České národní listy

Čs. legionáři v boji u Bachmače - naši hrdinové

Vrchní velitel ruských armád generál Brusilov:

„Čechoslováci věrolomně opuštění u Tarnopole ruskou pěchotou bili se tak, že by všichni měli před nimi padnout na kolena. Jedna brigáda zadržela několik divizí. Padl květ československé inteligence. Jako prostí vojáci se bili a umírali učitelé, advokáti, inženýři, spisovatelé, známí veřejní pracovníci. Ranění prosili druhy, aby je zabili, jen aby nepadli do rukou Němců, kteří raněné Čechoslováky, zajaté v boji, trápí a mučí.“

A my bychom mohli dodat, že naše raněné legionáře Němci stříleli, či věšeli jako zrádce. Stejně tak si počínala i rakousko-uherská armáda.

Obdobně tomu bylo i v druhé světové válce. Zajatí českoslovenští vojáci a důstojníci byli Němci po krátkých výsleších a mučení zpravidla zastřeleni.

Cesta do Bachmače

Slavná bitva československé brigády u Zborova 2. července 1917 je v dějinách našeho národa mezníkem revolučním: Opět po prvé po třech stech letech stojí před světem československé vojsko a dobývá národu první předpoklady mezinárodního uznáni státní samostatnosti.

Teprve ruská revoluce, která začala 12. března 1917, umožnila hlavě československého odboje T. G. Masarykovi, aby přibyl do Ruska, a on také v noci z 15. na 16. květen přijel z Londýna do Petrohradu.

Co bylo hlavním problémem naší revoluce po Zborovu, oč usiloval T. G. Masaryk? Zorganizovat co největší československé vojsko, co nejlépe je vyzbrojit a zocelit, aby se mohlo co nejúčinněji osvědčit na frontě, na níž se světová demokracie sráží se zpátečnickou Evropou.

¨

Zborovské vítězství posílilo významně mezinárodní politickou situaci československého revolučního hnutí, ale zápas o jeho konečné vítězství byl teprve v začátcích. Byl to zápas tím těžší, čím více se ruská revoluce obrací k svým vnitřním, ruským úkolům, čím rychleji rozmetává starou carskou armádu.

Postavení československé brigády je obtížné vojensky i politicky. Je především nutno vyvést československé revoluční vojsko z fronty, která se po nezdařené ofensivě, jejíž součástí byla také bitva zborovská, zřítila, a do níž ze západu, ze severu a z jihu proudí nezadržované vlny nastupujících německých a rakousko-uherských armád.

V několikadenních ústupových bojích, které stojí více obětí než bitva zborovská a kterým se dostává historického názvu Tarnopol, se československé brigádě podařilo zachránit nejen svou existenci, nýbrž i své slavné jméno, a proklestit si cestu na Ukrajinu, kam byla stažena na odpočinek.

Zborov a Tarnopol se tak staly základním kamenem Masarykovy realistické revoluční politiky. V jejich jméně vyzývá Čechy a Slováky ke vstupu do československého vojska, v jejich jméně organizuje československý branný boj i na frontách západních, ve Francii a v Itálii, v jejich jméně revolucionuje českou a slovenskou politiku v Rakousku-Uhersku.
 

Po Zborovu a po Tarnopolu vyrůstá československá brigáda za několik měsíců v československý armádní sbor, a první československé jednotky odjíždějí přes Archangelsk a přes Murmansk na Západ, aby se tam staly základem větší samostatné československé armády.

Stejně úspěšně s úkoly vojenskými řeší Masaryk také politické postavení československého vojska v ruské revoluci. Smlouvami s ruskými vládami a s ruským hlavním štábem a dohodami se Spojenci zajišťuje jeho nezávislost: Československé vojsko je samostatné vojsko budoucího československého státu; je určeno toliko pro boj proti Ústředním mocnostem, proti Rakousku-Uhersku a Německu, a do vnitřních ruských poměrů se nebude vměšovat; na Rusi setrvá dotud, dokud bude Rusko proti Ústředním mocnostem bojovat, a tohoto boje se účastní co nejvydatněji.
Ukrajina, kde československé vojsko žilo, však spojeneckou frontu opouštěla. Když pak nabyla v Kyjevě vrchu vláda ukrajinské Centrální rady, která prohlásila 25. ledna 1918 Čtvrtým universálem Ukrajinu za samostatnou a 9. února sjednala s Německem a s Rakouskem-Uherskem mír - československému vojsku nezbylo než z Ukrajiny odejit. Tak se začaly naše jednotky, které byly na Ukrajině nejdále na západ, 13. února soustřeďovat v Žitomíru a v Berdičevě, a s nimi se dala celá 1. československá divize, rozložená na pravém břehu Dněpru, na pochod za 2. divizí, rozloženou na břehu levém.

Centrální rada si pozvala, na podporu svého panství na Ukrajině proti bolševické vládě, Němce, kteří postupovali za československým vojskem. Po srážkách s německými oddíly před Dněprem a na Dněpru bojuje československé vojsko ve dnech 7. až 14. března 1918 historickou bitvu u Bachmače. V ní společně s ruskými bolševickými oddíly hájí ukrajinské území proti okupantům a zachraňuje svou nedotknutelnost a svobodu svého pohybu.

A protože v těchto dnech, 3. března 1918, i Moskva uzavřela v Brestu Litevském s Německem a s Rakouskem-Uherskem mír, připravuje se československé vojsko na Masarykův příkaz ze 7. března na západní bojiště, kde se ve válce proti ústředním mocnostem pokračuje. Chystá se na cestu do Francie, kam Masaryk odjíždí, jak píše, jako jeho "kvartýrmajstr“. (Od Zborova k Bachmači, Čin, Praha 1946, str. 9-11)

Připravil dr. O. Tuleškov