Konsistentní kandidát
Konsistentní kandidát
Marek Řezanka
Nemůže být křiklavější rozpor mezi deklarovaným a skutečným, než je tomu v případě vládních kandidátů na prezidenta republiky. Kabinet Petra Fialy doporučil tři jména: Pavla Fischera, Petra Pavla a Danuši Nerudovou. Z těchto tří má diplomatickou zkušenost Pavel Fischer, jenž však zůstává ve stínu Pavla a Nerudové. Diskvalifikovat by ho mělo jednak členství v think tanku The Aspen Institute Central Europe – a v neposlední řadě jeho jednání v době nemoci prezidenta Miloše Zemana.
Pojďme však k dalším členům Aspen Institutu: Petrovi Pavlovi a Danuši Nerudové. Jak je možné, že kovaní antikomunisté najednou zavírají obě oči před faktem, že generál Pavel nastoupil v roce 1988 do jedné z nejutajovanějších částí tehdejší armády. Historik Petr Blažek pokládá za nejproblematičtější část Pavlovy minulosti právě v jeho příslušnosti k vojenské rozvědce.
Je pro část naší pokrytecké populace příznačné, že plive po lidech jako M. Ransdorfovi či V. Baborové (rezignovala po nátlakových akcích studentů), ale jak se jedná o překabátěného generála, protesty se nekonají.
Danuše Nerudová sice komunistickou minulost vzhledem ke svému věku nemá, ale její minulost rozhodně není vzorem čistoty jako lilie. Tomáš Foltýnek, expert v oblasti akademické etiky upozorňuje na fakt, že Danuše Nerudová je spoluzodpovědná za pozdní a nedostatečnou reakci Mendelovy univerzity na kauzu týkající se kupčení s doktorskými tituly.
Navíc jak sláma z bot čouhá z každého projevu Nerudové její absence jakýchkoli politických zkušeností. Když dopadla raketa na polské území, měla tato dáma, která by ocenila bratry Mašíny za popravu spoutaného bezmocného člověka, zcela jasno bez potřeby cokoli vyšetřovat. To pokládám za otřesné.
Do kontrastu k výše jmenovaným postavme kandidáta protivládního, a to Jaroslava Baštu. Ten totiž splňuje přesně ty požadavky, kterými by se měli pyšnit vládní kandidáti:
1) Má příkladný morální profil. Je signatářem Charty 77 – s minulým režimem si tedy oproti Petrovi Pavlovi nezadal. V sedmdesátých letech byl pro své postoje vězněn.
2) Má ze všech kandidujících nejbohatší politické zkušenosti. Byl předsedou komise pro kontrolu Bezpečnostní informační služby. Působil ve vládě Miloše Zemana jako ministr bez portfeje. Navíc nabral bohaté diplomatické zkušenosti z působení v Rusku a na Ukrajině. Deset let diplomatických zkušeností jistě není k zahození. Zapomínat bychom ale neměli ani na to, že byl ředitelem Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. V současnosti je poslancem za Svobodu a přímou demokracii (SPD).
3) Na rozdíl od Petra Pavla je ve svém chování konsistentní: Za svobodu projevu vystupoval v minulosti – a vystupuje za ni i dnes. Odmítá cenzuru, protestuje proti nálepkování občanů s odlišným názorem, ať už je užíván termín „ztroskotanci“ či „dezoláti“. Za jednu z hlavních hodnot pak razí potřebu mírových jednání. Tím se liší od podporovatelů eskalace válečného konfliktu na Ukrajině. Je to právě Jaroslav Bašta, kdo odmítá pojem „dezinformace“, neboť tak jsou podle něho často označovány názory, které jsou Fialově kabinetu nepohodlné, bez ohledu na to, o jak silné argumenty se opírají.
Je vládním fiaskem, že nedokázala vybrat někoho s kvalitami Jaroslava Bašty. Baštovi odpůrci budou patrně poukazovat na kauzu ohledně podvodů s vízy na Ukrajině, kdy však J. Bašta nebyl nikdy v této kauze souzen – a neexistují proti němu sebemenší důkazy. Sám Bašta jakoukoli vinu důsledně popírá. Jestliže někdo pokládá za nevinného ministra Rakušana v kauze Dozimetr, nemůže pak v žádném případě vinit Jaroslava Baštu. Na rozdíl od pana Rakušana však pan Bašta nekryl člověka zachyceného při podvodném jednání v odposleších (na mysli mám pochopitelně Petra Mlejnka a firmu Techniserv).
