Krym očima historie
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Ve vítězných bojích s Turky získali Rusové v 18. století Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. jej anektovala za souhlasu evropských panovníků (např. Josefa II.) roku 1783.
Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, spolu se sousední Kolchidou cíl vzrušující plavby Argonautů za „zlatým rounem“. Pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se k němu historie obrací. Od r. 2014 se stala otázka jeho státoprávního statutu vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?
Na Krymu od 13. století upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát. Bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na Osmanských Turcích. Po jejich porážce (1774) byl připojen k vítěznému Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. r. 1783 až do pádu carismu r.1917 uplynuly 134 roky.
Avšak i po Velké říjnové revoluci r.1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky, součástí SSSR. R. 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přičlenil k území Ukrajinské SSR. Stalo se to na počest 300letého výročí spojení Ukrajiny s Ruskem. (R. 1654 se Ukrajina, vedená hetmanem Bohdanem Chmelnickým, připojila k Rusku.) Šlo ovšem o administrativní opatření uvnitř stávajícího státního celku. Na mezinárodním postavení se nic neměnilo, opět to bylo v rámci SSSR. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl. Stalo se, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické problémy impéria. Tehdy se rozhodli, že rozpustí Sovětský svaz, země, jež spravují, osamostatní a utvoří Společenství nezávislých států. Tím se ovšem Krym, od gesta Nikity Chruščova z r.1954 součást ukrajinského území, octl mimo ruské hranice. Součástí Ruska do revoluce 134 roky, po revoluci 74 roky. Celkem tedy 208 let. Sídlo významné Černomořské ruské námořní flotily, velká většina obyvatel ruské národnosti. Ukrajina se vlivem separatistických rozkladných tendencí po „Majdanu“ 2014 octla v mezinárodně komplikovaném postavení. Důvody historické a strategické vedly pak vládu Vladimíra Putina, i na základě souhlasného referenda obyvatel Krymu, k jeho znovupřipojení k Rusku. Tento akt se na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým nesouhlasem. Vyvolal i výstražné sankce. Hlasatelé rusofobní politiky se ozývají i u nás. Nedávno např. paní Džamila Stehlíková se vyjadřovala velmi nesmiřitelně. A podobně nesmiřitelné stanovisko zastávali i páni Sobotka a Zaorálek a řadou všichni politici, evropské cti dbalí. Jen M. Zeman si dovolil anexi Krymu označit prostě jako „hotovou věc“. V těchto dnech je na návštěvě Krymu skupina českých politiků.
Cestu k porozumění a míru mezi národy je ovšem třeba hledat jinak než vyhlašováním sankcí a harašením radary a raketami. Vzájemné návštěvy a jednání jsou cestou nadějnější.
