Je slovo „pravda“ při psaní o konfliktu na Ukrajině vůbec přípustné?

17.4.2023 13:41

Určitě první a pak i nadále v 99% to, co se octne na papíře a nebo vůbec v médiích při válečném konfliktu, bude propaganda. Není-li stát a nebo jakýkoli útvar prvoplánově neutrální, má to své opodstatnění. Tento pojem není sám o sobě negativní; často je to forma zjednodušeného vyjádření ústředního postoje vedoucích osob nějakého celku a ve většině případů i většinového postoje celé společnosti.

Hned vzápětí je potřeba zmínit, že propaganda je často zneužívaná k zastírání skutečností, které nejsou v zákrytu s hlavní tezí té které strany a to i přesto, že se nepopiratelně udály. Má to svoje jasnější pojmenování: polopravdy. Zamlčování čehokoli samozřejmě ovlivňuje následný celkový pohled, ale pokud se propaganda dopouští vyložených lží, degraduje hlavní myšlenku na – příměr autora – hospodské opilecké blábolení.

Tento obsáhlejší úvod jsem musel pro následná vyjádření předeslat, neb chci-li rozebrat pojem „pravda“ při pohledu na celý konflikt na Ukrajině, bude důležité „zatřídit“ některé skutečnosti. Hned v hodnocení samotného začátku válečných operací je naprosto na místě označit Rusko jako agresora. A k tomu je také na místě, že následuje propaganda, uvádějící špatnosti Ruska v minulosti, ale vůbec není na místě, že chybí zmínka o vojenské strategii a o chování ukrajinské strany v uplynulých osmi letech.

V budoucnu u solidního historického záznamu nemůže chybět rozbor příčin zahájení válečných operací. Ten se nemůže vyhnout dění na Ukrajině od zrušení Sovětského svazu a osamostatnění, kde významným milníkem bude r. 2014 s výměnou prezidenta. Ale i popis let předešlých je důležitý. Ukrajina patřila ke státům s velkou korupcí na všech úrovních, specifikou bylo až přehnané vyzvednutí na výsluní Stepana Andrijoviče Bandery, takto předsedy strany ukrajinských nacionalistů, jehož pohrobci určovali po r. 2014 směr vnitřního vývoje, inklinující v menšinovém počtu až k fašistickým projevům.

Vidět na sporadických videích hajlující děti školou povinné a k tomu některé demonstrace s otevřenou protiruskou tématikou, řada snímků polonahých mužů bohatě tetovaných hitlerovskými symboly plus k tomu na dotvoření obrazu záběry na noční pochody s pochodněmi….tomu nemůže být nic bližšího než Německo v třicátých letech. Ač je pro některé občany, hlavně starší generace a zvláště pamětníky čtyřicátých let fašistická symbolika i hákovými kříži těžko uchopitelná, je potřeba zdůraznit určitý podtext: Bandera usiloval o naprostou samostatnost Ukrajiny a pro tento cíl by se proti hlavní překážce – Sovětskému svazu, spojil i s čertem a ďáblem; nu a Hitlerovo Německo se přímo nabízelo. Dnešní boj pohrobků Bandery má stejný směr a cíl, proto ta určitá (ale málo pochopitelná) tolerance a zavírání očí od většinové populace, protože výsledný cíl je totožný. I ten pozdrav prezidenta Zelenského milionkrát opakovaný „Sláva Ukrajině“ má pomyslně na zadní straně fašistický nátěr. 

Protiruské projevy byly základem k ustanovení jazykového zákona a ten m.j. následně inicioval vyhlášení samostatných státních útvarů na Krymu a po té ještě na Donbase a Luhansku, kde bylo početné obyvatelstvo ruské národnosti. Můj názor – ano, je relevantní požadavek, aby měl stát pouze jeden úřední jazyk, ale zavedení (a rušení jiného), které je dost velkou změnou, by mělo být termínované a ne jako projev nadřazenosti a síly. Zvláště bylo nevhodné a skoro záměrné, když takové opatření bylo doprovázeno násilnostmi a zesílením teroristických akcí proti ruské menšině, m.j. hojně praporem AZOV.

Od našich státních orgánů včetně mainstreamových medií jsem také vůbec nezaznamenal hodnocení situace a vývoje vojenské situace před 23.2.2022. Nejvíce informací plynulo z amerických zdrojů, dokonce i z některých vyjádření prezidenta Bidena. Zde je nutná poznámka: není 100% jisté, že snaha amerických jestřábů směřovala pouze k posílení ukrajinské armády a m.j. k vytvoření americké námořní základny, což se po zabrání Krymu stalo bezpředmětné; ta nejistota si pohrává s myšlenkou otevřít větší vojenský střet, než který byl zastaven v Minsk 1 a Minsk 2.

V neposlední řadě to, co se vůbec nediskutuje, byla kumulace a připravenost k útoku ukrajinské armády na linii příměří na Donbase a Luhansku. Napadá mě příměr s velkou tankovou bitvou II. světové v kurském oblouku. Špioni Rudé armády tenkrát zvěděli den a i hodinu útoku německých divizí a zahájením mohutné dělostřelecké přípravy několik hodin předem si sověti vytvořili strategickou výhodu, která vyústila ve vítězství. Putinovi nezbylo než učinit totéž, aby nebyl za strategického břídila (s odstupem času přesně tuto skutečnost konstatovala některá americká média).

Samozřejmě cesta měla být jiná; přitáhnout ke stolu co nejvíce subjektů a jednat o nakupených skutečnostech, s výrazným závěrem – další pořádný Minsk 3! Pokud ovšem nebylo prvoplánově na ukrajinské straně „vyhovět“ americkému snažení a rozfoukat velký požár se sousedním slovanským národem. Až v budoucnu se možná odhalí, kdo chtěl válčit a kdo byl k válce donucen. Pořád platí to známé: „Po ovoci poznáte je.“ Dosavadní účet – rozbitá Ukrajina, částečně vyčerpané Rusko, na obou stranách tisíce mrtvých, hospodářsky oslabená Evropa, jen USA mají politický zisk a odbyt surovin.

P.S.

Ve všech velkých i v mnohých menších médií proskakují zprávy a hlavně otázky, kdože to se k nám do republiky dostal (vrátil) jako migrant z Ukrajiny? Alarmující je tvrzení (nemám potvrzené údaje), že jsou zde i mafiáni z období přelomu tisíciletí, takto vyhoštění jako nežádoucí. Má někdo přesnější údaje?

Miroslav Kulhavý

vasevec.info