Kdo nemá na výběr…
Kdo nemá na výběr…
„Je to nutné a není kam ustupovat“, vzkazuje stávkujícím Petr Fiala s tím, že na školství, zdravotnictví či udržení stávajícího důchodového systému nejsou finance.
Stejnými slovy pak mohou odpovědět panu Fialovi všichni stávkující. Oni skutečně nemají, kam by dále couvali. Například od kuchařů a kuchařek ve školních jídelnách zní: „Je to velká dřina a jsme špatně ohodnocení. Teď nám chtějí peníze ještě vzít, a tak nám došla trpělivost… Jestli stávka nezabere, budeme pokračovat.“
Fialův kabinet se svou politikou rozhodl naši společnost podfinancovat, a tedy ji zničit. Není přitom pravda, že by prostředky k dispozici nebyly. Jsou – jenom se nesmějí vyhazovat oknem. Z tohoto důvodu změnilo svou vládu například Slovensko.
Fialův kabinet však trvá na tom, že bude financovat cizí válku, na kterou nemá – a okrádá a podvádí tak své vlastní občany.
„Měli bychom dodat více zbraní a já vám slibuji, že to budeme dále činit“, řekla v projevu před ukrajinskými poslanci Markéta Pekarová Adamová. Ještě by mohla doplnit, že tak bude činit, i kdyby se česká společnost měla naprosto zhroutit.
I Janě Černochové přitom nejspíš dochází, že je konec: „Z vojenského materiálu už není mnoho věcí, které bychom na Ukrajinu mohli posílat.“
Kdekdo přitom již vidí, že „slavná“ ukrajinská protiofenzíva ničeho kromě strašných ztrát na životech nedosáhla – a že Ukrajina Rusko porazit nemůže. Již dávno měla jednat o mírových podmínkách. Trvat u jasně prohrané partie na jejím dohrávání je sadismus – neboť nejde o šachy, ale o lidské životy.
V tomto kontextu si připomeňme slova bakaláře Jana Lipavského na adresu ruského prezidenta, Vladimira Putina: „Je to slabý vůdce. A v Rusku být slabým vůdcem často vede k osobnímu konci.“ (12. 10. 2022)
Po roce je tato svá slova nucen poněkud upravovat: „Válka na Ukrajině jen tak neskončí. Letní ofenziva nepřinesla takové výsledky, jaké se očekávaly. Buď přijmeme fakt, že si Rusko může bojovat, jak chce, nebo budeme bojovat za vlastní bezpečnost a budeme podporovat Ukrajinu.“ (26. 11. 2023)
Někdo by měl Lipavskému vysvětlit, že dodáváním zbraní na Ukrajinu za svou bezpečnost bojuje tak maximálně Fialova vláda, ale rozhodně ne Česká republika.
Je tragickou vizitkou České republiky, že bakalář Lipavský se stal jejím ministrem zahraničí. Mnohé se o něm dozvíme z posudku na jeho bakalářskou práci nazvanou „Politizace ruských energetických dodávek na příkladu zemního plynu“ (8. 6. 2010, Mgr. Karel Svoboda Ph.D.): „…Doslova minimalisticky je pak pojata kritika pramenů a literatury. Především u knih zmínění dvou prací z české provenience doslova zaráží, zvláště s ohledem na to, že jde o tak často zkoumané téma. I v anglickém jazyce vyšlo dostatek knižních publikací, které jsou dostupné i v České republice, které bylo možné zahrnout. Namátkou lze zmínit práce B. Nygrena či S. Piraniho, ale i dalších. Výhrady lze mít i k faktu, jakým způsobem je literatura členěna. Novinové články jsou zařazeny mezi primární zdroje vedle koncepcí a vládních materiálů, do druhé části jsou naskládány tituly od článků z thinktanků až po knihy. Velkou nevýhodou pro práci je pak přirozeně to, že autor nepoužívá vůbec rusky psané zdroje…“
Autor bohužel rusky psané zdroje nezačal používat ani jako ministr. Ani jako ministr se nenaučil pracovat s dostupnou literaturou – a jeho pohled na Rusko je tak, eufemisticky řečeno, brutálně zjednodušený.
Česká republika zoufale potřebuje začít řešit problémy svých občanů – a s tím úzce souvisí nutnost dodávek vojenského materiálu na Ukrajinu, na který Česká republika dávno prostředky nemá. Navíc je již nyní naprosto zřejmě, že pokračování bojů k vítězství Ukrajiny v žádném případě nepovede. Jen k dalším a dalším ztrátám na životech a zbídačení tamní populace.
Petr Fiala nemá pravdu, když tvrdí, že není, kam ustupovat. Především jeho vláda musí odstoupit – aby se problémy školství, zdravotnictví či důchodové problematiky mohly začít adekvátně řešit.
Fialův kabinet vše vsadil na jednu kartu – a to kartu válečnou. Již nyní je evidentní, že prohrál – a z této prohry musí vyvodit zodpovědnost.
Na nás, občanech, potom je, abychom se natolik semkli, aby Fiala a jeho vládní ansámbl na vybranou skutečně neměli.
Konec jednoho snu…
Byla jednou jedna žena,
a ta měla velký sen.
Netouží být obnažena,
chce být jako Kim Ir-sen.
Snila, že se věci stanou,
co ji v světě proslaví
spolu s její rodnou stranou
a bez vlivu pohlaví.
Vydala se do Kyjeva
v plné polní – jaký div,
že tam svou krev neprolévá.
Myslí, že má značný vliv.
Lidé tu z ní mají chandru,
hned jak na ni pohledí,
jak si kráčí ve skafandru
v nebojovém prostředí.
Většině pak nejspíš zdá se,
že se chystá na Měsíc.
Kdekdo vidí v plné kráse,
že je hloupá – a nic víc.
Prý že dodá další zbraně.
Touží válčit. Volá: Vpřed.
Chce to, než nám zvýší daně,
vystřelit ji – a to hned…
