Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dnes to vypadá, jako by Němci nic nedělali, jen Češi. To je ale velká lež

5. 2. 2024

Dnes to vypadá, jako by Němci nic nedělali, jen Češi. To je ale velká lež

Manžel nastoupil 1. října 1945 vojenskou prezenční službu v Nových Hradech. Tam Němka zastřelila dva vojáky, kteří byli na stráži. Takových případů bylo více. Wehrwolfové řádili v lesích a vojáci museli chodit jen ve skupinách.

 

Tatínek dostal vysídlovací dekret, na kterém stálo: „Vaše nemovitost Dublovice 115 byla vyvlastněna k účelům obrany státu ve prospěch Německé říše. Byla odhadnuta se zabaveným živým a mrtvým inventářem, se zásobami a ostatním příslušenstvím na 126 000K“. Nikdy jsme  ovšem nic nedostali. Stěhovali jsme se v říjnu 1943 s našim třiaosmdesátiletým dědečkem. V té době byl jeho nejmladší syn  a bratr maminky v Berlíně – Plötzensee odsouzen k trestu smrti. Byl členem Obrany národa.

 

Když nám německý důstojník zabavoval auto, řekl tatínkovi, že jsme jen první etapa, že bude vystěhováno celé území Čech a Moravy.

 

Našli jsme útulek na výměnku ve statku maminčina bratrance. Některé věci musely zůstat v bednách na sýpce a leccos se tak zničilo. Jinak jsme žili u velmi hodných lidí a dobře jsme se snášeli. Bylo to mimo zabrané území.

 

Vrátili jsme se v červenci 1945. Vše dřevěné bylo spáleno (vrata, hradba, včelín, altán), někde byly vyřezány i krovy. Našim autem utíkal německý důstojník na Západ. Odškodnění jsme nedostali. Zhodnotit škody již dnes nedokážu, ale bylo to včetně auta dost.

Manžel nastoupil 1. října 1945 vojenskou prezenční službu v Nových Hradech. Tam Němka zastřelila dva vojáky, kteří byli na stráži. Takových případů bylo více. Wehrwolfové řádili v lesích a vojáci museli chodit jen ve skupinách. Dnes to vypadá, jako by Němci nic nedělali, jen Češi. To je ale velká lež.

Libuše Pauknerová, tehdy Dublovice