České národní listy

Historie zrady I

Vyškovský německý jazykový ostrůvek, 1918 – 1946,

PhDr. Václav Šůstek, CSc.

Vydal Výbor ZO Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově, 2010

Předmluva

Připomeňme si ještě, že německý jazykový ostrůvek tvořilo sedm obcí a jedna osada. Ostrůvek se dělil na „část horní“ s obcemi Lysovice, Zvonovice, Kučerov, Rostěnice a Hlubočany s osadou Terešov, kde tvořilo německé obyvatelstvo 70-90%.“ Dolní část „ tvořily obce Komořany a Čechyně, kde bylo zhruba 40-60 % Němců. Obyvatelé byli většinou rolníci. Žili na úrodné půdě, dobře hospodařili, udržovali si své zvyky, kroj i dialekt a žili spokojeně vedle české menšiny . Z národnostního hlediska nebyly zpočátku žádné problémy. Ty začaly vznikat až později.

Není  naším cílem zkoumat celý proces vývoje jednotlivých národů a národních států. Stačí připomenout, že  národnostní rozpory ostře vystoupily za Rakousko-Uherska, kdy se na rozhraní 18. a 19. století rodí v Evropě moderní nacionalismus. Tento vývoj se pak odrazil v českém obrození a ve zvýšených germanizačních  snahách vládnoucí německé buržoasie.

Německá menšina v českých zemích využívala svého neodůvodněného postavení panského národa a snažila se všemi prostředky udržet uměle vytvořenou nadvládu nad českou většinou. Jak se to projevovalo na vyškovském jazykovém ostrůvku , je podrobně popsáno v této práci.

Publikace, kterou Vám předkládáme, mapuje problematiku vztahů mezi Němci a Čechy se zaměřením na vyškovský jazykový ostrůvek, od vzniku československé republiky až do konce druhé světové války a  na dokumentech ukazuje, že se  převážná většina vyškovských  Němců  nikdy nesmířila s existenci ČSR a po celou dobu jejího trvání smýšlela a jednala  proti jejím zájmům- Po okupace Čech a Moravy pak převážná většina byla převzata do Hitlerovy NSDAP, mnozí se stali členy SA, SS, bezpečnostní policie a gestapa, a protože uměli česky a znali poměry, byli nebezpečnější než říšští Němci. Někteří se přímo podíleli na okupační správě, jako kupř. Arnold Essler, bývalý ředitel německé školy v Lysovicích, Johann Drabek, „Ortgruppenleiter der NSDAP“, vládní komisař Karl Matzal, vedoucí nacistů na Vyškovsku Karl Janoschek a celá řada dalších, kteří přímo ovlivňovali německou správu Vyškovska. Tato vedoucí vrstva, ale i obyčejní Němci projevovali zvláštní pýchu a nadřazenost. Plně souhlasili s teoriemi o nadřazenosti německé nordické rasy a panského německého národa, předurčeného vládnout ostatním „rasově méněcenným“ národům. Cítili se již pány Evropy a s postupujícími vítězstvími rostla jejich arogance a panovačnost ve vztahu k Čechům. Domnívali se, že již není třeba skrývat, že „Němci jsou pány a Češi méněcenný národ“.

Jejich vztahy k českému obyvatelstvu vyplývaly z jednoznačného stanoviska rasově politického úřadu NSDAP k národnostní politice vůči cizím národům, které zdůrazňovalo, že: „Na Čechy je třeba pohlížet z rasového hlediska stejným způsobem jako na Poláky: převažují u nich ostické rysy, a proto je nelze poněmčit jako celek, i když pro poněmčení přichází v úvahu větší část Čechů než Poláků. V osobním styku se německý voják řídí podle týchž principů, jež jsou platné pro ostatní slovanské národy. Z národně politického hlediska je Čech pro Němce právě takovým nepřítelem jako Polák. Má-li Čech v daném okamžiku poněkud jiné postaveni než Polák, je to pouze dočasný důsledek okolností, za kterých došlo k rozbiti Československa.“ Tuto linii doplnil po svém nástupu v říjnu 1941 zastupující říšský protektor Heydrich v nástupním projevu, když prohlásil, že „tento prostor se musí stát německým a Čech tady nemá už konec konců co pohledávat“.

  Vyškovští Němci s nadšením souhlasili s plány na vyhlazení „méněcenných“ Židů a většiny Slovanů, které nebude možno germanizovat, a iniciativně plnili všechny zločinné příkazy Hitlerovy kliky. S uspokojením se vyjadřovali o konkrétních protižidovských opatřeních na Vyškovsku, vyslovovali souhlas s tvrdým postupem proti českým „velezrádcům“ a s vystěhováním českého obyvatelstva z mnoha vesnic Vyškovska a Drahanské vysočiny. Byli to oni, kteří si vymohli zákaz usazování těchto vyhnanců v obcích německého jazykového ostrůvku. A zůstali věrni nacismu až do úplného konce třetí říše.

 Jejich dlouhodobou protistátní činnost nelze nazvat jinak než zradou.

Je s podivem, že  tato tématika byla dlouhodobě opomíjena a doposud neexistovala vědecky fundovaná práce, která by tuto zradu  zdokumentovala. To zapříčinilo, že dodnes většina obyvatel vyškovského rajonu nemá v této otázce jasno, což umožňuje na druhé straně potomkům odsunutých Němců hovořit o nespravedlivém „vyhnání „ německého obyvatelstva,o „právu na vlast“, o „navrácení německého majetku“, či v poslední době dokonce o „genocidě“

Výbor ZO ČSBS ve Vyškově   proto uvítal, že PhDr. Václav Šůstek, který zpracoval obsáhlou práci o česko-německých vztazích vůbec a na Vyškovsku zvlášť, nám povolil použít výběr z jeho práce k dokumentaci vývoje na německém jazykovém ostrůvku. Je cenný zejména tím, že uvádí fakta a dokumenty, které není možno zpochybnit a přehledně  sleduje posloupnost událostí v souvislosti  s celostátním děním. Zájemcům o širší rozhled doporučujeme studium jeho práce, která je ve všech knihovnách bývalého vyškovského okresu. Tímto také vyjadřujeme PhDr. Václavu Šůstkovi  naše poděkování

Jsme přesvědčeni, že čtenáři, kteří se seznámí s obsahem této publikace, pochopí nezbytnost řešení poválečné situace odsunem německého obyvatelstva s říšským státním občanstvím tam, kde se sami dožadovali – Heim ins Reich - /Domů do říše / a že požadavek odsunutých Němců na zřízení  pamětní tabule ve Vyškově s nápisem : „ Na památku dřívějších obyvatel vyškovského jazykového ostrůvku, kteří po staletí až do roku 1945 žili s českým obyvatelstvem v poklidném sousedství“! nelze chápat jinak, než jako provokaci a snahu zastřít lidem, kteří tuto dobu neprožili, skutečnou historickou pravdu.

Výbor ZO Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově