Jak nám bylo za Rakouska?

V posledním roce první světové války, na jaře 1918, se ekonomika Rakousko – Uherska ocitla v trvalém rozvratu, hospodářská a sociální situace se neustále zhoršovala. Rostly potíže se zásobováním, fronty lidí před obchody často čekaly marně.

V Plzni vypukla kritické situace i se zásobováním chleba, ostatní potraviny už nebyly k dostání dříve. Léto 1918 bylo hladové i u nás, v centru západních Čech vypukly hladové bouře. Tehdy došlo k úděsnému činu, zemřely přitom děti.¨

Stalo se to 21. června navečer na Koterovské ulici. Před pekařským obchodem se sběhl téměř tisícihlavý dav, mezi ním bylo hodně hladových dětí. Údajně lidé ohrožovali auto s nákladem chleba. Smůla byla v tom, že než mohla zakročit místní policie, přispěchala na místo četa vojáků. Vyhladovělí lidé na ně házeli kamení a co měli po ruce. To velitele tak rozzuřilo, že bez varování dal vojákům příkaz ke střelbě. Palba zasáhla si 12 osob, zemřelo 5 chlapců ve věku 10 – 14 let a jeden osmnáctiletý dělník. Ten šel jen kolem po chodníku, akce se nijak nezúčastnil. Ukázalo se, že děti byly zastřeleny zezadu, tedy na útěku.

Nebyl žádný zájem definitivně a řádně celý tento incident vyšetřit. Ale jedno je jisté – civilní úřady nežádaly armádu o zásah, nestály o její „pomoc“. Vyděšené obyvatelstvo Plzně odpovědělo den poté stávkami, účastnilo se jich kol 30.000 lidí. Nejezdily ani tramvaje. Lidé hromadně přicházeli na místo tragédie a kladli zde květiny

V neděli 23. června začal odpoledne pohřeb dětí, účast lidí byla velmi početná. Nejdříve se uskutečnil pohřeb 12letého školáka Vališe. Zdejší noviny, Nová doba, o tom psaly:“Průvod byl veliký. V Rokycanově třídě vykonány byly náboženské ceremonie, následoval zpěv národní hymny „Kde domov můj“. Další děti byly pochovány též na ústředním hřbitově. A to se stalo důvodem demonstrace některých obyvatel na nynějším náměstí Republiky, kteří obviňovaly katolickou církev z neochoty poskytnout obětem střelby poslední službu před jejich uložením do hrobu. Demonstranti chtěli kolem 16. hodiny toho dne zaútočit na objekt arciděkanství naproti chrámu sv. Bartoloměje (dnes je tam biskupství). Útoku zabránil a vše obratem vysvětlil P. Antonín Havelka, který řídil práci církve na území Plzně.

Havelka demonstrantům vysvětlil, že rodiče si výslovně nepřáli církevní obřad, že kněze nechtějí. Páter zahlédl v davu majitele pohřebního ústavu, Veltra, zavolal na něj a požádal, aby vše vysvětlil. Vetter daleko slyšitelným hlasem prohlásil, že si to rodiče nepřáli. Přesto však farář Soukup mrtvoly vykropil, než byly odvozeny z nemocnice. Jeho slova uklidnila rozvášněný dav.“

Tragická událost v Koterovské ulici patří k významným událostem města Plzně. Svědčí o otřesných poměrech, jaké tenkrát byly.Na místo tragedie byly osazeny žulové desky s datem 21. června 1918.

Z archivních materiálů připravil Josef Sedlák, Plzeň