„DOBA - Nový světový řád a konec české státnosti?“
„DOBA - Nový světový řád a konec české státnosti?“
31. března 2025
Nemáte věž, střelce, ani dámu. Ještě tři, čtyři tahy a prohrajete. Víte to. Můžete rovnou položit krále anebo trapně natahovat partii. V takové pozici je Evropská unie. Svět se mění, stává se multipolární, přičemž definici multipolarity si na svá bedra vzaly tři státy: USA, Rusko a Čína. V jejich společném zájmu je, aby multipolární bylo ve skutečnosti tripolární. Evropa se nemůže podílet na světové moci, protože pak by si o své místo řekli i Indie, Afrika, Latinská Amerika. A to je to poslední, co by Washington, Moskva a Peking chtěli připustit.
Když si uvědomíme tuhle banalitu, pak pochopíme nejen současné dění, ale odhadneme i budoucí vývoj.
Pro USA a Rusko jsou tzv. mírová jednání o Ukrajině zástěrkou pro dosažení jiných cílů. Ani jedna z velmocí nemá zájem jednání urychlit. Už se zdá, že bude příměří, a v tom Kreml nebo Bílý dům do toho hodí vidle. Tu Američané chtějí po Ukrajině více nerostů, tu zase Rusové požadují návrat ruských bank do SWIFT. Rozumí si. Návrat Ruska k placení v dolarech je přitom v primárním zájmu USA. Rusové už tři roky uzavírají kontrakty v nedolarových měnách, a navíc, nutí k tomu i státy BRICS, což je třetina světové ekonomiky. USA mají dluh šplhající k 38 bilionům dolarů, nutně potřebují, aby i pro multipolární svět byl dolar měnou číslo jedna. Logické, pokud by Američané vznesli požadavek vůči Rusku, aby obchodovalo v dolarech. Světu se oznámí, že je to ruská podmínka pro mír. Dokonalé.
Dokonalé, protože černý Petr zůstal Evropě. Platební systém SWIFT je ve skutečnosti družstvo sídlící v Belgii. Pokud EU ruské banky vrátí do systému, zesměšní se, všechny ostatní evropské sankce se stanou malichernými. Pokud odmítne, Trump označí EU za kazimíra, a můžeme čekat odvetu, i v podobě vystoupení amerických bank ze SWIFT, což by pro Evropu byla katastrofa.
A podobně můžeme predikovat osud NATO. V bipolárním světě bylo NATO nenahraditelné, v unipolárním se změnilo v exkluzivní klub, v multipolárním je přítěž. Pro USA je NATO koule na noze, brzdou. Ostatní dvě velmoci svoji vojenskou organizaci nemají, což je svádí ke spolupráci, pletichaření proti té třetí. USA, chtějí-li hrát celosvětovou rovnocennou hru, se musí NATO zbavit. O to víc, že někteří členové NATO se nesporně nacházejí v stěžejní zóně zájmu jiného hráče multipolárního světa – Ruska. Lze očekávat, že ještě za Trumpova mandátu USA z NATO vystoupí, anebo se NATO transformuje ve vojenský literární kroužek.
Jak reaguje Evropa na vývoj? Zbrojí. K velké úlevě multipolárních velmocí. Evropa zbrojí bez technologií a na dluh. Stovky miliard euro určených na zbrojní programy skončí jako aktiva v držení amerických a čínských bank. Chcete-li někoho ovládat, staňte se jeho věřitelem – tohle pravidlo platí od starověku, byť se nazývalo různě: otroctví, nevolnictví, poddanství, obchodní spolupráce, dotační pomoc, atd. I když evropské státy nakoupí krásné luxusní zbraně, budou vždycky tyto vojenské systémy nejméně o jednu generaci starší než ty americké či ruské. Pro příklad stačí zůstat doma – za 150 miliard korun nakupujeme letadla F 35, které obdržíme za deset roků. Přitom USA už dnes řadí do výzbroje letadla F 47. Bez dalšího komentáře.
Je to jako v té šachové partii. Každý další evropský tah je bezútěšný, prohlubující marasmus. Na konci zbydou převrácené figury a možná šance na novou hru. EU se buď změní v polovojenskou demokraturu (diktatura ideologicky hájící jen jeden výklad všeho), anebo se rozpadne, přičemž ta první možnost je jen oddálení té druhé.
EU tak jako tak skončí; nutno říci, že většina obyvatel východní Evropy tuto organizaci nechápe jako vlastní – nezaložili jsme ji, byli jsme do ní milostivě přijati, což je nám často dáváno najevo (kupříkladu dvojí kvalitu potravin EU dodnes nevyřešila). Český stát se brzy ocitne na křižovatce, a jako v pohádce bude mít před sebou tři cesty.
Cesta první. Cesta s Německem. Němcům nelze upřít důkladnost a zapálení pro věc. Ať to byl green deal či nacismus, vždy urputně trvali na svém celoevropském řešení problému, až pokaždé Evropu zhuntovali. Není těžké předvídat, že během dekády se Německo stane nejlépe vyzbrojeným militaristickým státem v Evropě. Posloucháme-li projevy budoucího kancléře Merze, pak ve stejném duchu za posledních 150 let hovořili jen dva jeho předchůdci: Bismarck a Hitler. Nepochybně dá Berlín Praze nabídku, typově podobnou jakou dostala Kanada od USA. Chceme jít touhle stezkou, hledat kořeny v římské říši národa německého?
Cesta druhá. Obnova středoevropského soustátí. Pragmatické řešení, nicméně náročné pro realizaci. Několik států by se muselo shodnout na společném pilíři této konstrukce. Jsme připraveni oddémonizovat Habsburky? A musí to být monarchie?
Cesta třetí. Samostatná Česká republika. To znamená, že už nyní se musíme začít chovat přátelsky k Rusku. Máme uzavřenou dvoustrannou obrannou smlouvu s USA (DCA); a zcela vážně, budeme potřebovat podobnou vojenskou smlouvu i s Ruskem! Současná ruská doktrína respektuje hranice států k roku 1914, a vypadá to, že Putin přesvědčil Trumpa, že USA jsou dědicem britského impéria, jen si to dědictví musí převzít! Maďarsko a Rumunsko očekávají, že na Putinově chápaní světa vydělají; Polsko masivně investuje od ochrany svých hranic. Je na Česku, aby začalo kalkulovat s ruskou kartou, která vůbec není špatná; Rusko české hranice v současné podobě uznává. Naše samostatnost stejně bude založena na diplomacii a obchodu.
Vyhlídky nejsou zářné, pomineme-li klimatologický pohled na věc. Náprava nepřijde, pokud si neřekneme pravdu. Je nezbytné demontovat bruselský monopol na interpretaci informací, změnit personální obsazení pozic ve veřejných médiích a veřejné správě, které nekriticky evropské autoritářství podporují a umožňují mu drolit kdysi pevné demokratické zásady v naší zemi založené na zdravém rozumu. Shovívavost není na místě, jde o naši existenci.
Autor článku (napsal i román Hamižnost ) Jan Kazík
