České národní listy

Je poměrně známou skutečností, zvláště u starších ročníků, že tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) je tvořen tzv. názorovými společenstvími. Ještě v prvních letech 21. století měl v SL dominantní postavení Witikobund (W), který byl a je považován za nejradikálnější složku tohoto spolku. Postupem dalších několika let se vztahy mezi názorovými společenstvími změnily. Vedení SL převzala početně nejsilnější Ackermann-Gemeinde (AG), hlásící se ke křesťanství. S ní úzce spolupracuje sociálnědemokratická Seliger-Gemeinde (SG).

Mezi uvedenými názorovými společenstvími se vztahy vyhrotily počátkem roku 2015.

B. Posselt a jeho skupina přišly s návrhem na změnu stanov SL. Nešlo o nějakou kosmetickou úpravu, ale o zcela zásadní novelu, tvrdili. Ze stanov měly být vypuštěny odstavce o právu na vlast a na odškodnění. Novelu schválilo Spolkové shromáždění SL v r. 2015 a a následně v r. 2016. Problém byl s příslušným rejstříkovým soudem, který odmítl změnu stanov registrovat. Proti novelizaci vystoupila asi čtvrtina členů Spolkového shromážděni SL. Byli to především witikovci, kteří podali proti novelizaci žalobu u příslušného soudu. Soudy tak jednaly a členové SL mezi sebou se přeli.

Nakonec příslušný soud došel k závěru, že je možné, aby stanovy se změnily, aniž by s tím souhlasili všichni členové SL. Objevila se zázračná formulace, jíž W považuje za politickou, která, zjednodušeně řečeno, připouští takovou změnu, která je přizpůsobením stanov změněným okolnostem, současné době.

Přes snahy některých skupin landsmanů o obnovení jednoty v SL, vnitřní konflikty pokračují.  Otázkou je, proč vlastně?  Jak vypadá celková situace z hlediska mezinárodního práva, pokud jde o dřívější i současné znění stanov SL? Je třeba zcela otevřené říci, že práva, která si landsmani již dříve zakotvili do stanov, nemají žádné opodstatnění. Prostě si je nadělili a trvali na nich. Neexistuje však žádné ustanovení mezinárodního práva, která by landsmanům zajišťovala návrat do původní vlasti a na náhradu škod, které jim údajně „vyhnáním“ vznikly. Je třeba proto zcela otevřeně říci, že sudeti se vzdali práv, která nikdy ve skutečnosti neměli.

Jak prosté by bylo, kdyby se bez dalšího zcela otevřeně přiznali k uvedené skutečnosti. Nebylo třeba hrát divadlo. Alespoň pro nás ne.

Dr. O. Tuleškov