České národní listy

Ideologie sudetismu - jako politický podvod I

Jiří jaroš Nickelli, ČSOL Brno I

Současní předáci odsunutých Němců z Československa nevystupují s agresivními požadavky vůči České republice pouze  z hlediska jednorázových argumentů. Během mnoha desetiletí, a to nikoli jen od osvobození ČSR roku 1945, ale od samého jejího vzniku v roce 1918, vystupují s neměnnou, velice útočnou ideologií proti českému národu.

Ba prehistorie sudetismu jako ideologie německých ostrovních menšin v českých zemích bývalé Koruny České má své kořeny již nejméně ve druhé polovině 19.století. Již tehdy se Němci v českých zemích organizovali ve výbojných svazech, jako byl například „Deutsche Böhmerwaldbund“ (Svaz pošumavských Němců) s 32 tisíci členy, nebo „Bund der Deutscher Nordmährens“(Svaz Němců severní Moravy) s 32 tisíci členy. V rakouském Slezsku pak působil svaz „Nordmark“ se sídlem v Opavě, kde vycházel i list s typickým názvem „Deutsche wehr“. Německé šovinisty moravského jihu sdružoval „Südmährensbund“ ve Znojmě, který měl nejméně členů – jen 5000. Ve východních Čechách působil „Bund der Deutschen in Ostböhmen“ se 7434 členy, v západních „Bund der Deutschen i Westböhmen“ v Plzni, „Bund der Deutschen in Nordwestböhmen“ v Teplicích. Již zde můžeme konstatovat zásadní fenomen této germanisace – nikde se nehovoří o „Sudetech“ („Sudetenlandu“) o  nějakých „Sudetoněmcích“!

Tyto spolky Němců pod rouškou osvěty germanizovaly násilně pohraniční oblasti i některé vnitrozemské ostrovy – dělo se to  tak, že české děti českých dělníků byly násilně zapisovány d německých škol pod hrozbou vyhazovu otců z práce! Dále spolky vykupovaly půdu českých rolníků! Všechny tyto spolky se sloučily v jediný  všeněmecký svaz se sídlem v Praze (!) - Bund der Deutschen in Böhmen“ s 50 tisíci členy. Cíl stejný – germanisace českých zemí a výrazný antisemitismus. Toto vše mělo podporu rakouské monarchie do stupně vyžadované austroloyality. Habsburská říše sice podporovala nadvládu německy hovořící menšiny v tzv. předlitavské polovině říše, ale obávala se současně říšského šovinismu, propagovanému extrémními nacionály typu Georga von Schönerera, jehož výkřiký ve vídeňské panské sněmovně  jako „Kéž bychom už navždy patřili k německé říši!“ byly noční můrou austrijských monarchistů. ( Amort, 1971, 41-42.)

Vznik označení „Sudetoněmci“ a „Sudety“ má kořeny v rakouské monarchii již před novinářem Jesserem, jenž je považován za údajného otce těchto termínů. Podhoubím pro toto vše byl pangermanismus zaměřený na české země odmítající názvy „Čechy, Čechie, Koruna Česká“, atd. Tito pangermáni tvrdili, že daleko přesnější je  latinský název „Bohemia“  čile zněmčeně „Böhmen“. Přitom starý latinský název v západní Evropě byl předmětem nepochopení etnicity v českých zemích. Tak například ve Francii i Itálii byl název „Bohemia“ ztotožňován asi od 16. století (snad i dříve) s migrujícími Romy (Cikány) pro něž nakonec zdomácněl název „Boemové“. I dnes takzvaní sudetoněmečtí badatelé tvrdí, že název „Böhmen“ vyjadřuje přesněji, neboť prý postihuje osudy dvou národů v jediném státě (Hruška 2008,6-7.)

Přítom tito badatelé omezili etnicitu v českých zemích pouze na dva národy, respektive na jeden národ a jednu ostrovní menšinu, přičemž totálně vytěsnili menšiny další – rakouskou, polskou, slovenskou, chorvatskou, a  zejména židovskou, které tu žily rovněž po staletí v daleko méně konfliktním nebo nekonfliktním vztahu,na rozdíl od menšiny německé!

