České národní listy

V Jablonci se soudí u okresního soudu opět kauza šlechtického rodu Walderode. Podobně jako kauza Salm trvá již od roku 1992 (!!). Vrátil ji tam krajský soud,který naznal, že je třeba prověřit nové důkazy  o provinění se zesnulého dr. Karla Walderode vůči státu. Spory trvají již dobré dvacetiletí, a jako vždy v těchto případech jde o maličkost státního majetku - o miliardy.

Nemá smysl podrobně rozebírat mechem obrostlou kauzu, která se  neustále resuscituje, ironicky řečeno, "jako upíři v Transylvánii". Zde jen upozorníme na skutečnost, že se u soudů i v médiích po desetiletí objevují stále tytéž právní mantry -  "byl nebyl ve wehrmachtu, byl nebyl členem Henleinpartei, podepsal nepodepsal přihlášku k reichu?" Upomíná to chtě nechtě na pohádky typu Chytrá horákyně - "kauza oblečená nebo nahá?", nebo na pohádku Pyšná princezna, kde starý senilní král se neustále ptá - "Našli, rádcové moji, našli? Nenašli..."

Základní otázka, kterou lze položit, zní - provinil se či neprovinil JUDr. Karl des Fours Walderode proti republice za okupace ? Zatímco u jeho příbuzných je tato otázka vyřešena ve prospěch státu již dávno - například strýc Kuno Walderode byl nacista, stejně jako Anna Galliová, jeho druhá manželka,  - není tomu tak i v případě tohoto zesnulého právníka.

Zde  vyvstává dojem, jakoby některé  soudní instance byly nejen slepé, ale též hluché a chromé. Tak to vnímají nejen odpůrci restituce Walderode v Turnově a jinde, ale také my odbojáři, kteří jsme seznámeni  dle nás se stejnou právní WATERGATE v případě kauzy Salm. Na tomto místě poukážeme na důkazy o JUDr. Walderode, uveřejněné bez jakýchkoli žalob protistrany ve čtyřech knihách.

První kniha, poměrně tenká, je z pera dr. Petra Stehlíka, brněnského genealoga, zabývajícího se jak kauzou Salm, tak kauzou Walderode. Jemu patři historický primát v rozkrývání těchto kauz jako badateli. V útlé knížce "Skandální pozadí velkých restitučních kauz šlechty (GARN Brno 2003, str.73-76) autor uvádí,cituji: "Karl hrabě des Fours-Walderode se v roce 1930 přihlásil k německé národnosti. Byl od roku 1937 do roku 1939 konceptním úředníkem Svazu německých velkostatkářů v Praze. V té době také vstoupil do nacistické strany Sudetendeutsche Partei" (autor dále cituje seznam členů SdP a členskou legitimaci pana hraběte) " V roce 1939 požádal o říšskoněmeckou státní příslušnost. Od jara 1940 byl vedoucím právního oddělení Zbrojovky v Praze. Od 5.9.1941 byl příslušníkem německé vojenské tlumočnické čety jako tlumočník anglického, francouzského a italského jazyka, později byl přeložen na Abwehrstelle Prag (nacistická vojenská rozvědka) jako překladatel. V roce 1943 byl propuštěn do civilu, protože se vyreklamoval ke správě svého velkostatku." Tolik citát z první knihy, kterou uvádíme.

Druhá silnější kniha je známý sborník restitučních kauz CUI BONO RESTITUCE. Citujeme druhé vydání ( Praha 2007,str.62, kde se k výše uvedeným tvrzením doplňuje: "Od 15.5.1942 do do 25.11.1943 byl v říšském vojenském svazku - ve Wehrmachtu ( z toho ve výcviku u pancéřovém oddílu v Neu Ruppin do října 1942)", konec citátu. Na tomto místě bychom měli volat spolu s klasikem třídního boje V.I.Leninem známý výrok "Sancta Simplicitas!" Svatá Prostoto!  To si  kompetentní úřady a soudy  vskutku nemohly ověřit pravdivost těchto tvrzení svou úřední činnosti například v archivech Spolkové republiky Německa? Co a kdo jim v tom bránil?? Anebo tu nebyl zájem státu ověřovat tato fakta v souvislosti s ochranou doposud státního majetku či majetku samospráv?? Při řádném ověření těchto skutečností by otázka provinění či neprovinění pana dr.des Fours-Walderode byla snad vyřešena jednou provždy.

Třetí, již hodně tlustá kniha, je dílo pana docenta JUDr. Josefa Bendy, "Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989" (Studie 8/2010 Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky) pod patronací jedné z největších právních kapacit státu, ústavního experta, emer. vedoucího katedry státu a práva Karlovy university, universitního profesora JUDr.Václava Pavlíčka,CSc. Kniha o pětistech sedmdesáti a jedné stránce rozebírá kauzu Walderode na čtyřicetidevíti a půl straně. Nebudu děsit čtenáře citací těch devětačtyřiceti stránek. Jen poukáži na doplnění důkazů  týkajících se názoru o provinění se pana dr. Walderode vůči státu o návštěvní knihu zámku Hrubý Rohozec, prokazující návštěvy gestapáků u pana hrabte na tomto zámku (viz str. 217 citované knihy). Tyto návštěvy podle knihy potvrdil i svědek Zdeněk Pavelka. Ke kauze prohlásil ústavní expert prof.Pavlíček toto: "Walderode podepsal dotazník, že se hlásí k německé národnosti a že byl členem Henleinovy strany. Uvádí tam i další skutečnosti, které po válce popíral" (viz str. 218 citované knihy, poznámka 1603.) K tomu snad nemusíme vůbec nic dodávat.

Nakonec uvádíme ještě knihu čtvrtou - a nejtlustší. Je to II.vydání knihy docenta Bendy s rozsáhlou předmluvou pana profesora Pavlíčka ( Tuláček Praha 2013). Má rovných osmset šestnáct stran (!) a kauzu Walderode líčí na stranách 238 až 314, celkem na sedmdesáti osmi stránkách (!!) Tam jsou popsány podrobně všechny podvody, právní lapsy a mediální paobrazy, vykonstruované  pro ohlupování široké veřejnosti v této WATERGATE kauze počínající podvodem magistrátního úředníka Steklého vydávající po válce dr. Walderodovi osvědčení spolehlivosti proti dekretům (!) Popisuje též návštěvu dr.Walderode - u samého říšského protektora von Neuratha a uvádí přímo podpisy návštěvní knihy (!!) Co dělal šlechtic tvrdící, že je "český vlastenec" - u říšského protektora?? Tam takový neměl co pohledávat!

A co dělali všichni ti exministři Rumlové, kteří dr. Walderodovi vydávali občanství k restituci dle obskurních výjimek??

My odbojáři se ptáme s latiníky " Qui usque tandem,Catilina  ??  "Jak dlouho ještě, právní Catilinové a kompetenti, budete vléci tuto kauzu, ke škodě státu, práva i občanstva,a proti dekretům presidenta Budovatele a Národního shromáždění??  Kolik ještě tlustospisů bude nutno sepsat,vydat a prosadit u ouřadů,aby toto vše skončilo ve prospěch republiky, a nikoli ve prospěch zesnulých aktérů protektorátu a jejich nástupců? Stát musí  konečně rozhodnout, bude-li bourat sám sebe, anebo bude chránit dekrety i sebe a občanstvo.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice