Jako Čech nedostával inzulín, takže zemřel na těžkou cukrovku
Otec žil ve Znojmě od roku 1916, kde žili již matčiny rodiče. V letech 1927-1938 pracoval jako zahradník v městském hřbitovním zahradnictví. Po záboru zůstal otec ještě nějaký čas v obsazeném území. Matka odešla se mnou dříve za nové hranice ČSR. Vzpomínám si, že otec několikrát (jednou i s matčiným otcem a její sestrou) přešel v pozdních večerních hodinách tehdejší hranice a po návštěvě se časně ráno opět vracel do Znojma. Výnosem městského úřadu ve Znojmě ze dne 3.11.1938 byl však otec propuštěn ze zaměstnání a my se přestěhovali do Brna.
Krátce po osvobození jsme se samozřejmě vrátili do Znojma. Nejprve otec sám – nastoupil u správy městského zahradnictví a městských hřbitovů. Matka se mnou se přestěhovala zpět ještě před koncem tehdejšího školního roku.
Materiálně ani finančně naše rodina odškodněna nebyla. Nikdo ani nemohl vrátit zdraví mé matce, která pak zemřela v červnu 1947, a nikdo nemohl vrátit život mému strýci, matčinu bratru, který jako majitel zámečnické dílny mohl po Mnichově zůstat ve Znojmě, ale jako Čech přestal mezi prvními dostávat inzulín, takže na svou těžkou cukrovku zemřel již v prosinci 1941 ve věku 34 let.
