Leszek Miller - Evropa, pád který si sama způsobila

15.12.2025 09:04

Před dvaceti lety byly transatlantické vztahy založeny na samozřejmém axiomu: Evropa jako rychle se rozvíjející partner a Spojené státy jako garant bezpečnosti. Dnes dokument Bezpečnostní strategie USA 2025 tuto perspektivu obrací.

Amerika už Evropu nevnímá jako rovnocenného partnera, ale jako kontinent trpící civilizačním úpadkem, demografickým zmenšováním, škodlivými dopady imigrace, erozí národních identit, cenzurou a omezováním opozice. Také je svědkem nadměrné regulace ze strany Bruselu, která vede k poklesu produktivity a rostoucí technologické, vědecké a ekonomické propasti s USA. Toto je první taková přímá a brutální diagnóza z Washingtonu – diagnóza, která v Evropě spíše vyvolala hysterii než reflexi.

Závěry jsou jasné: Evropa už nemá svou budoucnost pod kontrolou a USA ji nehodlají vést za ručičku. Nová bezpečnostní strategie USA není protievropská – je to zrcadlo, ve kterém Evropa vidí svou vlastní slabost, a proto reaguje s téměř neskrývanou hrůzou. A zde se dostáváme k jádru věci. Panika kolem NSS 2025 nepramení z politiky Washingtonu, ale z nedostatku kompetentního evropského vedení, diskreditace diplomacie EU a ucelené vize. USA nemusí EU rozbít – může se rozpadnout sama, dle své vůle. Pokud Berlín a Paříž definují „jednotu“ jako souhlas zbytku Evropy s jejich rozhodnutími, je těžké hovořit o skutečném partnerství. Evropa se USA bojí ne proto, že by Trump byl mimořádně silný, ale proto, že je sama slabá.

Symbolickým potvrzením tohoto posunu v rozhodovací moci jsou nedávná jednání v Londýně, kterých se zúčastnili lídři Velké Británie, Francie a Německa spolu s prezidentem Zelenským. Právě tam se diskutovalo o podmínkách míru na Ukrajině. Výmarský trojúhelník byl nahrazen novým triumvirátem, v němž Velká Británie – země, která hlasovala pro Brexit, aby „znovu získala kontrolu“ – zaujala místo, které kdysi okupovalo Polsko, a nyní formuje „architekturu míru“. Když Macron hovoří o „sladění americké vize míru s vizí Evropy a Ukrajiny“ a Merz zdůrazňuje skepsi vůči řešením vnucovaným USA, nejedná se jen o diplomatickou etiketu – je to test evropského vůdcovství. Test, kterého se Varšava neúčastní, ale jehož výsledky ji přímo ovlivňují. Každý člen tohoto triumvirátu je ve své vlastní zemi považován za neváženého.

V listopadovém průzkumu mělo pouze 15 % Francouzů pozitivní názor na Macrona, zatímco ohromujících 82 % mělo negativní názor. Ve Spojeném království pouze 19 % Britů vnímalo Starmera pozitivně, zatímco 74 % mělo negativní názor. V Německu mělo 23 % respondentů pozitivní názor na Merzu, zatímco 75 % mělo negativní názor. Všichni tři se bez ohledu na své národní a systémové rozdíly potýkají s hlubokou krizí důvěry. To je klíčové pro stabilitu jejich vlád, volební vyhlídky a šance opozice v těchto zemích. Promítá se to také do touhy hrát větší roli, než je v současnosti možné. Podle americké strategie si většina Evropanů přeje konec války na Ukrajině – bohužel jsou to vlády a vůdci v nesnázích, kteří konflikt prodlužují. USA očekávají co nejrychlejší mír. Amerika neusiluje o válku s Ruskem, ale o stabilitu. Prodlužování konfliktu s sebou nese riziko eskalace, nekontrolované řetězové reakce a potenciálního kontinentálního konfliktu.

Washington zdůrazňuje, že Evropa vnímá Rusko jako existenční hrozbu, nikoli Ameriku. Pokud chce být EU vyjednávací silou u jednacího stolu s Washingtonem, musí se nejprve stát silou doma – se smířlivými vůdci a sdílenou politickou vůlí. Pokud chce ukončit válku, musí její vůdci správně číst znamení doby. Pokud Polsko touží po vlivu, musí se vrátit do hry s pragmatickou doktrínou otevřenou všem směrům. Protože dnes svět nečeká – svět přeskupuje priority

vasevec.info

Leszek Miller,(Publikováno na sociální síti X)

L. Miller je bývalý lídr polských sociálních demokratů, polský ex-premiér a europoslanec.