Máme co dohánět
Máme co dohánět
Když vloni proběhly na Slovensku prezidentské volby, neváhal Karel Schwarzenberg prohlásit, že Slováci mají zajisté vyvinutější demokratické myšlení než my v Čechách. Pokusme se pod zorným úhlem tohoto neobyčejně cenného postřehu pohlédnout na výsledek právě skončených voleb parlamentních.
Strana Progresívne Slovensko, která vloni stála za vítězstvím Zuzany Čaputové, se do parlamentu vůbec nedostala. Tato strana prosazovala maximální integraci v rámci Evropské unie, vstřícnost vůči migrantům, kladla důraz na práva homosexuálů. Slováci, kteří mají vyvinutější demokratické myšlení než my, vystavili této straně stopku.
Bývalý prezident Kiska, který se netajil ambicemi stanout po volbách v čele takzvané demokratické opozice, prošel do parlamentu jen tak tak. Nyní stane v čele nejméně početného poslaneckého klubu a bude čekat, zda ho vítězové vůbec osloví.
Volby vyhrála strana Igora Matoviče, který jako silný katolík horuje pro tradiční rodinu, svoji kampaň podstavil na rozhodném odporu proti legalizaci drog a dalším novotám, které prosazuje kulturní liberalismus. Předseda vítězné strany má odmítavý postoj vůči migraci stejně jako Robert Fico. Chce intenzivně rozvíjet spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky.
Na druhém místě skončil Ficův a Pellegriniho Smer. Tato strana dokázala i po14 letech vládnutí obsadit v parlamentu zhruba čtvrtinu křesel. To není špatný výsledek pro stranu, které agentury přisuzovaly 13 až 14% a o které téměř všechna média v průběhu předvolební kampaně hlásala, že způsobila rozklad státních institucí na Slovensku.
Nejbližšího partnera vítězné strany vytvoří podle všeho hnutí Rodina, které skončilo na třetím místě. Co se týče ideové orientace, lze se o tomto hnutí dozvědět jen to, že „z hlediska ideologie je prakticky nezařaditelné“.
Je poměrně obtížné představit si, jak by musely dopadnout parlamentní volby u nás, aby Karel Schwarzenberg uznal, že jsme začali bratry Slováky v míře demokratičnosti už konečně dohánět.
Prof. J. Keller
Přišlo e-poštou
