České národní listy

„Sankce se vždycky nakonec obrátí proti všem a nejvíce proti tomu, kdo je zavedl.“ Evropa brzy pozná, zda je dostatečně silná a má dostatek zdrojů na to, aby vedla dvě velké obchodní války najednou.

Současná resoluce nebo usnesení Evropské unie o právech Afričanů v Evropě odporuje nejen historickým reáliím středovýchodní Evropy, ale nevystihuje ani přesně pozici otrokářství v dějinách Evropy západní.

Co když i Německo chce být opět veliké? Jestliže se Amerika skutečně stáhne z Evropy, mohou se Německu uvolnit ruce. I když je nová administrativa v Bílém domě bude i nadále škrtit ekonomicky, nejenom cly. Základem německé „obnovy“ může být znovu Drang nach Osten. Pokud je to pravda, měli by se mít zejména Češi znovu na pozoru. Jsou jako vždy první na ráně. Naivní jedinec namítne: „Jsme teď přece spojenci!“ Realista odpoví: „Dánsko je též spojencem USA a nejspíš brzy přijde o Grónsko.“

Ráno 11. srpna 1904 začali Němci střílet na hererské povstalce z kanonů a samopalů. Bitva u Waterbergu skončila hererskou porážkou. Za poslední vodní nádrží Němci postavili několik set metrů dlouhý plot se strážními posty. Něco takové se stalo v koloniální historii poprvé. To, že byla na Hererech spáchána genocida podle nich dokládá následný „Vernichtungsbefehl“, rozkaz o likvidaci, který vydal generál Trotha. V něm píše, že všichni Hererové musí opustit území obsazené Němci, kdo tak neučiní, ten bude zastřelen.

Podle Hengariho však Německo odmítá označit platbu za „reparace“. Místo toho chce hovořit o „zahojení ran“. Namibijský vyjednávací tým to ale považuje za nedostatečné.

Německo uznalo potlačení Hererova a Nama povstání v bývalých koloniích Německé říše jako genocidu. Federální ministr zahraničí Heiko Maas (SPD) oznámil, že africká země by měla být podporována „jako gesto uznání nesmírného utrpení“ programem v hodnotě 1,1 miliardy eur na rekonstrukci a rozvoj.

Podle Hengariho však Německo odmítá označit platbu za „reparace“. Místo toho chce hovořit o „zahojení ran“. Namibijský vyjednávací tým to ale považuje za nedostatečné.

Zkrátka proto, že u nás za tři roky zdražily potraviny o čtvrtinu a naše reálné mzdy se od covidu propadly v Evropě nejvíc ze všech.

Jaká bude životnost Zelenského, Kyrylo Budanova a jejich režimu, se teprve ukáže. Stejně tak se ukáže, co zbyde z území Ukrajiny Ukrajině a v jakém stavu bude ukrajinský státní rozpočet poté, až velkorysé dary a méně velkorysé půjčky Západu definitivně vyschnou. Pak nastane velký a laciný výprodej ukrajinských nerostů, surovin, polí, elektráren a továren. Ukrajincům poté nejspíš nezbyde nic než holé ruce k práci, aby všechny ty dluhy zaplatili. To je cena za prohru ve válce. A Ukrajina už dávno válku prohrála, a ne že ne.

Cesta třetí. Samostatná Česká republika. To znamená, že už nyní se musíme začít chovat přátelsky k Rusku. Máme uzavřenou dvoustrannou obrannou smlouvu s USA (DCA); a zcela vážně, budeme potřebovat podobnou vojenskou smlouvu i s Ruskem! Současná ruská doktrína respektuje hranice států k roku 1914, a vypadá to, že Putin přesvědčil Trumpa, že USA jsou dědicem britského impéria, jen si to dědictví musí převzít! Maďarsko a Rumunsko očekávají, že na Putinově chápaní světa vydělají; Polsko masivně investuje od ochrany svých hranic. Je na Česku, aby začalo kalkulovat s ruskou kartou, která vůbec není špatná; Rusko české hranice v současné podobě uznává. Naše samostatnost stejně bude založena na diplomacii a obchodu. 

