Z kalendáře mnichovských dní, 26. září 1938
Z kalendáře mnichovských dní, 26. září 1938
26. září: Chamberlain posílá do Berlína svého emisara H. Wilsona s dopisem, v němž Hitlerovi navrhl, aby byla k jednání o československé otázce svolána konference velmocí. Slibuje mu, že jeho požadavky mohou být rychle "vyřešeny".
Tentýž den se k Hitlerovi, ale i Benešovi obrací se svým poselstvím americký prezident F.D. Roosevelt s žádostí, aby spor mezi oběma zeměmi byl vyřešen "v míru".
Hitler ve večerních hodinách pronáší v berlínském Sportovním paláci projev, ve kterém na adresu ČSR řekl: "Nebudou-li do 12. října Sudety odevzdány Německu, pak jí, Hitler, sám půjdu jako první voják proti Československu!" Pochvalně se zmínil o Chamberlainově snaze "zachovat mír". Řek dále: "Až bude sudetoněmecká otázka vyřešena, nebudeme mít již žádných dalších územních nároků v Evropě...My Čechy nepotřebujeme." Obvinil československou stranu ze zvěrstev páchaných na sudetských Němcích, z "terorizování" německého obyvatelstva. Když vyslovil jméno prezidenta Beneše, jeho posluchači začali skandovat: "Pověsit ho! Pověsit ho!"
Hitler dále prohlásil: " Otázka, která nás v těchto nedávných měsících a týdnech tolik pobouřila, není dnešní: není to ani tak Československo, jako spíše pan Beneš. V tomto jménu je nashromážděno vše, co dnes hýbe miliony, co je dohání k zoufalství nebo co je naplňuje fantastickým odhodláním…
Československý stát se zrodil ze lži …a otec této lži se jmenuje Beneš. Tento pan Beneš se tehdy objevil ve Versaillích a především ujistil státníky, že existuje jakýsi československý národ. A anglosaští státníci, kteří, jak známo, nevynikají zvláštními znalostmi v otázkách zeměpisných a národnostních, ani se nesnažili tvrzení pana Beneše přezkoumat…
Když Beneš vylhal svůj stát, dal slavnostní slib. Všichni víme, jak pan Beneš svému slibu dostál. Začalo to hrůzovládou… Ale nyní je konec německé trpělivosti! Anglie a Francie se k tomu připojily a žádají od Československa, aby konečně uvolnilo německé území a postoupilo je říši.
Žádám tedy nyní, po dvaceti letech, aby byl pan Beneš konečně přinucen vyrovnat se s pravdou.“ Prvního října nám budou tyto kraje postoupeny.
Pan Beneš nyní skládá celou svou naději v představu, že mu svět pomůže! On i jeho diplomaté se tím nijak netají. Prohlašují: doufáme, že Chamberlain padne a že bude odstraněn také Daladier a že se už kdekdo chystá poslat rezoluci. Spoléhají na Sovětské Rusko.“
Pravda je však jen jedna: Tam je pan Beneš a tady jsem já. Jsme lidé dvou světů Když celý svět byl v plamenech a národové zápasily o své bytí, potuloval se pan Beneš světem, zatím co jsem já sám jako dobrý voják stál při své povinnosti … ve službách své vlasti. Pokud jde o sudetské Němce, je konec mé trpělivosti. Nežádal jsem nic, než aby splnil, co slíbil. Rozhodnutí je nyní v jeho rukou: válka či mír! Buď přijme nabídku a vrátí Němcům svobodu, nebo půjdeme a vezmeme si tu svobodu dami. Svět si musí po čtyřapůlleté válce a po zkušenostech, jež byly údělem mého dosavadního politického života, uvědomit věc, kterou by si mně nikdo neodvážil popřít do očí: nikdy jsem nebyl zbabělcem. Jsem prvním vojákem svého lidu – a za mnou – nechť zví to celý svět – kráčí národ – a je to jiný národ než v roce 1918!
Dal-li se náš národ tehdy otrávit demokratickými hesly potulného profesora (prezidenty W. Wilsona), tedy dnes již německý národ není tím, čím byl tehdy. Takovým heslům se dnes ubráníme, ta nás nemohou zranit, to jsou na nás jen žihadla.
Celý německý národ stojí za mnou. Jsme jedno tělo a jedna vůle. V mých očích hoří budoucnost a osud národa a ty posvěcují mé dílo. A naše vůle bude tak silná jako tehdy, když jsme bojovali a když jsem já – prostý voják – dobýval říše a nikdy nepochyboval o konečném vítězství. Jsme rozhodnuti. Slovo má pan Beneš. Ať volí sám!“
Z knihy Dr. Beneš od Comptona Mackenzie, vydalo v roce 1948 Vydavatelstvo družstevní práce v Praze, str.8-11.
