Byli jsme před Rakouskem, prohlásil František Palacký, budeme i po něm,
Byli jsme před Rakouskem, prohlásil František Palacký, budeme i po něm,
Byli jsme před Evropskou unii, budeme i po ní, dodáváme my
František Palacký, otec českého národa, svého času zastával stanovisko, že kdyby nebylo Rakouska, museli bychom ho vytvořit. Domníval se ještě v r. 1848, že může být pro nás ochranou před nebezpečným Německem a případně i před Ruskem. Tehdejší austrolavismus vycházel z faktu, že převážnou část obyvatelstva Rakouska tvořili Slované. S růstem demokratických tendencí proto bylo možné očekávat i zvýšení role Slovanstva v říši. Ale k tomu nedošlo. Němci si své privilegované postavení v Rakousku velmi hlídali, slovanské národy drželi zkrátka v podřízenosti A tak se František Palacký přesvědčil, že austroslavistická cesta k lepší budoucnosti rakouských Slovanů, tedy ani českého národa, nepovede. V roce 1865 své dosavadní neblahé zkušenosti s rakouským němectvím a celkovou deziluzí s habsburskou monarchií vyjádřil větou: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm.“.
Ještě několik vět k Všeněmeckému parlamentu, který se konal v r. 1848 ve Frankfurtu. I F. Palacký byl na něj pozván, ale odmítl se jej zúčastnit dopisem z 11.4.1848, kde kromě dalšího uváděl: „.Jsem Čech rodu slovanského, i se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal sem se zcela i na vždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale od jakživa zvláštní a sám o sobě stávající; panovníci jeho účastnili se od věkův ve svazku knížat německých, národ ale sebe sám nikdy k národu německému nepočítal, aniž, také od jiných po všecka století kdy k němu byl počítán. Celé spojení země české nejprvé se svatou říší německou, a potom s německým spolkem, bylo od jakživa pouhé regale, o kterém český národ, čeští stavové, sotva kdy chtěli věděti, aniž toho sobě všímali… Celému světu jest povědomé, že císařové němečtí, co se této jich hodnosti dotýče, od jakživa s národem Českým ani dosti málo činiti neměli, že jim v Čechách ani nad Čechy nepříslušela moc ani zákonodární, ani soudní, ani exekutivní; že nikdy neměli práva, vybírati ze země vojsko neb jaké regalie, že země česká spolu se svými korunními zeměmi nepočítala se k žádnému z někdejších desíti krajů německých, že příslušenství k říšskému soudu komornímu nikdy se na ni nevztahovalo atd., že tudíž celé dosavadní spojení země české s říší německou pokládáno i považováno býti musí, nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka s panovníkem. Žádá-li ale kdo, aby nad tento dosavadní svazek mezi knížaty nyní spojil se národ český sám s národem německým, jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemající žádného historického základu právního, jemuž já o své osobě hověti oprávněna se necítím, pokud neobdržím k tomu výslovného i platného mandátu.“
I T.G. Masaryk se po určitou dobu domníval, že lze říši rakouskou trpělivou a usilovnou prací zdemokratizovat. Když těsně předválečné době zjistil na vysokých vídeňských místech, kde měl své kontakty, že po vítězné válce pro Rakousko-Uhersko a Německo, říše Slovanům vezmou i ta malá práva, která si za dlouhá desetiletí vydobyli a germanizace bude urychleně pokračovat, rozhodl se odejít do exilu, aby bojoval spolu se svými stoupenci a českým lidem za samostatný československý stát.
V současné době nemáme žádný zájem o státoprávní spojení s Německem či landsmany. Ti zradili republiku v době pro nás nejtěžší. A nejen to! V porobeném protektorátu stáli ve své velké většině na straně německých agresorů a našich katanů. Přesto jsme je nechtěli po vítězné válce odsunout ze života, ani je čechizovat, my jsme je jen přesídlili domů do říše, kam chtěli. Tam je jejich vlast. Ať tam zůstanou a žijí v pokoji. Se slušnými Němci se nemusíme smiřovat. Již dávno k tomu přirozenou cestou došlo. S těmi, kteří lež mají jako každodenní chléb, je nemožné se domluvit. Pro začátek bude stačit, když přestanou lhát sami sobě o domnělých právech, které nikdy neměli a ani dnes nemají. Právo na původní vlast, na odškodnění a restituce nadělili sami sobě, ač sami musí vědět, že tato „práva“ nemají mezinárodněprávní základ, a proto jsou z hlediska právního nulitní. Hru na novelizaci stanov s nimi odmítáme hrát. Každý uvážlivý člověk jen s kouskem selského rozumí ví, že se nemůže vzdát práv, která nikdy neměl a nemá.
J. Skalský