Je zcela evidentní, že Jaroslav Bašta představuje pro vládu a mainstreamová média problém. Má čistý morální štít prověřený časem, získal mnohaleté politické zkušenosti v různých vrcholných funkcích – a nebojí se jít se svými pevnými názory na veřejnost. Není to žádný prázdný reklamní produkt. Není to politická korouhvička. Je to osobnost.
Provládní příznivci se zmohou na jediné: Jaroslava Baštu dehonestují a vysmívají se mu, že prý nemá žádnou podporu. V České televizi určitě ne – ale otázkou je, jaké podpory se dočká mezi občany. Vzkazuje nám toto: „Chápu vás, postupujete správně. Tato protilidová vláda chaosu a absurdit musí odejít. Budu-li zvolen prezidentem, přijdu vás na demonstraci podpořit.“
Štvavé ideologicky zaměřené provládní médium, Forum 24, sklouzává k ubohým pokusům Jaroslava Baštu vykreslit jako jakéhosi podivína bez šance na úspěch. Očerňováni a zesměšňováni ovšem jsou i jeho podporovatelé. Pavel Šmejkal z Fora 24 ve svém pamfletu ze dne 5. 12. 2022 píše: „Se znalostmi vystupování většiny voličstva SPD na sociálních sítích se dá předpokládat, že půjde o podporu veskrze agresivními a vulgárními statusy na facebooku či twitteru. A abychom byli přesní, sluší se dodat, že půjde o příspěvky plné hrubých chyb a často psaných velkými písmeny.“
Dlužno dodat, že gramaticky správně je: "...sluší se dodat, že půjde o příspěvky plné hrubých chyb a často psané velkými písmeny." Výraz "psaných" je tedy v daném kontextu nesprávný.
Docela mě bude zajímat, kolik gramatických chyb v mém příspěvku pan Šmejkal objeví. Asi tolik, kolik v něm najde vulgarit, neboť kdo má po ruce argumenty, nepotřebuje se uchylovat k nadávkám.
Za prezidenta republiky chci osobnost. Člověka morálně vybaveného, který se nehrbí před globální mocí, ale zastává vlastní názory a postoje. Člověka, kterého skutečně zajímají občané v nouzi – a neohání se jimi pouze v líbivých statusech na sociálních sítí. Ze všeho nejvíce si však přeji, aby pro tohoto člověka byl mír tou hlavní hodnotou, které se nic jiného nevyrovná.
Vážím si osobnosti
Koho chce volit Fialova klika?
„Agenta Pávka?“, s úsměvem se táži.
Člověka, který pravý opak říká,
jen když ta slova pomohou mu k stáži?
Chceme snad na Hrad mistra v kamufláži,
jenž svoje díry v minulosti látá?
Kariérista nemá váhu zlata:
Ten totiž vždy jen po metálech baží.
Kterápak z hodnot že mu bude svatá?
Já jsem ten, kdo si osobnosti váží.
S tituly kauza nebezpečně tiká:
Danuše se nás přesvědčit teď snaží,
že v jejím prádle jsou jen čistá trika.
Když spadne bomba, tak je ihned v ráži.
Důkazy hledat? Kdo se opováží?
Danuše vmžiku s přísným trestem chvátá.
Proč něco šetřit? Žádá zásah NATa.
Má přece jasno s první reportáží.
Faleš je u ní obří jako vrata.
Já jsem ten, kdo si osobnosti váží.
Trpí a strádá naše republika:
S vládními stropy elektřina zdraží.
Fiala hlásá, ať si každý zvyká,
o mnohých mluví jako o pakáži.
Jaroslav Bašta vládní svitu zpraží.
Svobodu hájí srdcem demokrata,
touží zem vyvést z marastu a bláta.
Odmítá tvrdě účast na masáži.
Sklenice hněvu je již vrchovatá.
Já jsem ten, kdo si osobnosti váží.
Bašta chce mír – a hájí „dezoláta“.
Asi, že ví, co že je velká ztráta.
Špatný je snad, že staví na kuráži?
Tupí ho parta velmi jedovatá.
A kdo z vás též si osobnosti váží?
Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/vazim-si-osobnosti.mp3
