České národní listy

Rakouský prezident  T. Klestil mluvil o zločinu na 3 milionech lidí (rozuměj odsunu)

V. Havel dodal, „že u nás zdomácněl názor, že šlo o mstu, založenou na etnickém principu“.

„Vzhledem k zmíněným mezinárodním závazkům SRN se už v r. 2001 začalo těžiště nátlakových akcí SKS přesouvat z Berlína do Vídně, poněvadž Rakousku, které bylo považováno za osvobozenou oběť nacistické agrese,  nebyly obdobné závazky a omezení uloženy. Pro tento přesun těžiště aktivit existovaly i další, strategii a cílům SKS nahrávající okolnosti. Součástí vládní koalice ve Vídni se stala Strana svobodných, programově silně xenofobní, její neformální šéf J. Haider má na svém kontě nejeden odpudivě nahnědlý výrok.

V Rakousku byla v r. 2001 po celé měsíce uměle vybičovávána fanaticky protičeská nálada, po dlouhou dobu pod zdánlivě legitimní ekologickou záminkou temelínské jaderné elektrárny. Řada rakouských politických osobností od lokální po celostátní úroveň si bohužel rychle navykla na takový modus operandi, při němž při okázalé hluchotě k českým odborným argumentům prostě bohorovně diktovala, co všechno musí pražská vláda s JET učinit. Praha projevila pozoruhodnou trpělivost a vstřícnost, sjednáním dohody v Melku se dokonce dobrovolně zavázala k dalším vstřícným krokům, zcela neobvykle širokému poskytování informací, atd. Bylo zřejmo, že bez až do té doby nijak neskrývané podpory veřejných činitelů nebude už mít protitemelínské bubnování a bouření s protektorským poručníkováním Čechům dlouhého trvání. Bylo třeba najít jiný buben, i když nikoli jinou, v mezinárodních vztazích obvyklou slušnější dikci. Nalezl se při návštěvě prezidenta V. Havla ve Vídni v září 2001.

Rakouský prezident T. Klestil mluvil o "zločinu na 3 milionech lidí" (rozuměj: odsunu). Jeho český host (prezident Havel pozn. ČNL) nenalezl ani slovo, aby se ohradil alespoň proti výrazu "zločin", reagoval více než podivně. Připojil se vlastně k vyslechnutému tvrzení větou, že "u nás zdomácněl názor, že šlo o mstu, založenou na etnickém principu".

Neznám žádné seriózní relevantní sociologické šetření z té doby, které by opravňovalo vyslovit takové mínění. Neznám ani žádný článek ústavy, ani žádný respektovaný úzus, který by opravňoval kohokoliv z ústavních činitelů, prezidenta nevyjímaje, formulovat veřejně tvrzení, jež jsou v příkrém rozporu nejen s obecně známými fakty, ale i se zájmy státu. Co je legitimním zájmem státu, určuje parlamentní většina a vláda, která tuto většinu reprezentuje, pouze v diktaturách nebo absolutních monarchiích to určuje jedinec. Věru jen velmi obtížně chápu, že se česká vláda od takového prohlášení veřejně nedistancovala. V této souvislosti je na místě podotknout, že podporou požadavků landsmanšaftu rakouská vláda flagrantně porušuje své dříve převzaté smluvní závazky (z r. 1965 a znovu 1974), že nebude zastupovat ani podporovat vůči nám "žádné závazky rakouských osob"[42]   . Je to snad jen cár papíru?“

Výňatek z textu „Benešovy dekrety“, autor Prof. PhDr. Jaroslav Valenta, DrSc.