Je neustále nutno připomínat, že celý charakter tzv. „německé staleté kolonisace“ v českých zemích byl a) hiátový b) ostrovní! Němci v českých zemích za celých proklamovaných 800 let soužití s Čechy nikdy a nikdy zcela souvislé osídlení, a to i přes pokusy o násilnou germanizaci českého pohraničí v poslední třetině 19.století, nevytvořili.! Kolonizační vlny iniciované jak panovníkem, tak církevní šlechtou, byly vždy zásadně ostrovní a nikdy nenarušily územní integritu Koruny České. Toto je prostě historický fakt, který má hodnotu axiomatu a nehne s ním žádný tzv. sudetoněmecký badatel – pokud nebude lhát. Proto mohl velmi správně sociální demokrat R.Bechyně ve své knize „Pero mi zůstalo“ napsat, že

„Němci z českých zemí nemají vlastní státně politické idividuality. Není zajisté bez hluboké příčiny,že za několik století nevytvořili vlastní stát.¨Neměli své separátní politické historie – vždy sdíleli s námi osudy českých zemí. Nezplodili ani svérázné kultury duchovní a umělecké. Nebyli národem, nýbrž národnostní menšinou v prostoru jiného svérázného národa“. ( Bechyně, 1947,206.)

Již z tohoto titulu musíme zásadně odmítnout a odsoudit státní vyhazování 50ti milionu korun na muzeum česko německého soužití v Ústní nad Labem, které – ať chtěně či nechtěně! -  je výrazem tohoto politického podvodu vytvořit jakýsi expoziční paobraz kontiunálních a údajně idylických vztahů plodné spolupráce Čechů a Němců ve společném  Českém království a později v habsburské říší, což naprosto neodpovídá historickým faktům o střetech německého patriciátu s českým národem. Z mnoha případů uveďme jen jediný – jak počaly předhusitské bouře? Sporem o převahu Němců na pražské universitě. Přes negativní výhrady našich vědců, jako byl například univ.profesor JUDr. Václav Pavlíček, CSc., k budování takto pojatého muzea, stát nadále plýtvá penězi daňových poplatníků na tento českému národu de facto nepříznivý projekt – přes veškerá ujišťování jeho tvůrců o opaku.

Jak tedy došlo i k instalaci sudetismu, počínaje označeními a konče nesmyslnými pateoriemi o tzv. „čtvrtém bavorském kmeni“, a jakémsi novém „sudetoněmeckém lidu“, kterým tak hloupě a nevědecky podlehli i naši nynější politikové, jako byl expremiér Nečas? Velmi dobře popsal  genezi názvu „Sudetenland“ opět R.Bechyně v citovaném díle:

„Podívejme se nyní na slovo „Sudetenland“ Je v oběhu teprve krátký čas. Ti z nás, kteří prošli školami staré monarchie, se pamatují, že rakouský zeměpis užíval názvu tří pohoří, kdykoli potřeboval orientační pomůcky k rozlišování různých skupin zemí. Byly to: Alpy, Sudety, Kras. V tom smyslu se mluvilo o „alpských zemích“ (Alpenländer), „sudetských zemích“ (Sudetenländer) a „krasských zemích“ (Karstländer). Sudetské země – to byly Čechy, Morava a Slezsko ve své celistvosti: nebyl to tedy dnešní „Sudetenland“, utvořený pány Hitlerem a Henleinem za vydatné pomoci pana Runcimana. V očích každého Čechoslováka jsou slova „Sudetenland“ a velezrada totožné pojmy“. (Bechyně, 1947, 205.) Zde je potřeba pro neznalé naší historie určité vysvětlení. Rakouské monarchii bylo lhostejné, jaké další národy kromě „ pravých Rakušanů“ tj německých Rakušanů, žijí na území Čech, Moravy a Slezska. Pro monarchii to byli poddaní žijící na území označeném jako „Sudety“ podle jediného menšího horstva na území Slezska, tj. Hrubého Jeseníku.  Zeměpisně se název „Sudety“ převzatý monarchií od antického geografa Ptolemaia, nevztahoval v žádném případě ani na Krkonoše, ani na Krušné hory, ani další pohraniční hory, natož na celá pohraniční území České Koruny!

