí. Lze tedy jen litovat, že senát nám občanům připomíná Putim, vidící všude jen samé panslávské agenty. Není-liž pravda, paní Müllerová?