České národní listy

Ilona Švihlíková ve své knize (viz 1) popisuje z levicového hlediska podrobně vývoj po Sametové revoluci. Dovolím si k tomu přidat ještě některé věci, možná novější, možná měně ekonomické, vycházející z dnešní situace.

Švihlíková a její verze

Autorka není ani tak levicová, jak by se mohlo zdát, i když v další knize (viz 2) popisuje současný kapitalismus za velkého ovlivnění Marxem. Čistě ekonomický pohled na vývoj socialistického Československa a na převrat v r. 1989 je přece jen čistě ekonomický, ve skutečnosti celý přechod k novému systému byl doprovázen výbuchem svobody, kterou starý režim do poslední chvíle utlačoval. Proto také lidé opití nadšením nepozorovali tolik změny ekonomické, kterým dostatečně nerozuměli. Těžko říci, že to byl nějaký podvod na občany, když ODS celou politiku vysvětlovala lidem předem a lidé ji volili. Dá se tedy říci, že lidé přechod zvolili (každý chtěl zbohatnout a žít jako na Západě). Václav Klaus chtěl vytvořit strukturu podobnou západním zemím a co nejrychleji nastartovat tržní hospodářství se všemi atributy kapitalismu. Proto také chtěl jen omezeně prodávat podniky zahraničnímu kapitálu. To je přirozené, když měl vzory v „asijských tygrech“, kteří vyrostli na vlastním kapitálu. To se ovšem nepodařilo, a v knize jsou vyjmenovány příčiny. Současný stav popisuje autorka takto: „..Současná mezinárodní dělba práce se od koloniálního systému příliš neliší. Jen bývalé koloniální státy nahradily nadnárodní korporace, které systematicky vyvíjely sofistikovaný tlak na stát, umně vynalézají možnosti, jak se vyhýbat zdanění. Logika fixace nerovnosti, prohlubování závislosti a transferu bohatství z chudších zemí do bohatších zůstala zachována.“ Zároveň píše: „... menší zaostávající země soutěží mezi sebou vydatně o to, kdo vytvoří lepší podmínky pro zahraniční investice, kdo poskytne delší daňové prázdniny, kdo sníží více daně z příjmů právnických osob, zkrátka kdo dokáže nabídnout větší úplatek.“ To samozřejmě všechno znamená, že být zahraničním investorem je výhodnější a potom se nedivme, že naše podniky přesouvají svoje centrum do zahraničí a platí daně tam. Zvýhodňování zahraničních podniků má opravdu jen jeden účel: zaměstnat lidi a možná i nějaké firmy. Většinou spíše na podřadných pracích.

V našem případě, díky vyspělosti oproti jiným zemím Východu, můžeme přece jen něco nabídnout a tak se nakonec stáváme vývozcem dílů, surovin a nějaké sofistikovanější práce. To také znamená, že jsme se Slovinskem na tom lépe a že nezažíváme výrazný odliv lidí. Chybí nám však výroba hotových výrobků (výjimkou je Škoda) a vlastnictví mezinárodních podniků, které by měly u nás centrum. Nevlastníme dokonce ani to, co by bylo poměrně jednoduché získat – velké banky a obchodní řetězce. Obojí má velký význam, banky dokážou získat od našich lidí poměrně velké poplatky a úroky a obchodní domy dodávají zboží horší kvality za vyšší ceny než jinde. Kupodivu v tom nefunguje konkurence. Jakoby tyto komodity měly kartelové dohody, ale zřejmě je to tím, že jsou všechny v rukou zahraničních vlastníků, jejichž zájmy se přirozeně shodují, zatímco silný domácí subjekt by to mohl svým přístupem změnit.

Intenzivní je vazba s Německem, které má zase intenzivní vazby s Čínou. Zde dodám: německý vliv hájí německé zájmy, abychom náhodou Německo neobešli v obchodě s Čínou a nevzali jim tím jejich obchody. Obrovské štvanice na prezidenta Zemana, který se pokusil svými cestami o zavedení přímých styků se zeměmi východu, budí dojem obrovského německého vlivu. Snaha oddělit nás od těchto přímých obchodů neutuchá ani různými politickými a bezpečnostními pseudokauzami (všimněme si, že Němci s Huawei obchodovat nepřestali, ale naše obchody jsou narušeny). Jak nevýhodné je zaplatit dodavateli nafty a plynu (Rusku) konvertibilní měnou těžce vydělanou na západě, zatímco vývoz hotových výrobků by byl mnohem výhodnější. Navíc to komplikují sankce.

Autorka popisuje situaci dobře. Zabývá se všemi odvětvími včetně katastrofálního stavu zemědělství.

Antropologický koloniální aspekt

Pro ucelené pojetí kolonie přidám ještě antropologický pohled. Pokud jsou ekonomické poměry uspokojivé, nelze ani předpokládat nějakou velkou nespokojenost s naším koloniálním postavením. Považuji ovšem antropologický aspekt za mnohem závažnější a ničivější právě proto, že není zcela zřejmý, je velmi pozvolný, ale fatální. Evropská etnika vymírají, každá další generace je o čtvrtinu slabší než předchozí. To znamená, že po třech generacích nezměněného trendu bude již jen 41% mladých oproti pradědům. To samozřejmě nemůže zůstat bez následku na kulturní a etnický stav země. Přistěhovalectví se zdá být nutné a ať budeme jakkoliv protestovat ekonomická realita nás donutí přijmout časem i lidi s odlišnou kulturou, když už bude vyčerpána Ukrajina, balkánské země a baltské země. Konečně Merkelová je si vědoma situace a pozvala utečence ze Sýrie u vědomí toho, že je vychová v příští zdravé a potentní německé občany. Byla sice za to velice kritizována, ale je to alespoň záchvat perspektivního myšlení, i když trochu fantastického.