Otcové této geografické loupeže tudíž byli pangermáni poslední třetiny 19.století, jako byli  Wolf, Schönerer,Perger a další.

Jejich pangermánský plán byl prostý – dávno před Hitlerem vystěhovat Čechy i Slovince, Italy i Jihoslovany po vítězné válce s Ruskem pryč do Ruska a osídlit prázdné země Germány z Uher a z Německé říše! Toto se prosím veřejně hlásalo již v letech 1900 až 1901.

Roku 1909 to došlo tak daleko, že Všeněmecký svaz podal říšskému kancléři von Bülowovi Memorandum, že když Němci  zahájí ozbrojený boj proti Čechům, vyzve Všeněmecký svaz říšské Němce k pomoci soukmenovcům, aby rozhodli národnostní boj ve prospěch Němců! Tak kdo tu byl agresorem a kdo měl být obětí? (Deutsches Zentralarchiv, Potsdam, fond Alldeutscher Verband, Abt.220,Folge 20, Mappe 70, Nr.540/1 Schönerer-Bewegung in Österreich, Bl.40, in Amort 1971,47.)

Pangermán Rakušan Perger  v únoru roku 1901, tudíž před Jesserem, psal:

„Trn už konečně musí ven z německého těla, i kdyby se to mělo provést zákonným vypovězením všech obyvatel sudetských zemí hlásících se k české národnosti, které lze snadno nahradit přivoláním Němců z Uher a přistěhovalectvím z Německé říše“. (ibidem,  Deutsches Zentralarchiv Potsdam). Již tehdy vídeňský pangermán Perger věděl, že Čechové Němcům ve svém historickém území nikdy dobrovolně neustoupí.

Tak, pánové, sudetoněmečtí badatelé! Kdopak chtěl jako první koho vyhnat z vlastního území? Čechové, Slované, Italové, nebo  pangermánští Němci?? Kdo tu připravoval protislovanskou a protiitalskou válku?? Toto vše po krachu pangermánů v I. světové válce později uskutečnil Hitler za  lví pomoci henleinovců, Sudetoněmců, a dalších německých pátých kolon v jiných zemích  - a nikdo jiný! Bylo vyhnáno 250.000 Čechů z pohraničí, což rozlítilo i Angličany a přijel jim pomáhat i londýnský starosta, a dál téměř 100.000 Čechů z vnitrozemí (Neveklovsko,Sedlčansko, Benešovsko, Moravsktřebovsko, Drahanská vysočina,Vyškovsko).

Na tomto místě se nabízí zásadní otázka. Znají tato historická fakta naši politikové?? Anebo se nechávají záměrně ohlupovat nehistorickými bláboly dnešních sudetoněmeckých či zahraničních předáků?? A ví toto vše vůbec též zástupci brněnského magistrátu a sociální inženýři a inženýrky různých lidskoprávních hnutí, zvaní lidově „sluníčkáři“, i zástupci  stran jako je KDU, Zelení, Žít Brno atd.? Ví toto omlouvači sudetskch Němců??

Zde máme doloženo již před Jesserem užití termínu „sudetské země“ ve smyslu výhradně, jen a jen - jak by řekli matematikové -, zeměpisném, nikoli etnologickém nebo etnografickém. Výhradně ve smyslu „starorakouské alpsko-sudetsko-krasové geografie“!Toto určení je naprosto závažné pro další rozbory sudetismu jako ideologie.

Toto vše pak akceptovali po porážce Německa a Rakouska všichni Němci, kteří sídlili na území zrozeného Československa. Nejdříve čekali na úspěch dvou rebelií, zosnovaných ve prospěch posledního rakouského císaře Karla I. v tehdejších Uhrách. Povstání, které mělo zbudovat novou bavorsko-rakousko-uherskou monarchii pod Karlem I. Habsburkem však zmařila nejen vítězná Dohoda, ale především samotní Maďaři v čele s  regentem Miklósem Horthym von Nagybány a hrabětem Bethlenem.