Vyhlídky nejsou zářné, pomineme-li klimatologický pohled na věc. Náprava nepřijde, pokud si neřekneme pravdu. Je nezbytné demontovat bruselský monopol na interpretaci informací, změnit personální obsazení pozic ve veřejných médiích a veřejné správě, které nekriticky evropské autoritářství podporují a umožňují mu drolit kdysi pevné demokratické zásady v naší zemi založené na zdravém rozumu. Shovívavost není na místě, jde o naši existenci. 

Autor článku (napsal i román Hamižnost ) Jan Kazík

Podvody ve federálním rozpočtu dosahují 500 miliard dolarů každý rok. Státní pokladna není schopná projít auditem. Do nedávné doby odcházely platby ze státní pokladny bez platebního kódu, bez informace, proč byly peníze vyplaceny, nebo kontroly oprávněnosti platby.

Čeští poslanci by nyní novou rezoluci ani přijmout nemohli, protože český postoj k Ukrajině závisí více než kdy dřív na tom, jaký další krok učiní obě evropské jaderné mocnosti.

Třetí cesta, kterou autor nazval ruskou, a sám ji nazývám rakousko-neutrální, má v sobě mnoho pozitivního - za předpokladu ekonomického a na Ruské federaci  státoprávně nezávislého trendu. Tím mám na mysli stabilní pozici Polska a Maďarska, které by pravděpodobně přistoupily na ekonomickou spolupráci s Ruskou federací (po skončení ukrajinského konfliktu), ale nikdy na spolupráci státoprávní. Ty si vždy zachovají své pozice (pokud velmocenský koncert neurčí jinak). Pro státy s omezenou suverenitou jako je Slovensko nebo Česko podle mé optiky vidění je možná cesta zachování státnosti jako "republikánsky rakouská" to jest NEUTRALITA.  Rakouská republika nemá konflikt ani se Západem, ani s Ruskou federací, a její pozice je takto dlouhodobě výhodná ve všech směrech.

Žijeme v době integrující se Evropy a světa v rámci euroamerické civilizace. Potýkáme se s přibývajícími následky devastace přírody a stupňující se nesouměřitelnosti životní úrovně a kvality života u různých lidských skupin. Vrcholoví politici se dohadují, jak řešit finanční krizi. Avšak ani vlády ani opozice nemají co nabídnout. Negativní jevy nejenže neodcházejí, ale ještě jich přibývá. Je na čase pojmenovat příčinu a vyslovit předpoklad, že jde o systémovou disfunkci.

Jeho český host (prezident Havel pozn. ČNL) nenalezl ani slovo, aby se ohradil alespoň proti výrazu "zločin", reagoval více než podivně. Připojil se vlastně k vyslechnutému tvrzení větou, že "u nás zdomácněl názor, že šlo o mstu, založenou na etnickém principu".

Rakousko se zavázalo, že po smluvním  urovnání čs.-rakouských vztahů, nebude podporovat požadavky tzv. Novorakušanů. Tento svůj závazek však nedodrželo. ČNL

Zeihsel: Oficiální údaje o oběti vyhánění činí 241. 000. Přesné prokázání je sice těžké, chybí přístup k archivům. Německo-česká komise historiků mluvila o 20-30.000, počítala jen prokázané oběti. Vyhnání je českou veřejností považováno za zaslouženou odplatu.

Dekrety prezidenta republiky jsou nedílnou součástí československého a nyní již českého právního řádu. Jsou postaveny na roveň všem ostatním zákonům, ať již předválečným, nebo poválečným. Z toho vyplývá, že rakouský požadavek na zrušení dekretů znamená hrubé a podle mne i bezprecedentní vměšování do zákonodárné moci ČR. Jde o pokus závažnější o to víc, že zasahuje do věcí, které se Rakouska vlastně vůbec netýkají.

AfD má podporu na východě spolkového státu, kde volební mapa s výjimkou Berlína jednoznačně patří této straně. Přístup k Alternativě pro Německo zcela logicky vyvolává u „východních“ voličů nevoli, protože nikdo nechce slyšet jejich hlas. Tři desetiletí po sjednocení Německa se dokonce objevují úvahy o možném dělení země.