Nicméně dosud v rámci naprostého nezájmu o budoucnost je rodina napadána, zařazuje se do stejných práv jako homosexuální páry, ženy jsou vychovávány k nezávislosti, vzdělanosti, výkonům v zaměstnání a vzniká odklon od veškeré přirozenosti k pouhé emociální výměně bez rodiny a dětí. Ideologie, které jsou prezentovány a prosazovány mocensky ve sdělovacích prostředcích, v občanské společnosti a na univerzitách vedou k nezakládání rodin a jsou v celém svém rozsahu zhoubné. Tím myslím všechny univerzalistické ideologie, které se snaží udělat z občanů univerzální jednotlivce bez národa, bez rasy, bez národní kultury, bez genderového statusu (žena a muž jedno jest), bez rodiny (která je prý zdrojem mužské nadvlády), s libovolným druhem sexu, s nivelizovaným školním diplomem a politickou korektností k ničitelům vlastní kultury a etnika. Tyto univerzalistické snahy mají na porodnost katastrofální následky a musíme je odsoudit jako škodlivé a zhoubné. Proti této zhoubě se nemůže postavit univerzální jednotlivec, kterého osud národa nezajímá, žijící jen pro sebe a pro své nepřirozené ideologie. V podstatě jedině návratem nějakého národního uvědomění, a tím i zodpovědnosti za současnost a budoucnost společenstva, je možno problémy řešit.

Národní vědomí je však záměrně ničeno. V rámci univerzalismu využívajíce sdělovacích prostředků, univerzit a občanských spolků se pomlouvá národní minulost, je snaha vyřadit národní sebevědomí, diskvalifikovat národní kulturu a odhodlanost. Poslední atak byl na výuku dějepisu ve školách, která je prý obrozenecká (což je prý špatně) a dokonce sovětská. Jaká asi má být? Proněmecká? Oikofobistická? Nenávistná k sebevědomé obraně vlastních práv? Domácí kultura je utlačována a velkými financemi je prosazována cizí, většinou světová, univerzalistická.

Toto vše je možné pouze proto, že jsme kolonií a vnější vlivy mohou silně pronikat téměř do všeho. Navíc ztráta státní samostatnosti znemožňuje řešení v rámci státu, pokud nedojde k nějakému vzbouření EU jako v Polsku nebo Maďarsku.

Katastrofální je stav našich východních sousedů, především balkánských a baltských zemí. V Lotyšsku bylo v době pádu SSSR 2,4 mil. obyvatel, dnes jen 1,8. V Moldávii je polovina obyvatel oproti minulosti. V Polsku je propad zaplněn Ukrajinci. O Ukrajině se přesně nic neví, ale katastrofa je obdobná a ničím se nezaplňuje. To jsou ty země „na ocasu“, které na to doplácí v konečném důsledku. Chybí mladí lidé, jednak tím, že se nenarodili, jednak proto, že se vystěhovali zaplňovat mezery ve vyspělejších zemích. Řecko tento problém řešilo zadlužováním. U nás se mluví o vojácích, které nám budou přetahovat Němci, lékaře už přetahují, včetně dalších. A tak se projevuje do důsledku koloniální postavení: kolonie nedodávají jen zisky, ale i lidi, které metropole potřebují bez ohledu na to, co to s kolonií udělá. Co bude dál? Toto přece musí jednou bouchnout (snad se žluté vesty přelijí na východ?)!

Závěr:

Propad veřejných rozpočtů o 30 miliard za první čtvrtletí t.r. je varující. Příčiny jsou zvýšené výdaje různými rozdávacími opatřeními, zpomalení hospodářského růstu v Evropě, které ovšem nevykazuje zdaleka tak velký propad, nemožnost zvýšit příjmy daněmi, protože by byla nejvíce poškozena střední třída, která svojí spotřebou národní důchod drží. Ale už se začal projevovat vliv nedostatku pracovníků v různých odvětvích, zcela jasně zapříčiněný nedostatkem mladých lidí propadem porodnosti v devadesátých letech. Mnoho podniků nesplnilo svoje závazky, nevyrobilo dostatek objednaného zboží, mnoho investorů naši zemi obešlo ve svých plánech. Mnozí svoje investice „vyždímávají“, ale neobnovují (Zetor). Ztrácíme pověst dobrých techniků vystudovaných v dřívějších dobách dostatku mladých lidí, kteří dnes odchází do důchodu; v minulých třiceti letech vystudovalo mnoho architektů, sociologů, politologů, ale propad porodnosti už nedodal dosti lidí pro méně lukrativní obory, které zanikly. Nepodařilo se získat dostatek vhodných cizinců, kteří už nejsou v takovém množství a pokud jsou, odchází za lepšími mzdami na Západ. V případě krizí budou samozřejmě zahraniční firmy stahovat výrobu domů. Vláda má omezené možnosti, vidíme, jak manévruje v prostoru omezeném na jedné straně populistickými sliby na druhé realitou závislého státu, který už nerozhoduje o svém hospodářství a je hračkou vnějších sil. Bez většího manévrovacího prostoru s vlastní měnou, s daněmi a cly a postupného získání převažující části bank a obchodů není možno cokoliv řešit.

Literatura:

1/ Ilona Švihlíková – Jak jsme se stali kolonií – Rybka publishers 2016

2/ Ilona Švihlíková , Miroslav Tejkl – Kapitalismus, socialismus a budoucnost – Rybka publishers 2017