Jdi na obsah Jdi na menu
 


V německém zajetí Dr. Jiří Beneš, synovec prezidenta E. Beneše

28. 1. 2020

V německém zajetí

Dr. Jiří Beneš, synovec prezidenta E. Beneše

 

„…Co je to »kanada«, poznali jsme už za několik dní. Na naše pracovní místo přijel vlak s transportem řeckých židů. Muži přišli k nám na karanténní blok a pověděli nám, co předcházelo. Shromáždili je z celého Řecka v Soluni. Oznámili jim, že budou usídleni v Polsku, aby si vzali, co mají cenného, a potravu na patnáct dnů. Nyní je zavedli sem. Doufají, že po karanténě budou moci zase žít se svými rodinami. Nevěděli a nikdo jim neřekl, že jejich rodiny již nežijí.

Zde, na rampě, musili všichni vystoupit, věci nechat ležet. Nejdříve oddělili všechny muže od čtrnácti do čtyřiceti let a přidali k nim i všechny mladší chlapce, pokud byli zcela zdrávi a uměli německy. Tuto skupinu odvedli do odvšivovací stanice a na karanténu.

 

Ženy a děti nahnali do aut a odvezli do Birkenau. Zde se musely svléci a vstoupit do veliké, pěkně dlaždičkami vykládané místnosti bez oken. Uzavřeli za nimi dveře s gumovým vzduchotěsným uzávěrem. Poté otvory zvlášť k tomu zařízenými vhodili do místnosti několik bomb s »Modrým křížem«. V několika minutách byly všechny mrtvy, větráky vyhnaly plyn a zvláštní »sonderkomando« vězňů odnášelo je na hranice. Mohla nastoupit další »šichta«, jak říkali.

Zatím u nás, na rampě, bylo rabování. Nás si nikdo nevšiml. Nedělali jsme nic, ale nebylo nikoho, kdo by na nás křičel. Kápo i esesmani byli na rampě a drancovali. Ze zavazadel židů brali vše, co se jim hodilo. Především skvosty, cigarety a některé věci k jídlu. Drancovali asi hodinu, když přijel důstojník na motocyklu. Začal ostře:

»Nestydíte se, když se na vás dívá několik set haftlingů? Nemůžete počkat, až to bude v odpadkárně?« Jeden z esesmanů ukázal mu zlaté hodinky. Důstojník po nich

chňapl jako pes po kosti a hned začal prohledávat a rabovat také. Šlonzák Vašek byl neodolatelný. Nikdo nevěděl, jak se to stalo, ale najednou byl mezi esesmany a hrabal také. Když konečně kápo na něj přišel, zmlátil ho strašně, ale Šlonzák si z toho mnoho nedělal. Za ňadry měl krabičku cigaret, celé pletence fíků, několik konserv a podobné věci. Cpal se velmi spokojeně a i nám dal. Odvážili se pak i jiní, ale vždy byli zmláceni dříve než došli k balíkům.

Později přijela auta a přivezla zvláštní komando židovských vězňů, stejně velmi dobře živených a pěkně ošacených, ale stejně k smrti odsouzených, jako bylo ono komando ženské, jež jsme každý večer potkávali. Ti nakládali řecké balíky na auta a odváželi do baráků ve veliké ohradě z ostnatého drátu. Byly tam nápisy, že vstup je zakázán a že stráž střílí bez výstrahy.

Tam se balíky třídily. Cenné věci rozdělili si esesmani mezi sebe, zaměstnaní vězňové si mohli vzít, co potřebovali na sebe nebo k jídlu, ale byli denně před odchodem prohlíženi a u koho našli sebemenší věc, byl na místě zastřelen.

Toto drancování a vše, co s ním bylo spojeno, nazývalo se, nevím proč, v lágrové hantýrce »kanada«. Také komando vězňů nazývalo se kanada-komando. Vězňové příliš mnoho věděli a byli proto každé tři měsíce vystřídáni. Staří šli do plynu a nastoupili noví. Byli to vesměs židé. ..- Stejně jako nyní řečtí židé byli vydrancováni i židé holandští, belgičtí, francouzští, čeští, slovenští. Každý týden přijelo několik transportů a my jsme nemusili pracovat. Většinou však byli do plynu dopravováni i muži. Řečtí židé z onoho transportu byli výjimkou. Byli zabiti až po roce. Zatím postavili regulační hráz u řeky Soly. Po každé kanadě pak ležel těžký kouř na Birkenau a v noci do daleka zářily hranice.“

Sovětští vojáci a osvobození vězni v Osvětimi

Foto: Sputnik

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář